Návštěvy: 6
Byl to takový ten klasický, narvaný den, kdy člověk vstane o půl hodiny dřív i za cenu, že pak bude lítat po bytě jako závodní chrt a na první schůzku dorazí ucumplošený a ufuněný o deset minut později.
Tomáš vypálil fotit starou Prahu do knížky, kde nám chybí nějaké slušivé foto Jana Nepomuckého a já mastila na tři různá setkání.
Měli jsme se sejít nakonec U čarodějek, kde čekaly zástupkyně nakladatelství a Anife, protože…, a já to prozradím, jsem pojala pocit, že nikdo jiný mi křest knihy dětských horoskopů lépe neodmoderuje.
Funím zrovna ulicí Dlouhou, když mi píše Anife, že bude mít „maliká spožděníčko“, že právě míjí Národní divadlo. Byla jsem ráda, že nejsem sama.
Cestou mi omrzlo jedno ucho.
Schůzka byla moc příjemná, až na to, že Tomáš se zapomněl na Pražském hradě, kde fotil přízrak bílého zjevení ze Svatovítského chrámu, takže jsem ho omlouvala, již lehce nervózní paní nakladatelce, jinak ale nesmírně příjemné dámě.
Tomáš se přiřítil ve chvíli, kdy jsme s Anife, a díky mému a jejímu projevu, i s celým lokálem, řešily konec světa.
Ve finále to dopadlo bezvadně.
Ku spokojenosti naší, Anife i nakladatelství.
Cestou k autům jsme řešily, která z nás je menší. Pochopitelně jsme si obě myslely, že ta druhá.
Tomáš pravil, že chvilkami já a chvilkami Anife, čímž uspokojil obě, což zamýšlel.
Až v autě jsme s Tomem zjistili, že jsme ani jeden, celý den nejedli.
Než jsme dojeli domů, pokusil se mi můj žaludek sežrat slezinu.
Pohled do lednice byl tristní.
Kousek slaniny, jedna cibule, půl porce žebírek, půl řízku a tři vejce.
Uprosila jsem Johanku, aby šla k Číňanovi, že uvařím něco rychlého.
„Beruško, on tam má mrazáček, kde mívá, třeba rybí prsty, nebo filé, prostě kup cokoli, jen ať je tam kus masa“
Tvářila se neochotně, ale když viděla Tomáše, který vypadal jako Somálec a mě, která jsem vypadala, že se jí každou chvíli zakousnu do lýtka, odešla.
Nedočkavě jsem při čekání na dceru a záchranu zhltla kostku cukru.
„Maminko, neměl ani filé, ani rybí prsty, ale nesu vám tohle“ :
Při tom pohledu jsem chtěla napřed tiše zemřít, a pak mi to přišlo hrozně humorné, neb mé dítě evidentně nevědělo, co koupilo. Prostě vidělo párek.
„Jestli si dáme teď, po celodenním půstu na lačný žaludek utopence, tak se buďto strašně po…, nebo se osypeme k nepoznání. Nebo obojí. Nic Tomáši, Číňan právě zavřel. Budu muset uvařit večeři z toho, co zbylo v té lednici. Takže vlastně ze všeho, co tam je“
„Světýlko vynech, pravil rezignovaně a omdlel“
„No co? Vlastně tam dám všechno, co je jedlé a nic z toho vlastně není nedobré. Uvařím ze samých chutných věcí“.
„To říkal i pejsek s kočičkou“, pravila má polovička nešťastně.
„Dobře, vynechám i čokoládu“
Napřed to vypadlo takhle:
Pak takhle:
A nakonec …
V životě už jsem jedla chutnější věci, například svíčkovou se šesti, ale hlad přátelé, vás donutí pomlaskávat si i na míchaných vajíčkách s nakrájeným miniřízkem, půlporcí žebírek, to celé na cibulce a na slanině. S chlebem.
Jo, a abychom byli opravdu honorace, našla jsem se ve sklenici nudit dvě poslední kyselé okurky.
Veselý den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
“Hmmm…ty žebírka jste ale slíbili mě…”
Ječmen
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
