Views: 21
Tak jsem si včera přečetla článek na téma zákon o nebití dětí v Norsku, kde se píše o tom, jak to má vlastně Barnevernet s odebíráním dětí. Nevím, co si mám myslet. Na jedné straně souhlasím s tím, že zbít dítě je ta poslední možnost a jde vlastně o selhání a použití fyzické síly jako argumentu na bytost, co ještě není dovyvinutá, a tudíž, že je to vlastně strašná srabárna.
To si fakt myslím a své děti jsem nebila.
Jednou jsem je praštila v záchvatu zuřivosti nákupní taškou, pokud si pamatuju a dodnes z toho mají legraci.
Já ale blbý svědomí, protože jsem selhala.
Mě máma uhodila všehovšudy párkrát za život, šlo pokaždé o pohlavek, co vlastně vůbec nebolel a naposled jsem ho dostala v osmadvaceti. Čirou náhodou.
Fakt si myslím, že to jde i bez mlácení a facek a pohlavků.
Taky si ale myslím, že sebrat dítě rodičům, kteří mu dali pár facek, a tomu dítěti nebyly tři, ale dvanáct, je poněkud přehnané.
Pokud jsem ovšem v zemi, kde se tohle ze zákona nesmí, protože prostě dítě je svátost, pak zase na druhé straně musím kalkulovat s tím, že jestli to nějaká anonymní (píše se v článku) dobrá duše napráší, tak brzy někdo zaklepe a bude průšvih.
Tím spíš, že ten průšvih je největší pro to dítě samotné a bolí ho to víc, než ta facka, protože když není přímo týrané, miluje ty rodiče a asi by drželo raději řemenem, než jít do děcáku, nebo do rodiny, kterou vůbec nezná.
To nevím, jak tohle Norové vlastně mají, když jsou tolik proti tomu, aby se dítěti ubližovalo fyzicky, a psychicky ho klidně zboulují.
Navíc psychická bolest je mnohem bolestivější.
Nevím, proč se chovat takhle extrémně.
To je snad móda.
Norové berou děti a šoupají s nimi pro pár pohlavků, což nás vytáčí, ale sami tady necháme utýrat k smrti děcko, kde kdyby se sousedi roztrhali, nepomohlo nic a OPD nevidělo neslyšelo několik měsíců (!!!) , ale Norský Barnevernet neváháme (ústy hlavy státu) přirovnat k fašistickému programu Lebensborn.
Trochu moc extrémů.
Viděla jsem v Holandsku, kde se ze zákona děti také bít nesmí, dva 13 a 15ti leté tak nezvedené spratky, že bych je sama zpohlavkovala a asi bych si šla sednout.
Je ale fakt, že tam se to pokutuje, případně následuje kárné řízení, dohled a podobné věci, ale ne, aby hned někdo přijel a jako Jeskyňka odvedl dítě rovnou ze školy.
U nás se oháníme Fašisty, ale osobně vím o dětech, kde sociální péče ví, je to závažné, jedno dítě je tříleté a druhé šestileté, jsou špatně živené a celé noci doma samotné a nikoho to netankuje.
Tak jako jestli bychom se namísto čílení, ačkoli za sebe s postupem v Norsku nesouhlasím, neměli napřed zabývat sami sebou.
Dělá se mi fyzicky špatně, když vidím na ulici matku jak buší do prcka jako do válečného bubnu.
Dělá se mi na nic, když vím, že někde je zase opět v tuto chvíli tříletý mrňous doma sám v zamčeném bytě, zatímco matka je kdo ví, kde a žena, která měsíce prosí o pěstounskou péči, se může při tom vědomí zbláznit.
Nejsem přítelem Jeskyňkového řešení, ale mám za to, že jsme ti poslední, kdo by se mohl tady ohánět extrémy, když sami trpíme tím opačným.
Tak hlavně, že je co komentovat a zametat cizí prahy.
A na tom našem je bordel až hrůza.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
