Views: 16
Z vlastní zkušenosti vím, že tomu tak v praxi často skutečně bývá. Že Johančino vysvětlení některých výživných hodnocení její celoroční snahy může, ale také nemusí, mít reálný podklad. Své dítě znám. A mnohem líp, než kdokoli jiný…
Mnohdy bych si na ní také zasedla, nebýt její matkou a člověkem, který ji velmi miluje, a to mnohonásobně víc, než prakticky cizí člověk.
Ostatně, nebyla jsem jiná.
Vcelku chápu, že mnoho mých poznámek v jejím věku, bylo zcela zasloužených.
Že zalévat macešky horkou vodou se nesmí, omotávat školu toaletním papírem rovněž ne a zahrabat třídnici do záhonu s růžemi nedopatřením přímo před okny školníkova obýváku také není právě v souladu se školním řádem.
Ovšem některé dvojky z chování stejně dodnes nepokládám za ne zcela zasloužené.
Zvláště ne ty, o které se zasloužila učitelka Neklanová, která mě zcela očividně nenáviděla až za hrob a nejraději by na mě svedla i nechutné akné, kterým trpěl její oslizlý syn ještě ve věku 30 let.
Od chvíle, kdy vlezla do třídy, se zaměřila na mě, a i kdybych byla nepřítomná, sprdla by alespoň moji židli.
Ano, učitel si může zasednout na žáka
Setkala jsem se s tímto fenoménem u prostřední dcery, a tady jsem jí, po vlastní zkušenosti s jejím kantorem, na tuty věřila.
Ne, že by byla nějaký výkvět, ale otisky pravítka na jejích zádech mě začaly znepokojovat, když se objevovaly pravidelně, a když Míša donekonečna opakovala, že „Učitel Lehovec je na ní zasedlý“.
Na první třídní schůzce, na kterou se mi konečně podařilo dostavit, jsem se srdnatě rozhodla, že ho osobně vyzvu, aby mi vysvětlil, proč řeže mé dítě hlava nehlava.
Do třídy vešel rudý mužík a od chvíle, když překročil práh, nepřestal řvát.
Podotýkám, že v lavicích seděli rodiče, nikoli žáci, a nejsem si jistá, zda to zaznamenal.
Po té, co jsme se dozvěděli, že naše děti jsou „bandou debilů, co budou rádi, když se v budoucnu uchytí alespoň u počišťovačů“, vyhlásil, že má-li někdo něco, na co se chce zeptat, může teď.
Kdyby býval nevstal otec jednoho, patrně stejně zmodřeného žáka, ani bych se neodhodlala.
Tatínek přistoupil k učiteli a diplomaticky pravil „Já jsem Mejzr.“
„MEJZRRR!!!!!!!“ zařval Lehovec a barva v jeho obličeji se přiblížila poctivé domácí rajské.
Pán couvl.
Seřval ho na tři doby.
Překvapilo mě, že ho nefláknul po zádech tím pravítkem jako mou dceru a malého Mejzra.
Přiznám se, že jsem vzala kabelku a tiše se vytratila.
Představa, že by na mě takhle řval, mně v žaludku způsobila chaoz, který jsem byla nucena řešit práškem.
Ovšem nevzdala jsem to.
O týden později jsem věc řešila se ředitelem a nejspíš jsem nebyla sama, neboť pan učitel se záhy vytratil.
To byl pochopitelně extrém, který nemusí být pravidlem pokaždé, když potomek, jímž právě od zdi ke zdi usilovně mlátí puberta, tvrdí, že učitel píše jednu poznámku za druhou proto, že naše dítě bytostně nesnáší.
Johanka jelita nemá.
A tak jsem napomenutí třídního učitele zatím jen mlčky podepsala s tím, že svou dceru přes prázdniny podrobím intenzívnímu výchochovnému kurzu.
Duchem se patrně nachází již v prázdninovém volnu, což s pohledem na kalendář, celkem chápu.
Hezký den všem! (i vašim potomkům)
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
