V článku o paní Zdeňce, která přišla na výklad s naprosto neuvěřitelným příběhem, se skoro hororovou zápletkou jsem zmínila, že mám pro vás rozuzlení, které vás překvapí. No, nevím, mě tedy překvapilo. Položila jsem vám také otázku, zda věříte, tomu, co Zdeňka líčila. Ti, kdo si mysleli, že nelhala, měli pravdu, ale to není všechno…

Celé vyprávění si můžete přečíst TADY

Moc mě tehdy mrzelo, když jsem se Zdeňkou a její kamarádkou loučila, že se taky může stát, že už o ní nikdy neuslyším, a že zůstanu bez vědomí, jak to všechno dopadlo.

Rok a půl jsem o ní opravdu nic nevěděla.

K celému příběhu se vracím právě proto, že jsem měla to štěstí, že ona její kamarádka, která jí tehdy ke mně doprovázela, náhodou (jo, tou náhodou, které nejsou), pracuje na benzínce, kde teď často tankuji, od té doby, co jsem zpět v Praze, a co bydlíme na Proseku.

Naštěstí si mě pamatovala a hned se přihlásila.

V ten den jsem neměla čas, protože jsem měla plné auto zboží z OBI a spěchala jsem do baru, ale domluvily jsme se, že až pojedeme domů, že se stavím.

Bylo sice čtvrt na jednu ráno, ale Karolína tam byla až do pěti.

Hned jsem se zeptala na Zdeňku a Karolína moc ráda vyprávěla.

A já jsem si při tom něco uvědomila.

Totiž, že žena není tak bezbranná, jak to může vypadat, a že jakkoli působila Zdeňka tehdy, jako ubohé ptáčátko, které má jedno křídlo zlomené a druhé žádné, šlo ženu silnou.

Jen onu sílu musela v sobě najít.

A tohle vyprávěla Karolína:

„Zřejmě se to celé zlomilo ve chvíli, kdy jí ten její cvok poslal její vlastní parte. Prostě šel a nechal vytisknout smuteční oznámení se Zdenčiným jménem a to jí poslal.

Myslela jsem, že jí to zabije.

Přišla a celá se klepala. Nedokázala jsem jí pomoct, jenom jsem pořád opakovala: odejdi od něho.

Tehdy myslela, že to nejde, že jí zabije, že už jí vytiskl i parte.

Jsi živá, tak se braň, protože přece nechceš umřít a nebojovat, řekla jsem jí tehdy ale moc jsem v efekt nevěřila.

Pak druhý den přišel někdo úplně jiný.

Zdeňka vtrhla do mého bytu s takovou energií a elánem, že jsem jí nepoznala.

Pravila, že má nejen pro strach uděláno, ale že má i nápad.

Řekla, doslova UDĚLÁM HO JEHO ZBRANÍ!

A nelhala.

Přišlo mi to geniální, co vymyslela a dodnes na to vzpomínám. A hlavně Míšo, to fungovalo!

Ona to totiž celé obrátila proti němu!

Ona mu prostě začala dělat to samé, jen chytřeji. Prostě, co vám budu povídat, udělala z něho magora!

Jasně, že jsem jí pomohla.

Vymyslely jsme spoustu věcí, za které by se nestyděl, ten největší fabulátor.

Od drobností, pro vážně velké věci.

Od přeparkovaného auta, až po telefonát jeho matce, která uvěřila, že mluvila s ním. Klíče, nářadí, přerovnané skříně, dokázala mu vyměnit jídlo a namluvit, mu, že přece jedl celou dobu, než šel na záchod, rizoto, a ne karbanátek.

Trvalo to čtyři měsíce.

Přišla domů, pozdravila ho a počkala, než odejde do obýváku, aby pak přišla znova s tím, že spolu ještě vůbec nemluvili, že doma vůbec nebyla.

Nakonec mu řekla, jestli jeho jídlo nechutnalo po madlích.

Míšo, byl na prášky a nakonec se odstěhoval!!

Zdeňka sice byla nějakou dobu na sedativech, když odešel, jak to na ní všechno padlo, také jí jednou zbil, ale Zdeňka to ustála a dělala, že se jí ani nedotkl, že byla v tu dobu u mě, a já jí to tehdy potvrdila. A ráda.

Bydlí teď ve Staré Boleslavi.

Určitě jí řeknu o Popelkách, jistě se ozve. Rozhodně si Vás pamatuje. Má přítele, jmenuje Milan a je to fajn chlapík.

Jedinou vadu na kráse to ale má –ON si našel přítelkyni a pokud vím, dělal jí to samé. Je to prostě muž, který patří do blázince a ne mezi lidi.

Zdena je ale třída, to vám řeknu“.

Karolína vyprávěla ještě dlouho, o všem, co Zdeňka nafingovala a já ráda poslouchala.

Miluji dobré konce a tenhle se mi vážně líbil.

Má v sobě cosi spravedlivého…

Kdybyste Zdeňko náhodou tento článek četla, máte můj hluboký obdiv, a ze srdce přeji za sebe i za redakci, kterou příběh také „dostal“, hodně štěstí!

No, řekněte, není to super zpráva?

Čekala bych leccos, ale tohle ne.

Michaela

[sexy_author_bio]