Views: 9
Já vám musím něco vyprávět a moc jsem se na to těšila.
Nejen na to všechno dobrodružství, až vám to povím, ale taky na to, až vám ukážu tu várku fotek a budu je popisovat a povídat…
… a je to tady…
Tomáš má takový zvláštní zvyk.
Přijít po celonoční práci, kdy víc, než dvanáct hodin nespí a místo aby upadnul do bezvědomí, se sebere a jde do lesa.
Pokaždé mám strach, že to tam s ním někde sekne.
Ještě neseklo.
Vždycky se vrátí s nějakým zážitkem a ucouraným Ječmenem a pak se teprve sesune do horizontální polohy.
V sobotu taky.
Přišel a celý rozjásaný hlásil, že našel v lese kančí jezírka a že to musím vidět, že to je hrozně pěkný a mystiský.
Při mém orientačním NEsmyslu, jsem se ale obávala, že nenajdu ani jezírka, ani cestu z lesa a tak mi nastavil svůj mobil, kde má kompas.
Jeho střelka mě měla dovést ke kančím jezírkům.
Ječmen, kterého jsem si mínila vzít s sebou se tvářil statečně.
Poslední ohlédnutí a pak už oči přilepené na kompasu.
Bála jsem se odbočit byť jen o píď, aby se něco nepokazilo, a tak jsem postupovala přesně podle šipky, ostružiny neostružiny, klády neklády, jen stromy jsem obcházela, abych nebyla nucena je přelézat.
Dlužno říci, že to bylo strašně namáhavé, ale taky strašně krásné.
Měla jsem s sebou foťák, kde jsem cestou objevila i samospoušť.
Cesta, která mi měla trvat asi tak dvacet minut mi trvala tři hodiny.
To proto, že jsem musela každých pár metrů všechno položit a fotit.
To vám byla krása!
Kančí jezírka sice furt nikde, ale zato jsem viděla tolik krásných a mystických místeček…
Hele:
Jo taky jsem našla starý opuštěný řetěz, což bylo moc zajímavé.
Ječmen sežral něco divného, ale nechtěl mi to dát, ani když jsem vyhrožovala půstem.
Kančí jezírka stále v nedohlednu, ale kompas říkal, že jdu dobře.
A hele:
V dálce jsem spatřila cosi, co vypadalo, jako Gnom, co je po flámu a teď si tam leží.
Kompas ukazoval, že mám jít tím směrem, ale já TO raději vyfotila před tím, co kdyby to nebyl Gnbom, ale něco…
…ne, nebála jsem se, jenom jsem měla propocenou zadnici.
Při bližším ohledání se ukázalo, že to je mech, kořen a hlína.
Nebo Gnom než jsem tam došla, odešel.
První, kdo našel kančí jezírka, byl Ječmen.
Vrhnul se tam doslova jako kanec.
Pak se tam jako kanec taky ráchal.
Je to opravdu strašně zvláštní a zajímavé místo a mě se tam moc líbilo.
OBRÁZEK SE PO KLIKNITÍ ZVĚTŠÍ
Chvíli jsem čekala, jestli přijde kanec, že bych ho taky vyfotila, a kdyby byl naštvaný, měla jsem také připravený únikový manévr.
Hele:
Courali jsme s Ječnou kolem jezírek a já chtěla zdokumentovat, něco jako heuréka a nastavila foťák a jako zvedla ruce, na znamení vítězství.
To jsem neměla.
Ječmen si myslel, že ho vyzívám k objetí a také ho uskutečnil.
Blbé bylo, že právě vylezl z té hnijící vody.
Když jsme se pokochali, došlo mi, že nemám kompas nastaven na cestu zpět.
Pokusila jsem se využít onen posed po vzoru Jeníčka, ale viděla jsem prd.
Tak jsem se spolehla na Ječmena.
Udělala jsem dobře.
Vycházeli jsme z lesa na místě, které bylo krásné a plné borové vůně.
Z dálky jsem viděla známé pole i vesničku.
Hele, Toro, fialky pro Tebe.
Ještě jsme se posadili chvíli, protože mě upoutal strom, který byl moc krásný.
Hned vedle něho jsem pak spatřila, jak asi vypadá obličej Dryády.
Ne, to není kaz na stromu, to je prostě Dryáda.
Krásná, že?
V každém případě, to byl můj nejdelší a nejdobrodružnější výlet, který jsem podnikla zcela sama a navíc jen s pomocí kompasu.
Přestala jsem dokonce podezírat Toma, že se mě chtěl rafinovaně zbavit a kompas ve skutečnosti nastavil na NEKONEČNO, což jsem si cestou tam chvíli myslela.
Bylo to super!
Lidi, jak mě je tady dobře!!!
Přeji krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
