Views: 33
Máte podzimní depresi? Máte pocit, že se zblázníte? Máte dojem, že už se to stalo? Jste letadlo? Nejste jediní. Když jde jen o podzimní depku, je to ještě dobré. A taky je fajn, že ji máte dnes.
No vážně.
Taková debečka, je –li podzimní a nejde-li fakt o diagnostikovanou depresi, což není žádná legrace a je to vážné, ta zase přejde.
Pořád jste na tom s depresívními chmurami, které často souvisí s podzimem, zkracováním dne, nedostatkem slunce a podobně lépe, než třeba lidé, kteří trpí opravdu závažnými duševními stavy.
Maniodeprese, schizofrenie …
Jestli je toho na vás jenom moc, jestli jen špatně usínáte, jestli máte dojem, že už vás stejně nic nebaví a cokoli se stane, bude to jenom blbý, pak je to ještě pořád stav, který podle statistik prožívají v tomto a třeba i Vánočním období statisíce lidí na světě.
Je docela zajímavé, že čím civilizovanější země, tím více depresí.
Například domorodé kmeny v Africe a třeba Křováci, tam se deprese vůbec nevyskytují.
Asi to bude tím sluncem.
Na druhé straně může být docela zajímavé pozorovat, jak by si takový domorodý psychiatr počínal.
Ten jistě nepíše antidepresiva na VZP.
Možná léčí šokem, nebo kokou, nebo chlupem z pardála.
Já mám taky jednu léčbu šokem … není z Afriky. Je naše. Akorát ne současná.
Proto jsem na začátku psala, že když člověku „houpne“ dneska, je to ještě prima. Určitě v porovnání s našimi praprababičkami.
Kam se na předchůdce našich dnešních psychiatrů hrabou domorodé kmeny kanibaly nevyjímaje.
Dnešní „bambulárny“, jsou oproti těm dřívějším oázou klidu a odpočinku. Člověk má čas se naučit vyšívat, leptat sklo, má pravidelnou stravu a je daleko od všeho, díky čemuž se na toto místo zpravidla nedobrovolně odebral…
Dřív to ale taková sranda nebyla!
Terapie ruční prací, koupele a dlouhé procházky alejí nádherných vzrostlých lip jsou balzámem na stresem odstřelenou nervovou soustavu. Ovšem k humánnímu zacházení s duševně odchýlenými jedinci jsme teprve museli dospět.
To v takovém třináctém stolení bych se rozhodně zvencnout nechtěla!
Zde TOP léčebné terapie …
Rok 1200
Kněží v Evropě léčí duševně nemocné bitím, nutí je pít krev a jíst ovčí hnůj. Věří, že tímto potlačením důstojnosti vyženou z lidského těla zlé duchy. Kdepak sedativa – pěkné h..no a je po chorobě! Ještěže mám ovečky, vyléčím se svépomocí!
Rok 1790-1813
Americký lékař Benjamin Rich se pokouší zbavit své pacienty depresí tím, že je vysokou rychlostí otáčí na rotujícím křesle a pak je potápí do vody. Impozantní. Jako terapie stačí jen být v čekárně.
Rok 1870-1900
John Harvey Kellogg předepisuje pacientům v michiganském sanatoriu každodenní jogurtové klystýry. A takhle vznikly čípky!
Rok 1920
Lékaři John Talbott a Kenneth Tillotson své pacienty spoutávají a balí je do ledových prostěradel, až jejich tělesná teplota klesá o 10 až 20 stupňů pod normál. Jeden si rázem rozmyslí, zda je, či není normální.
Rok 1940
Američan Walter Freeman zasouvá pacientovi oční jamkou do hlavy sekáček na led a během krátké operace oškrábe jeho přední mozkové laloky. Pan Lecter by zářil nadšením. Pacient mlčí jako jehňátko.
Rok 1950
Freudův žák Wilhelm Reich je přesvědčen, že schizofrenie a deprese jsou vyvolávány nedostatkem orgasmu. (pozn. může být). Vymyslí proto takzvanou orgonovou krabici, určenou ke sbírání sexuální energie. A tak vynalézá pip show.
Rok 1916-1924
Henry Cotton z psychiatrické kliniky v New Jersey vytrhává svým pacientům zuby a další „závadné“ části těla, protože je přesvědčen, že choroboplodné zárodky z těchto zkažených záležitostí způsobují šílenství a také „smutek dásní“. Dneska tomu akorát říkáme paradontóza.
No vidíte … poděkujte svému Chocholouškovi, že vám píše jenom lexaurin a jako magor jenom vypadá. Pořád vám nerve řezáky, nehobluje mozkové laloky, nemlátí vás, nenutí análně užívat oříškovou activii a na točící židli rajtuje leda tak sám.
To jen pro lepší den
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.