Views: 167
Aktuálně se nestíhám věnovat pomalu ničenu jinému, než je malá Jahoda. A je to činnost nadmíru zábavná, skoro bych řekla, že to je něco jako smysl života. Člověk velice ochotně vstane s kuropěním, a ač je kovanou sovou, od sedmi, kdy by byl za normálních okolností v hlubokém bezvědomí, leze po čtyřech, štěká, mňouká a vůbec vyluzuje psychedelické zvuky, obrací obličej naruby, jen aby se ten prcek smál, což by tedy udělal i zbytek světa, kdyby to viděl.
Včera jsem si … mezi úvahou, zda nechat to dítě pozřít dalších půl kila písku, úvahou, zda řešit, že ten piškot, co právě s chutí žvýká, vytáhla z tlamy psovi, který ho před tím také s chutí žvýkal, a otázkou, zda ty třešně, co si zrovna systematicky zažehlila do mikiny, půjdou dolů práškem, nebo jen kyselinou sírovou … vzpomněla, jak asi dneska vypadají dětské tábory.
Říkala jsem si, že moje snaha o vybudování sparťanského ducha v tomto dítku s perfektní sparťanskou průpravou, není nepodobná tomu, co jsem jako dítě absolvovala na táboře, který byl, velice tajně veden jako tábor skautský.
Probíhal u rybníka Podřezaný u Třeboně a já tam byla ráda.
Lovila jsem bobry.
Mohla bych je zavést i Jahůdce, když křest bahnem má nejen za sebou, ale stala v této disciplíně profesionálkou.
Mimochodem, lovili jste bobry? Vzpomenete si na všechny? Dělá se to ještě vůbec?
Kéž by ano, protože to by dětem v repertoáru nenahraditelně chybělo.
- Bobřík mrštnosti: Na Podřezaném sloužila k lovu tohoto typu srstnatce vybíjená. Jeden se musel vyhnout letícímu míči. To mi šlo. Jednak jsem se vcelku úspěšně zvládla schovat za vlastní stín, a jednak, i kdybych žádný nevytvořila, což také při mých proporcích nebylo nemožné, se do mě stejně nikdo netrefil. Bohužel se vše potom v rámci pravidel muselo otočit, což už nebo ono. Míčem jsem nikoho neohrozila – vyjma sebe. Přesto jsem tohoto bobra slovila.
- Bobřík plavec: Z loďky umístěné cca 20 metrů od břehu bylo nutno se dostat ke břehu. Plavat jsem se naučila až v sedmnácti, což jsem na táboře cudně zamlčela, což by nevadilo, protože v místech u loďky všichni stačili. Všichni, jen já ne. I vydala jsem se směrem ku břehu po dně. Způsobila jsem ovšem značný šok milovanému hlavnímu vedoucímu, protože o mé statečné improvizaci nevěděl, a tak poté, co se za mnou zavřela voda a já se neobjevila, skočil do vody a vyvláčel mě na břeh. Tohoto bobra nemám.
- Bobřík odvahy: Má cesta k oběšenci, který tam nebyl, skončila za stanem, kde byl namaskovaný praktikant s baterkou pod bradou. Mělo to být vtipné. Stižena záchvatem paniky jsem mu poškrábala obličej a baterkou mu způsobila destrukci čtvrtky předního zubu.
- Bobřík mlčení: Bohužel – přistihli mě, spíš napráskali, jak se ve stanu ze zoufalství bavím se škvorem. Nemám tohoto bobra a myslím, že bych ho neulovila ani dnes.
- Bobřík síly: Odnést kládu z bodu „A“ do bodu „B“ jsem také nezvládla a tehdy se projevila má zasunutá Lví hrdost i smysl pro fair play, neb jsem odmítla lehčí kládu.
- Bobřík hladu: TAK TOHO MÁM!!! Vydržet 12 hodin bez jídla jen s pitím? Moje reakce: „Jenom 12 hodin?!“
- Bobřík signálů: Přijmout a odeslat v morseovce 12 znaků za minutu. Přestože jsem uměla brilantně hovořit na téma A-kát, Blý-ska-vi-ce a podobně, do praxe se mi tento model nikdy nepodařilo uvést, a přestože jsem mlátila do dřívek vskutku srdnatě, nerozuměl by to mu ani vynálezce Enigmy. (jééé to mě napadla soutěž s Morseovkou).
Jestli jsem tam jezdila ráda? Byla jsem nadšená!
Svoje holčičky jsem na tábory posílala, bobry lovily statečně a já vybírala tábory, co možná ryze skautské, tedy žádné pro masňáky.
A holky jezdily stejně rády, jako já.
Zvláště, pak tábor „zvířecí“, ten byl úplně TOP, protože si tam mohly vzít naší Ladynu.
(Fena německého ovčáka, moje nejmilovanější kamarádka a parťačka, dnes psí Anděl, která mi pomohla vychovat holky tak brilantně, že z nich nejsou vlčata, ale slečny s velice hezkým vztahem ke všemu živému, tedy i k lidem, k sobě navzájem i ke mně. Její příběh je TADY).
Byl to super tábor!
Vedením byl pojat skutečně přírodně a nekonvenčně.
Když jsme s kamarádkou Renatou na nádraží čekaly na své ratolesti, spatřily jsme z vlaku vystoupit čtyři postavy.
Napřed cosi, co připomínalo chundelatou, dobře vykrmenou, leč neskutečně špinavou a rozevlátou kouli a za ní tři další, o něco menší, ale jinak k nerozeznání od první.
Lišily se vlastně jen počtem zubů.
Celou cestu nám v autě, které páchlo po uzeném, zpívaly unisono „Pafra-pifri –pufru, my máme hovno v kufru“, čemuž jsme ochotně věřily a došlo nám, že o děti bylo vskutku dobře postaráno.
Když jsem doma vykoupala svoje holčičky a přišla jsem na to, že mají vlastně ještě na sobě jedno tričko, po tom, co jsem je tři hodiny rozčesávala jejich vlasy, vyderatizovala psa, přišly se ty tři nevinné tváře zeptat, jestli pojedou za rok znova.
Nikdy jsem se nepídila po tom, jakým způsobem vedoucí pojali péči o svěřence, a zdali tam vůbec byli přítomni, ale všechny děti se vrátily v pořádku, zdravé a spokojené a byla bych je tam za rok poslala, kdyby se ten tábor konal.
No vzhledem k tomu, že moje dcera Johanka má takovou průpravu, je samo sebou, že malá Jahůdka nejde do přípravky na obdobný táborový model bez průpravy genetické.
Je to patrné na každém jejím kroku, který nevede po cestě, ale loužemi, případně korytem nějaké stoky a nic se od své matky, která se nelišla od té své, neliší ani co do výběru nejlepších přátel.
Prostě historie se opakuje. 
Jen si tak říkám, jestli všechny tyhle neskutečné zážitky a když budu chvíli vážná i skvělou výchovu k samostatnosti, statečnosti, sounáležitosti, fair play a odolnosti dneska nekazí dětem ty hromady předpisů a zainteresovaných organizací, které projdou kuchyni, a když tam najdou o vlhčený ubrousek na počet dětí méně, má vedoucí na krku prokurátora.
Dá se vůbec dneska ještě najít pořádný tábor, nebo ho budu muset pro Jahodu a případné další malé zájemce o TOP zážitky zorganizovat sama?
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
