Pamatuji si to moc dobře a je vlastně jedno, jestli je člověk na základce, nebo na střední škole. Prostě jsem pravidelně v září přišla první den ze školy a měla jsem takový splín, že jsem oplakala i mušky na předních sklech aut.
Je to myslím, a teď budu výjimečně trochu vážná, vcelku psychologicky náročné období, plné nostalgie, konce volných dnů, blížícího se podzimu, návratu k povinnostem, doznívajících dnů strávených u vody a na táborech, opětovného ranního vstávání … je to hodně na malou, nebo dospívající dušičku.
Je toho hodně i na dospělou duši, natožpak psyché těch, kteří jsou děti, případně takoví pulci, kteří sice již pomalu vypadají jako dospělí, ale po rovině psychické se kymácejí někde v mezisvětě.
Vzpomněla jsem si na to včera, když přišla Johanka prvně ze školy.
Skleným zrakem na mě pohlédla a zeptala se, jestli mám ještě někde prášek „polibte mi p*del“.
Říkám tak lexaurinu, který si vozím do kolon a pro případ, že bych zůstala třeba ve výtahu, abych vydržela do vyproštění naživu, neb mám klaustrofobii.
Půlka prášku člověka v takové krizovce udrží při životě a on se neprokope stěnou do šachty, případně neuteče z auta do polí.
Ano upřednostnila bych třezalku s meduňkou, ale v koloně nebo v mezipatře se vaří ztuha.
Zeptala jsem se své nejmladší milované ratolesti, nač prášek potřebuje, ale vlastně jsem nemusela.
Bylo to vidět.
Chodila pomalým krokem, jakoby měla podagru, její pohled ulpíval na dlouhé minuty v jednom bodě, mluvila o škaredých věcech a křivdách pomalu z dob kojence a pak se rozplakala.
Mazlila jsem ji několik minut a snažila se problém nadlehčit, což ovšem Blíženec v Raku pokládá spíše za zlehčování, a tak jsem toho nechala jenom jí chovala a hladila a hladila, až si musela připadat jako Ležáky.
Trochu pomohlo, když jsem jí povyprávěla o svých problémech v dospívání, neboť vím moc dobře, jak uklidní člověka cizí neštěstí.
Chudák můj malý Hamlet chvíli ještě plakal a pak prohlásil, že si jde lehnout.
Ráda bych tedy dnes u ranní kávy, ačkoli jsem se jí snažila napsat trochu s humorem, řekla, že to vůbec není legrace a požádala maminky a tatínky všech školáčků o maximální ohledy.
Asi není dobře hnedky od prvního dne přicházet s něčím jako „nechtěl by ses učit, když začala škola“ a „podívej se na ten bordel v tašce“ či „to jsem zvědav, kdo bude ty učebnice platit, až budou na konci roku zase jako škubánky“…
Ono už tak je toho hodně a škola a celá společnost nakládá na lidi od útlého dětství hrozně moc povinností, nutností a odpovědnosti, tak já bych jim to raději usnadnila a s honěním bych začala minimálně o týden později a pozvolna.
Vždyť už stačí některé učitelky, které maje také pořádnou zářijovou debečku, nakydají špatnou náladu kolikrát na své žactvo ještě dřív, než se stihne v šatně přezout.
Do toho je třeba si také uvědomit, že vedle oněch povinností a celkové nostalgie, mají děti obrovské starosti, které musí denně řešit.
Ať si nikdo nemyslí, že je nemají.
Mají a jsou pro ně stejně závažné, než ty, které máme my.
Rozhodně bych žádnému školákovi teď neříkala, že JEDNOU BUDE NA TYHLE SVÉ LAPÁLIE JEŠTĚ RÁD VZPOMÍNAT.
Protože to nejsou vůbec žádné lapálie.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
