To se tak minulý víkend loudám nahoru po schodech do pracovny a koukám, jak Tomáš cosi zkoumá na parapetu okna. Když jsem ho míjela, podíval se na mě jako funebrák a pravil: „Je dočista utopenej, chudák“.
Přiklonila jsem se a viděla jsem chudáka čmeláka, kterého Tom vylovil z misky od kytek a zjevně ho dlouhou dobu resuscitoval.
Vysvětlil, že už ho vylovil před hodinou a dal ho vedle, a teď se šel podívat, jestli se náhodou neprobral.
Přitakala jsem s tím, že už to po tak dlouhé době asi nerozdýchá.
Než jsem došla ke svému stolu, bleskla mi hlavou jedna záležitost z hlubokého dospívání.
Někdo tehdy přišel s tím, že utopená moucha se probere, když se zahrabe do studeného popela od cigaret.
Udělali jsme tehdy mnoho pokusů a všechny pro mě nepochopitelně byly úspěšné.
Pravda s humánním přístupem to nemělo nic společného. Spíš by z nás měl radost Mengele, protože jsme napřed mouchu dočista utopili v lahvi a pak ji zahrabali do popela, který nám obětavě vyrobili Smolík a spol, ale zase jsem došla k poznání, které jsem, kdo ví jak to, na dlouhé roky zapomněla.
Vzala jsem otočku a spěchala za Tomášem, abych zabránila pohřbu, případně čmeláka exhumovala, kdyby bylo pozdě.
„Já vím, možná, jak ho oživit, ještě ho nepohřbívej“.
Díval se na mě nedůvěřivě a ještě o mnoho nedůvěřivěji, když jsem pečlivě ze svého popelníku vyjmula vajgly a čmeldu vhodila dovnitř, kde byl popel.
Pořádně jsem s tím zatřepala, jako jsme to dělávali a nechala ho.
„Co to děláš?“, otázal se Tomáš …
„Se probere… teda možná, protože na mouchu to funguje“
„Popel, jo?“
„Jo. Nevím proč, ale funguje“.
Tom můj počin nekomentoval, jen tak hleděl. Zvláštně.
No můžete si to klidně vyzkoušet, abyste věděli, že nekecám, ale probral se.
Napřed se mu začaly hýbat trochu křidýlka, pak nožičky a po zhruba dvaceti minutách se drápal vesele z popelníku ven…
Tomáš se díval nechápavě, ale s čmelákem si pohrával, vozil si ho po ruce a byl zjevně tak rád, jakoby to byl jeho kámoš.
Mnohokrát si ho prohlédl, musela jsem jim udělat společné fotky, a když ho šel pustit z okna, radostně hlásil, že se čmelákovi od něho ani nechtělo, že se dlouze loučili … i mě to udělalo radost.
Nejen, že je to hezký pohled, když fakt, ačkoli jde třeba jen o čmeláka, vysloveně vstane něco z mrtvých, a také proto, že jsem byla ráda, že nevypadám jako blbec.
Nechápu, jak to je možné, (napadá mě snad jen, že ten popel tak nasaje vlhkost, že to vysuší hmyzí útroby do té míry, že ožije) ale vážně to funguje.
Mě tak napadá, jestli by to fungovalo i na jiné tvory…
Asi ne, protože selským rozumem, savci třeba mají plíce a mozek, který by zůstal bez kyslíku, ale zjevně tam, kde je stavba těla a orgánů jiná, a kde není potřeba tolik složitých mechanizmů, tam prostě je popel doslova jako zázračný prášek a člověk je přítomen parádnímu zmrtvýchvstání in natura.
A to je fakt zážitek.
No a pak že kouření zabíjí.
Evidentně jak koho. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
