Views: 12
Plním slib a představuji vám jeden z neoriginálnější dárků, jaké jsem kdy k narozeninám dostala. Je to maminka a je jí jeden rok a její holčička půlroční, které Michalův tatínek (moc si přeji, aby se uzdravil) jako jedinou ze všech oveček, kterých mají víc, než třicet pojmenoval, a kterou si zamiloval od narození. Dal jí jméno Okapíček, ačkoli je to holčička.
Nikdo neví proč, jak na to jméno přišel, ale když mu Michal řekl, že by mi rádi s mojí Miškou udělali tuhle radost, udělali vlastně radost i jemu, protože došel k tomu, že Okapíček na maso jít nesmí.
To mu moc ráda splním, protože s něčím takovým rozhodně nepočítám.
Okapíčkovy včera přijely (jsou to dvě holky, takže fakt nevím, snad takhle) i s Miškou a Míšou jako první, a Míša hnedka dodělal krmítko.
Udělal takové jesličky, za kterými je balík sena pod krytem a vpředu jakoby ohrádka, do které vždycky porci nandám.
To aby to holky neroztahaly všecko najednou. Sůl dorazí kurýrem zítra.
Dorovnala jsem jejich jméno na Okapíčkovy (i), takže maminka Okapíčková a holčička Okapíček.
Ctím přání Míšova tatínka a od toho mě nikdo neoderve.
Nejlépe ovšem slyší na „holkýýýý“, což jsem vyzkoušela, ledva se holky vzpamatovaly z cesty.
Slyší na to a přiběhnou.
Okapíček je všude, kde je její maminka a maminka si jí strašně hlídá pořád, a to je hezké pozorovat.
Dlužno říct, že celá oslava se vlastně odehrála v duchu „ovečky sem a ovečky tam“.
Největší posvícení z nich měla ségry dítka, Evička a Miloušek.
Vedle jiných darů, které tvořil přenádherný obrovský ibišek od Aličky s Davidem, jsem si přála pájku, protože na konci uvidíte proč, aku šroubovák, vrtačku a podobně.
Mám ascendent v Panně, takže napřed praktické věci.
Na holčičí dárečky času dost. Teď musím kutat a vylepšovat a takový aku šroubovák, je jak víte od mého počinu s nábytkem, věc k nezaplacení. Mé karpální tunely děkují též.
Nesmírně jsem si to užila a vlastně se mi ani nechtělo moc mluvit, jak jsem si jen tak prožívala, že mám všechny holčičky tady a ségru a ovečky, Mománka, Kocoura a vůbec všecko, že se mě chvílemi každý ptal, jestli mi něco není.
Nebylo!
Jenom je člověk tak plný všeho a dojmů a pocitů a emocí, co jsou hodně silné, že vlastně vůbec nemá potřebu mluvit a jenom tak tiše vejrá.
Takže ….
Děkuji mnohokrát svým dětem, jejich partnerům, ségře a jejímu Mílovi, za nádherné odpoledne, děkuju vám všem za překrásná a početná přání tady i na FB a v SMS a jsem … jsem tak nějak příjemně pozastavená v čase, nebo …si připadám jako ve snu, když si uvědomím, co všechno se za jeden měsíc stalo, a přiznám se, že nemám vůbec chuť ani potřebu myslet na to, co bude zítra, pozítří, za čas… co se dál stane, kam to všechno jde, co mě to má dát, co je na konci toho všeho, a ani kdo.
Já prostě jen teď a tady žiju …
…a hlásím…
…zatím dobrý. 
P.S. Já vím, že pořád říkám a píšu „děkuji“, a že to už je úplně, jako bych ani nic jiného říkat neuměla, ale když já mám pořád důvod.
A myslím si, že to je vlastně strašně dobře, protože čím častěji tohle člověk říká, tak to přece znamená, že se pořád děje něco, co je dobré ze strany jeho okolí.
Že prostě má kolem sebe lidi, kteří dělají věci, za které se sluší poděkovat. To je přece obrovské štěstí.
Moc ráda děkuji.
A tak tedy děkuji vám všem za to, že děkuji.
Tak a teď tu bulím… no to je fakt bezva… jsem sentimentální?
Asi ne, asi spíš jenom ze všeho dojatá. Připadám si tak trochu jako Malý princ.
Omlouvám se, že není článek ve vydání. Bude rozhovor – zvířecí – ne, s ovcí ne. Překvapivě 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...