Vlastně by to mohla být taková milá romance o třech mladých lidech. Ona, on a aby to nebylo jednoduché, objeví se ještě třetí vrchol trojúhelníku. Jenže nejsme na vysokoškolské koleji, ale ve vyhlazovacím táboře Oswietimi na podzim roku 1944. A v pozadí slyšíte neutuchající hukot komínů krematoria……už několik měsíců jedou naplno.

Není žádným tajemstvím, že Arnošt Lustig, autor románové předlohy filmu, přežil peklo, zvané Březinka.

Následkem holocaustu přišel takřka o celou rodinu.  

Povídky a romány, které za svůj život napsal tak měly společné téma: osudy židů v období holocaustu. Dokázal jedinečným způsobem přiblížit realitu koncentračního tábora a vyprávět příběhy těch, jejichž poslední cestou byly oswietimské komíny a dráty.

Se stejnou lidskou pokorou obdivem uchopil i příběhy šťastnější.

V prostředí naprosté beznaděje, pachu smrti pod rouškou lidského hyenismu nachází jeho hrdinové na dně svých možností i city a sílu, kterou zabít v lidské bytosti nejde.

Colette Cohenová se jednoho dne ocitá stejně jako tisíce jiných s celou svou rodinou na rampě nákladního vagonu v koncentračním táboře.

Nemilosrdná selekce transportu z Belgie začíná.

Vězeň Vili, který pomáhá u třídění zavazadel jí radou zachrání život.

Colette je záhy svědkem smrti celé své rodiny..Když se řízením osudu s Vilim opět shledává, ví, že je jedinou blízkou bytostí, která je ještě živa.

Zrozený cit v nich probouzí touhu a sílu zůstat naživu pro druhého.

Oba jsou zařazeni na stejné pracoviště zvané Kanada.  

Zde se třídí, prohlížejí a konfiskují osobní věci po lidech z transportů. Vili se tak dostává do dílny, kde je relativní dostatek jídla stejně jako riziko krutého trestu smrti v případě odhalení.

Vězni kradou a pašují věci, aby pomohli přežít sobě nebo svým blízkým.

Colette se však zalíbí mladému důstojníkovi SS.

Vili získává v táboře spojence i zkušenosti a začíná plánovat útěk.

Zasáhne osud, v tu chvíli ještě nikdo netuší, kolik desítek let budou muset oba čekat, než se znovu setkají.

Film je inspirován osudem slovenských vězňů Alfreda Wetzlera a Rudolfa Vrby (vlastním jménem Walter Rosenberg), kterým se podařilo uprchnout z Osvětimi, a světu poprvé odhalili pravdu o zločinech proti lidskosti.

I když jste od začátku až do konce svědky nesnesitelné lidské krutosti, zmaru a beznaděje s šancí zemřít vyšší než spatřit druhý den východ slunce, uvědomíte si, že na životě zde nezáleží.

Jen na tom, co v lidské bytosti zabít nelze.

A tak se stanete diváky příběhu lásky, veliké naděje a skutečné lidskosti jako posledního ostrůvku vzdoru, když život nemá větší cenu než saze.

Do kina jsem vybavila dvěma balíčky kapesníků, protože hrozil slzotok o síle povodní na Nilu.

Nestalo se tak. Nebyly nakonec potřeba. Snad mohla být romance srdceryvnější, snad některé scény dotaženější….ne,nezůstane ve vás absťák, že love story nepropláchla slzné kanálky, zůstane ve vás děs z okamžiku, kdy zjistíte, že s vámi už všudypřítomná smrt nic nedělá.

To je klíč k mnohému.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]