Návštěvy: 14
Tak předně vám velice rychle dojde, že spánek je přežitek a čirá lenivost, a že se bez něho dá vcelku pohodlně žít. Kdybyste náhodou nevěřili, tak znám dva výzkumné pracovníky, kteří vám na vlastním příkladu předvedou, že je to pravda. Odkud berou energii? Čert ví, ale jim to sdělil. Mě ne!
O tom, že budu hlídat od pátku do neděle ratolesti své sestry Evy jsem věděla týden dopředu, takže se nemohu vymlouvat na nevědomost.
Zdaleka jsem neměla hotovou všechnu práci, když v pátek děti dorazily, a také jsem velice rychle pochopila, že už ji neudělám, pokud nepočkám až ti dva usnou.
Navíc, bylo to docela prima rozptýlení.
Miloušek, jsa dítě z paneláku, nikdy neviděl kamna na uhlí a byť jsou ty naše pouze dekorací, vyhrál si znamenitě.
Kdybych to bývala dopředu věděla, vybrala bych z nich tisíc let starý popel a saze.
Zas by to ale jistě nebyla taková psina pro Mildu.
Zatímco Evička se způsobně bavila kreslením obrázků, mimoděk i po linu, Miloušek tyto z druhé strany pečlivě škubal a „přikládal“.
Když to Evička zjistila, následoval hodinový pláč a skřípení zubů. Já se nedivím, zkuste Picassovi rozškubat „ženu na pláži“ s komentářem, že stejně vypadá jako šicí stroj.
Po prvním večeru jsem obě děti odmáčela tři čtvrtě hodiny ve vaně.
Milda za tu dobu stihl povečeřet asi dvacet deka mýdla.
„Se po*ere“ komentovala jeho čin Johanka a odplížila se.
Po té, co jsem našla pyžamo a oblékla jim ho, bylo mi Evičkou vysvětleno, že to, co jsem pracně nasunula na Mildu je její.
„Pozdě, už jsem mu zúžila kalhoty, aby mu nespadly. Vyspíš se v punčocháčích“. Evička je, ač mladší, dvakrát taková, než Milda.
Nadešel nejhorší okamžik.
Připravovala jsem se na něj asi hodinu. Nic jsem ale nepropásla, neb kdyby si někdo myslel, že po pracném uměleckém tvoření a namáhavé práci s kamny ty děti usnou, mýlil by se.
Milouška bylo potřeba píchnout.
Když mi sestra řekla, že večer píchá Milouška do stehna, a že to budu muset udělat, chtělo se mi zemřít.
„V životě do toho dítěte nebodnu!!“
„Bodneš, nic to není, my se doma bodali všichni, abychom to vyzkoušeli“
„My se po večerech nebodáme“
„Tak budete“
Nutno říci, že Eva je snad nejstatečnější žena, kterou znám.
když před lety přišla o právě narozeného Martínka, tak se narodil Miloušek, který se prakticky přes rok pral s hrobníkem o eliminování místa na lopatě. Má těžce nemocné ledviny, je po několika operacích a stále se léčí.
Tohle bere večer. Denně!
Svoji sestru obdivuji a hluboce smekám.
Malá Evička je dítko zdravé.
I usedla jsem s Mílou na gauč měníce barvy od bílé přes všechny odstíny zelené a fialové.
„Neboj teto Míšo, to nic není“
„Neměla bych ti tohle říkat Mildo já? No tak jsem na to“
Zručně uchopil mezi paleček a ukazovák kus svého stehna.
„Teď nastříkat“, zavelel.
Poslušně jsem mu umístila desinfekci na nohu.
Přiložila jsem přístroj, ze kterého pak vyjede ona jehla, a musí se celá ta věc ze shora přitlačit.
„Mílo, připravenej?“
„Jasně“
Stiskla jsem a ruce se mi klepaly tak, že jsem dělala i vítr.
„Tak teď počítáme“, poradil mi.
Odpočítali jsme to, Míla disciplinovaně spolykal půl kila tabletek a odvlnil se za Evičkou na pohádku.
„Ty jsi strašně statečný hošík, víš o tom?
„Vim, já jsem Harry Potter“.
Dostat do Mildy jídlo je poněkud tvrdší oříšek.
Tuto zábavnou činnost vyfasovala Johanka. Bavili se tím asi hodinku. Usínala. Ne, Milda neusínal. Půlil hromádky a dělal kompromisy, co sní a co ne.
Domluvili se.
Slíbila jsem dětem, že spolu uděláme bábovku.
Nějakou jednoduchou, u které budou moci asistovat.
Strašně se těšily. Byl to také jeden z důvodů, proč se Míla nakonec rozhodl naobědvat.
Počkali jsme na něj.
Přestože ty dvě nevyčerpatelné studnice energie usnuly kolem jedenácté, už na šestou sjížděly schody prakticky u naší hlavy.
Tomáš se tu svou pokusil umístit do nočního stolku, pak pod asi sedm polštářů, až to z důvodu fatálního nedostatku kyslíku prostě vzdal. Uděláme se delší den.
Štěbetaly asi do tří.
Pak se nabídla Pavlína, že s nimi půjde do parku. Tomáš tuto chvíli vyhodnotil zcela jasně. Postavil se k posteli a omdlel.
„Mám nápad“, pravila Pavlína spiklenecky „utáhám je na hřišti, pak půjdeme do Meka na klouzačky a uvidíš jak budou mrtví“
Jediný efekt, kterého po dvou hodinách venku docílila, byly její omrzlé boltce a únava tak strašná, že nahoře přemýšlela, co by se stalo, kdyby se prostě počůrala, neb není schopná sejít schody.
Ano, ty schody, které ti dva sjížděli ještě v deset.
Přestože mám pod očima takové kruhy, že bych mohla dělat reklamu na Olympiádu, nelituji.
A nikdo z nás.
Ono dívat se na Mildu, jak si užívá život, je tak hezké….to se těžko popisuje.
Ten hošík žije každou vteřinu tak neuvěřitelně naplno s takovou chutí, radostí a vděčností, že … mohl by jít mnoha lidem příkladem.
Jen co dohoníme spánkový deficit a nebudeme usínat hlavou opřenou o rolovač toaletního papíru, klidně je, Kebulko zase přivez !
Klobouk dolů, ženo!
Michaela
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
