Vím moc dobře, že si třeba někdo zaklepe na čelo a řekne si “Na stará kolena? To ani náhodou“. Znám ale jednu ženu, která v tomto věku před dvaceti třemi roky porodila a pro mě je to nejdůležitější člověk na světě. A je to moje máma. Neměla moc štěstí na muže. Prvnímu manželovi porodila dceru Míšu a po pěti letech se rozvedli. Další nepovedené manželství bylo s druhým mužem, s nímž má syna Jardu. Její druhý manžel pil a podváděl ji. I s ním se za nějaký čas rozvedla. No a pak potkala mého tátu… 

Říká, že je to třetí nevydařené manželství, ale samozřejmě jen z legrace.

Táta byl o dvanáct let mladší a nedělalo mu problém vzít si mámu za ženu i s dvěma dětmi. Když přišla nejstarší Míša s novinou, že máma bude babičkou, odpověděla jí, že ona bude sestrou.

Po roce manželství čekala Alenu.
To už měla čtyřicítku za sebou. Samozřejmě věděla, že není nejmladší a hrozně se o miminko bála, ale doufala, že bude všechno v pořádku. Po náročném těhotenství, kdy se máma bála snad i pohnout se narodila Alena.

Další dítě už neplánovala.

O to větší překvapení bylo, když po čtyřech letech zjistila, že čeká mě. 

Teď už to bylo, ale více než vážné a máma přemýšlela, jestli těhotenství ještě riskovat. Doktoři mámě doslova nadávali, jak může být tak nezodpovědná. V jejím věku by prý měla mít rozum a vychovávat vnoučata. Jeden lékař ji dokonce natvrdo oznámil, že budu postižená, a že jí prý ani nemusí odebírat plodovou vodu.

Když jela tramvají z vyšetření domů, plakala.

Tehdy potkala dávného známého. Rozrušeně mu vyprávěla svojí situaci přestože se asi deset let neviděli a on, tak mi to mamka vyprávěla, pravil: “Vykašli se na všechny chytrý doktory. Máš tři zdravé děti, to by v tom byl čert, aby to čtvrté bylo nějak dementní“. Máma si tehdy utřela slzy a poslechla ho.

Vítání občánků – tedy i mne

S podporou všech členů rodiny se už nenervovala.
A já se narodila. Úplně zdravá a s  normální porodní váhou. Když se vrátila z porodnice, po pár dnech mě prý naložila do kočáru a šla panu doktorovi ukázat toho „dementa“. Věděla, ale moc dobře, že riskovala.

Nikdy jsem neměla problém s faktem, že je mamka starší.

Svěřovala jsem se jí vždy se vším. Tak, jako jiné dívky. Věděla o mých láskách a i trápeních, věděla co děláme venku s kamarády, radila mi ve spoustě věcí. Zatímco některé holky by se své mámě styděly říci o svém „poprvé“ já se jí bez zábran svěřila.

Jediné co mi vadilo bylo, že některé děti dokázaly být zlé.
Vyslechla jsem si, že mě adoptovala babička, nebo jsem byla pro ně ta co má tu starou mámu. Nejdřív mě to mrzelo.

Zatímco jiné maminky se líčily a chodily třeba tančit, moje mamka si přivydělávala všude možně k důchodu, abych měla také nejnovější telefon, nebo značkové oblečení.

Rodiče dnes žijí v domečku za Prahou a mamka se stará o zahrádku.

Má šest vnoučat, ale není to taková ta babička na hlídání. Vnoučata samozřejmě miluje a pomůže, kdy je potřeba, ale rozhodně není rozhozená z prvního bobečku nebo prvního zoubku. Já ji chápu a jsem jí vděčná za to, že se nerozhodla jít na potrat. Taky bych nešla.

Jsem i teta

Už jen proto, že dnes vím, že kdyby se rozhodla jinak, nemohla bych vám teď psát, a také říct, že jsem zdravý a spokojený člověk.

Díky, mami.

Pavla

[sexy_author_bio]