Views: 14
Jasně, vždyť to na mě, milé Universum hrň, jen houšť, vždyť co mě nezabije, to mě dozajista posílí. Věděla jsem, že bude tento týden náročný a mohu s jistotou tvrdit, že mě intuice fakt neklame. Inu, jak jsem řekla, alespoň se nenudím.
Co já bych ovšem už dnes dala za nudu!!
S láskou a rozkošnicky bych si od samé nudy okousala nehty klidně až k loktům.
Když nebloudí Johanka, po vlastech českých, tak mě prostě tohle období „pámbu“ baví jinými šprýmy.
Mám pocit, že i nějak rychleji spím, nebo co.
Protože přestože se snažím, díky vytížení a na vaši radu z loňska, když jsem si odpočinula po takovém maratonu na interně, chodit spát poměrně brzy – už před druhou většinou, ale mám dojem, že jen mrknu a je devět ráno.
Divný.
Včera taky.
Krom toho, že jsem musela nakoupit a stihnout to zavčasu i na poštu dřív, než přijede paní na karty, musela jsem opět vysvětlit Ječmenovi, že tou dírou v plotě neproleze, ale zapadne, protože se směrem dolů zužuje. (ta díra)
Možná během toho týdne, kdy se mu to stalo naposledy, nabyl dojmu, že se proměnil na krysu, která je schopna se protáhnout pomalu kudykoli. (to je super české slovo, ani mi ho word nepodtrhl).
Dále jsem narychlo (jak jinak) uklohnila tatkovi špagety a ani jsem se nezeptala, jestli mu chutnalo.
Svačinu si dělal sám, protože jsem nebyla k zastižení, neb jsem už musela odjet do Prahy odevzdat práci pro jednu redakci.
Kolona jako prase, teplota vody 110, takže topení, paráda, ještěže miluji vedro.
Přijela jsem pozdě, ale kýženou osobu jsem našla.
Cesta zpět probíhala v podobném duchu, pouze jsem chytře zhodnotila, že se vyhnu dálnici a pojedu po staré.
Chytrá!
V Čakovicích jsem měla chuť vystoupit, dát to auto na blikačky a jít pěšky. Stejně by si toho nikdo nevšiml. Auta tam parkovala tak jako tak.
Konečně jsem se vykodrcala a před Nehvizdy, jsem se už začínala kochat krajinou.
Myslela jsem, že za mnou jede někdo na chopperu a ochotně jsem mu uhýbala. Uhýbala jsem a uhýbala, až mi došlo, že tam žádná silná motorka není, že ten zvuk vydávám já.
BEZVA!!!
Courám za sebou výfuk. V tom lepším případě.
Protože jsem akorát projížděla Nehvizdy, zabočila jsem do nějaké ulice a zastavila na zákazu zastavení.
Jako zkušený chlapík jsem zaklekla u zadní části vozu, abych ho spatřila.
Ležel si tam jednou stranou opřen o silnici a druhou upevněn k něčemu na podvozku.
Musela jsem skoro zalehnout, abych zjistila, na čem si to ten chlapec visí.
Od blízké vinárny naproti přes ulici mě se zájmem pozorovali dva cigoši.
Ne, toto není a nebude kovový odpad.
Svůj výfuk hodlám bránit blíže ležící dlažební kostkou.
Napřed jsem zkusila výfuk od gumičky, na které visel, odervat sama, abych ho mohla prostě naložit a dojet domů, protože jsem věděla, že sice to bude řvát, ale pojede to.
Neměla jsem ovšem dost síly a požádat ony dva opálence mě ani nenapadlo, v obavě, že by mi zdrhli s výfukem a dost možná i se vším kovovým, co jsem měla v autě – možná i s tím autem.
Našestí jel kolem taxikář a zastavil.
Vylíčila jsem mu problém.
Rumploval s výfukem jako Samson.
Zbytečně.
„Chce to nůž. Tu gumu bych odřezal. Nemáte?“
„Nemám, ale mám rtěnku, tužku na oči, pudr a zrcátko“.
Pobavilo ho to.
Jel kolem policejní vůz.
Fajn, teď vytopím pokutu za to, že tady stojím jako blbec na zákazu zastavení.
Kdepak!
Zastavil a hned jestli může pomoci.
Ó, jak mě vzrušují muži v uniformě!
„Nemáte pistoli?“, otázala jsem se vděčně.
„Mám“ usmál se.
„Potřebovala bych tady ustřelit ten výfuk, odervat nejde“.
Zasmál se.
„Bude stačit nůž“, pravil, když se zvedl z igelitu, který si z auta přinesl se slovy, že v zaprasené uniformě by nepůsobil tak autoritativně.
Autoritativně pak poslal taxikáře pro nůž.
Naštěstí tam někde taxikář bydlel.
Upižlali výfuk společnými silami a já ho ledabyle (tomuto vozu již nic neuškodí) hodila dozadu na zem mezi sedačky.
Na rozloučenou, po asi tisíci slovech díků, mi oba ještě zamávali a pan policista mi řek, že kdyby mě cestou stavěli kolegové, kvůli tomu výfuku, tak se mám odvolat na něho říct, že mě té součástky osobně zbavil.
Překvapivě mi po zbytek cesty nic neodpadlo, jen po návratu já.
Hodinu jsem ležela na posteli a byla líná i mrkat.
Teď už je to lepší, ale je právě 23:00.
Snědla jsem vajíčkový salát a k posteli si připravila ne tatranku, ale tři koláčky a kýbl mléka.
Táta večeřel chleba se sýrem.
Neprotestoval.
Johanka povečeřela cosi, co si ulovila.
Už se celá tetelím, co mi připraví dnešek.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
