Views: 53
Musím se k tomu vrátit, protože mi to prostě nedá. Když tak čtu svědecké výpovědi, které si jsou nápadně podobné i v detailech, jež jsou namnoze navíc již vyvráceny, ráda bych ještě zareagovala. Nechám Kramného v jeho světě pohádek a bájí. Jde mi o Moniku a její propírané fotografie, chování, koketování a tajemné stránky.
Dost dobře nerozumím mnohému, co přijde některým svědkům zvláštní a nepochopitelné, nad čím se pohoršují a podobně, protože když si každý nahlédne k sobě, v momentě takto vypjatých okolností by jistě našel, kdyby jen trochu hledal.
A tady se hledá.
Hledá se tak, že se pak zkoumá prachobyčejná věc, jako je návštěva striptýzu, FB profil nebo fotoparta.cz, kde má fotografie tolik žen, že kdyby je měla veřejnost odsoudit, zbyl by v ní jen průvan.
Kdyby pak měli všichni manželé tyto dámy zabít, byla by celá republika jeden velký hřbitov, který by navíc, při stejných morálních profilech příbuzných, připomínal prosperující kamenolom.
Kdybych byla manžel a měla hezkou ženu, minimálně tak, jako Monika byla, asi bych jí tam umístila sama a pak bych se možná rochnila ve vědomí, že ta, kterou tam obdivují je MOJE ŽENA.
Kdo ví, třeba bych taková byla.
Rozhodně si ale myslím, že tohle :
Nebo tohle:
Nebo tohle:
Nebo cokoli, co lze nalézt TADY a TADY (děkuji čtenářkám za odkazy) nebudí ani pohoršení, ani není hodno zavržení.
Nadto jediný komentář ze zahraničí, který je na fotopartě, je od nějakého přičmoudlého pána, který ovšem pěje ódy (použila jsem termín z jiného komentáře pod článkem ve vydání) na Moniku v angličtině.
Takže pokud se nebavíme ještě o nějakých dalších stránkách, kde by ta frivolní a záletná Monika umístila svou figuru, pak je dobře, kdyby svědci věděli, že arabština vypadá trochu jako rozpatlaný kečup na tácku s hranolkami a ani zdaleka nepřipomíná písmena. Tedy nám ne.
No, a když jsme u těch tajných stránek téhle ženy, pak si dovoluji říct, že ji asi chápu.
Kdyby mě někdo takhle dusil, kdybych byla nucena odevzdat svá hesla, kdyby mi někdo počítal kamínky v autě, špehoval mě, počítal mé přátele, kdybych všechno musela donekonečna vysvětlovat, kdybych po návštěvě striptýzu čelila hromobití o tom, že tam byli polonazí muži (kdo by to byl na pánském striptýzu řekl), kdybych byla pod takovým tlakem od muže, který by mi navíc nainstaloval kamery do auta …. připadala bych si jako v kriminále.
A první, co bych z prostého vzdoru udělala, by bylo založení pěti, ne-li šesti tajných stránek, abych měla dojem, že jsem vyhrála alespoň nějakou bitvu.
Nebylo by to z potřeby, ačkoli myslím, že Monika chtěla být vidět, stejně, jako stovky a stovky jiných dam na fotopartě a stránkách pro modelky, ale byl by to soukromý protest.
Říká se tomu syndrom zlobivého žáčka.
Pokud je totiž dítko permanentně káráno, neustále vystavováno kritice a není schopno se zavděčit, svaluje se na něho všechno možné, zasedne si na něj polovina učitelského sboru a tím pádem je i ze strany spolužáků bráno jako „ten ošklivý, problémový Pepíček“, vystřihne přesně arcimodel toho, co se mu denně vyčítá.
„Když nemám šanci být dobrý, budu tedy špatný“.
Takové dítě pak ze vzdoru, de facto nepřímo z donucení, začne být skutečně dítětem problémovým.
I když zkraje bylo prostě jen neposedné, upovídané, hyperaktivní – jiné, než si okolí představuje a než je „ta hodná Anička od sousedů“.
Tím, že dostane někdo nálepku „ten, co dělá furt jenom problémy“ a není ochota ji při snaze o zlepšení sejmout, jestliže není někdo pochválen, oceněn, není mu poděkováno… prakticky je již zařazen, snaží vynikat alespoň ve škatuli, kam byl umístěn.
A je jedno, zdali je dospělý nebo není.
Monika musela a zjevně i byla (viz hyperventilace a psychosomatické srdeční problémy a následně Holtra sledování – AD soudní líčení z pondělí a úterý) takříkajíc na nervy.
Jejím jediným únikem byl FB, který jí pak byl zakázán, což oplakala, čemuž se nedivím a stránky, kam umísťovala své fotografie, dost možná i jiné tajné stránky, kde si kompenzovala vlastní hodnotu.
Kde jí někdo pochválil, obdivoval, kladně hodnotil, kde se někomu líbila, kde nebyla kritizována, kde jí nikdo nic nevyčítal a nevynucoval si neustálou pozornost či morbidní přísahy. (zde myslím, že jde opět jen o podsunutou fikci páně Krameného)
Ona se tím do určité míry zřejmě uvolňovala.
Nakonec došla k tomu, že v tom prostě žít nechce, protože musela i kolem sebe vidět, že jiní muži se chovají k manželkám vcelku normálně. (viz výpověď jedné z žen, že jí Monika přišla smutná, že oni se mají rádi).
Já se jí vůbec nedivím.
Člověk v takovém vztahu je pak už i alergický na romantické filmy, kde se lidé objímají, líbají, kde jeden druhého neustále nehaní, nelustruje a věnuje mu pozornost, obdiv, pochopení i dotek.
Umím si představit, jak je ženě, která si manželovi řekne o peníze za sex.
A umím si představit i to, co takové reakci asi předchází.
Máš mě za prostitutku? OK tak plať. (Nechápu, proč mu dala takovou slevu – možná věrnostní, jinak si mohla říct i víc, než 1000,- ).
Je jedno velmi trefné arménské úsloví a to říká:
„Žena pod sebou nepodřeže větev, dokud nestojí na jiné“
Je to pravdivé a Monika nedělala poslední měsíce nic jiného, než že se snažila najít někoho, s kým odejde, koho by milovala, kdo by ji pochopil, byl shovívavý a poskytl životní prostor i normální vztah. Jinou větev.
To je odpověď na argument, proč neodešla.
Chtěla.
Když se to její závislý protějšek dozvěděl, tak jí jednoduše zabil.
V duchu jiného hesla „Když ne já, tak tedy nikdo“.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
