Views: 12
Jo jo, člověk by měl ku stratosféře hledět vždycky s optimismem. To znamená, hledat si na všem pokud možno to lepší. Pravda, někdy to jde ztuha, ale je fajn, když to jde co nejčastěji.
Já s ohledem na můj bolavý úd napřed koukala okem praktickým.
Řekla jsem si ponejprve, že počkám, zdali to nepřejde samo.
Pak jsem si řekla, že můj nápad je sice statečný, ale nepříliš praktický, neb pokud to nepřejde, ztratím třeba dva dny jednak zbytečným trápením a jednak pak budu třeba řešit úd, když bude nejméně vhodná chvíle.
Vyhodnotila jsem proto, že na chirurgii pojedu hned.
Napsala jsem to Sharon, že jedu do Nymburka za šamany v bílém plášti a ona byla tak strašně hodná, že tam na mě už čekala, abych tam měla podporu, kdyby mi třeba nohu uřízli či tak něco.
Když jsem si dělala legraci a nazvala chirurgy v nymburské nemocnici šamany, nenapadlo mě, jak blízko k pravdě budu.
Pan doktor musel být původem snad z Khany, nebo Konga, nebo tak.
Byl velice milý, příjemný, hodný a úplně – úplně černý.
Po té co skouknul půvabné foto kostí mého levého údu, pravil, že to bude natržený vaz.
„Super, jsem převelice ráda, že jsem si ten vaz rovnou nezlomila“
„Ten se zlomit nedá, jen přetrhnout“, pravil vážně, takže můj pokus o krizový humor pochopila pouze sestřička.
Vyfasovala jsem parádní berličky a zamlčela, že jsem tam autem, že dům máme plný schodů, že žijeme v horním patře, a že záchod, koupelna, kuchyň, prostě všechno je dole.
„Na nohu pokud možno co nejméně šlapat!!“, řekl důrazně a sestřička mi upravila berle o metr dolů.
Takže …snažím se nešlapat, ale jezdit schody po zadku pokaždé, když potřebuji dolů, se mi nechce. Omezila jsem pitný režim na minimum, abych omezila nutnost chození ze schodů.
Bohužel „gramofon“ původně určený pro tatku, nás tatka po tom, co se znovu naučil běhat, donutil dát na charitu, neb neuměl pochopit, že tu věc dostal, tedy že ji netřeba nemocnici vracet.
A tak pajdám ze schodů, do schodů, byla jsem si pro rajče na zahradě a chvíli jsem seděla venku.
Jo berle!
No tak s těmi jsem se zkusila pohybovat odpovědně alespoň tady po hořejšku, ale napřed jsem sejmula dvířka od skříňky, pak vlastní kafe a pak jsem to levou berlí naprala do gauče, takže jsem si málem natrhla ještě klíční kost.
To je tak na kolonádu někam a ne do podkroví.
Ten večer to bolelo hodně moc a měla jsem asi tři polštáře pod tou chuděrou, abych ji měla výš, jak mi pan doktor doporučil.
Včera už to bylo lepší, akorát teď, když je něco kolem půlnoci už se těším, až dám vaz do polohy horizontální, protože už to trošku bolí.
Doteď nevím, jak jsem si to přivodila.
Inu nějak prostě.
Hlavně jsem celkem ráda, že jsem jela hned.
Takhle mám docela naději, že v pátek mě to nebude už bolet po té indikaci a parádní dlaze, co jsem obdržela.
Čili jsem optimistická.
P.S. Tomáš mi nosí kafe a táta se mi nabídl, že kdybych potřebovala pro něco doběhnout, tak si mám říct. To je úsměvné a hrozně milé zároveň!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...