Views: 17
Bože, jestli mě máš alespoň trochu rád a já vím, že ano, dej, ať je do prosince takovéhle hezké počasí a pak si klidně udělej Vánoce na sněhu (týden) a pak zase tohle. Sám víš, jak se jeden na sluníčku v Kersku zrekreuje…
Jeli jsme tentokrát až v sobotu, protože brzda jsem byla já se spoustou práce. Dorazili jsme za tmy a doufali jsme, že bude druhý den pěkně.
Tomáš se nemohl dočkat sekačky a já sluníčka a realizace všech nápadů, které jsem si během týdně sama na sebe vymyslela.
Probudilo nás teplo a nádherná vůně z pole, kde zemědělci nějak pozapomněli kukuřici. No, teď se na ní mohou klidně už vyflajznout, protože je už celá žlutá a suchá.
Ale já musím ještě naprášit Toma, než se zmíním o nedělním dni.
„Půjdu na zahradu s Ječmou“, pravil Tom ještě v sobotu kolem půlnoci a já si ani nevšimla, že si vzal foťák i se stativem.
Kdybych si bývala všimla, nebyla bych po víc, než půlhodině nervózní, zvláště po té, co jsem ani jednoho z nich na zahradě nenašla, pátrajíc tam přískokama ve tmě s baterkou.
Když jsem se přerazila o okap, přestalo mě to bavit.
Ještě asi desetkrát jsem byla na balkoně, jestli je neuvidím, ale nalítali tam komáři.
Za hodinu a půl slyším šramot za dveřmi.
Tatínek to být nemohl.
Spatřila jsem Ječmena, jak hltavě pije z misky a sotva se drží na nožkách, které se mu klepaly.
„Kde máš páníčka, Ječmínku??“
Vrhnul na mě vykulené oko a zespoda se ozvalo:
„Páníček si jde asi převlíknout kalhoty“
Když Tomáš vystoupal po schodech, jeho pohled nápadně připomínal ten vyjukaný Ječmenův.
„Jako není to sranda jít o půlnoci do lesa, to ti teda musím říct“, zašveholil a šinul se do obýváku, kde se dobře pět minut vydýchával.
OBRÁZKY LZE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠIT
Ječmen ho následoval, ale vydýchával se pod postelí.
„Je tam hejkal, nebo co?“
„No, klidně být mohl. Představ si, že ten les je strašidelný sám o sobě, ono je to plné stínů, do toho ten měsíc….no, moc se mi tam pak už být nechtělo a tak jsem si řek, že půjdu po cestě kolem pole. No a jak jsem k němu došel, tak se ti z toho pole, z tý tmy ozvalo něco jako:
Dost těžko budu popisovat zvuk, který Tomáš vydal, ale musíte mi věřit, že jsem se lekla, i když jsem na něj koukala.
„Nevim, co to bylo, co tak strašně řvalo, ale přiznám se, že chybělo málo, abych se p … al. Ječmen mi tam ztuhnul a já šel pozadu, protože jsem se bál otočit zády. Jestli chceš, můžeš se obléknout a jít tam se mnou se podívat“
Děkovala jsem Bohu, že už jsem vykoupaná a na sobě mám jeho pyžamo, když mu bylo deset, co mi skvěle padne, když je mi… o něco víc. 
„Ne, Tome, moc ráda bych se šla podívat, ale jak vidíš, jsem už nachystaná postele. To je ale smůla. No ale možná bys mě pak vlekl na zádech někam do Poděbrad na pohotovost, takže je to spíš štěstí.“
Mluvil o tom řvounovi, co byl asi jelen, nebo fakt hejkal ještě asi půl hodiny, a pak upadl do bezvědomí.
Obdivuji, že stihl něco nafotit.
S nedělním sluníčkem jsme na hejkaly zapomněli oba.
Tomáš u sekačky a já … no, s hráběmi a lopatou, protože od původního plánu jasně směřujícího ke sběru bezinek na lahodný likér, kterým hodlám nahradit tabletky na zaželezení krve, jsem musela upustit.
Nemohla jsem ho nechat makat samotného.
Nakonec mě to i bavilo.
Hezky jsem si hrabala padaná jablka a lopatičkou pro trpaslíky jsem je vkleče házela do kolečka, které jsem plážovým krokem následně odvážela na kompost.
Přemýšlela jsem si a pookřála při pohybu na sluníčku a zdravém vzduchu.
O práci mě připravil až Tomův bez mála stoletý taťka, který mě vyškubnul hrábě i lopatu a se slovy, že už to dodělá, že už jsem pracovala dost, počal rejdit s kolečkem a hráběmi sám.
Neva, půjdu na ty bezinky.
Vzala jsem si kyblík a nasedla do auta, protože vyhlédnuté bezikovníky jsou asi dva kilometry, kam se mi pěšky nechtělo.
Nikdy by mě nenapadalo, že to místo o kterém jsem věděla, je tak kouzelné.
Půjdu v Tomových stopách a udělám tady krááásné fotky!!
Do zahrady jsem s bezinkami v ruce doslova vletěla, takže taťka upustil kolečko.
„Tome, Tome, půjčíš mi foťák? Já bych taky něco nafotila…tam je ták krásně!“
„Sem se lek…jo, klidně, nastavím ti to“
Následně jsem se drápala po posedu, fotila motýly, osamělý kříž, nádherně prosluněnou cestu, lehala jsem si na záda, na břicho, vrazila jsem si ochotně hlavu do ostružin, abych si vyfotila zarostlý trakař…
…a pak jsem, jak si tak ležím na zemi a snažím se zachytit kříž proti nebi, uslyšela koňská kopyta.
Koníky!!!! Jééé to budou fotky!
Číhala jsem na toho pána s povozem za stromem, číhala jsem na něho na posedu a počkala jsem si na něj i u kostela.
Potom jsem zbaběle prchala, v domnění, že mi nakonec vynadá.
Zařval:
„Neutíkejte přede mnou přece!“
Srdnatě jsem se zastavila, připravena, že mě třeba i zmrská bičíkem. 
„Dobrý den, nezlobte se, já zas tak často koníky nemohu fotit, tak se omlouvám, jestli je plaším a že vás pronásleduju…“
„Odkud jste?“
„Z Prahy, ale přítel tu má tatínka, tak jsme u něho, víte?“
„U kterýho tatínka?“
„U pana Žebráka“
„Joooo jasně, tak mi nějaký ty fotky nechte u Jitky krámě, jo? A abyste věděla, jaký koně jste pronásledovala, tak tuhle na tom, jezdí Vojta Dyk. Hráli asi v šesti pohádkách a moc rád jsem vás poznal…čau“
Blaženě jsem tam stála a s dovolením si ještě vyfotila koníky zblízka.
Pózovali nádherně.
„No joooo oni si myslí, že se točí detaily“, pravil ten dobrý muž, zamlaskal a odklokotali.
Už vím, co je tvůrčí euforie.
Přišla jsem domů a byla jsem tak opojená uměním, že mi ani nedošlo, že je bouřka jako hrom.
Cestou do Prahy mé napadlo, že Tomáš, jako foto-profík to má snadné, jen někdy potřebuje dost odvahy.
A já jako amatér, potřebuji hodně moc štěstí.
A to jsem fakt měla.
Jediné, čeho jsme určitě mohli dosáhnout stejně, bylo jedno…. zatímco v sobotu v noci Tom málem smrděl, já včera večer smrděla opravdu, protože jsem si během tvůrčího zapálení, do jednoho lejna lehla a do dvou šlápla.
A je mi to jedno.
Krásné pondělí všem.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
