Views: 137
Dovedli jste mě k dnešní Ranní kávě vlastně vy sami a velká diskuze, která se rozpoutala kolem článku o šizených potravinách. Pak už to dávno nebylo jen o nich. Bylo to o jídle jako takovém a našem přístupu k němu.
A ten je obecně velice špatný.
Myslím, že málokdo dnes ctí ono: Nežijeme, abychom jedli. Jíme, abychom žili.
Nechováme se k jídlu s úctou a to je velká škoda. I to je jeden z důvodů, proč nám jídlo tak často ubližuje.
My ho zneuctili.
Jako lidstvo jsme vyrobili obrovskou propast mezi těmi, kdo se nechutně přežírá, kdo jí ze sportu, z nudy, nebo prostě proto, aby natlačil do hlavy dvacet hamburgerů, aby je po té, co sklidí potlesk, spokojeně zvrátil do záchoda a těmi, kdo by jen za housku z onoho sendviče byli vděční.
Na jedné straně shazujeme z letadel humanitární pomoc, protože jsme strašně humánní a na straně druhé je pro nás příliš nákladné vyslat každých půl roku celý vlak nezpracovaného, přebytečného zrna, a tak ho raději spálíme.
Vím, že nemohu nasytit, všechny malé děti, které denně umírají jenom proto, že prostě nemají co jíst.
Bohužel.
A tak je mi alespoň neskutečně líto a cítím se velmi špatně, když musím jít a vyhodit zbytky, vyhodit prošlé potraviny z lednice, vyhodit nakousaný chleba.
Přesto, že se snažím a už hodně dlouho nakupovat jen tolik, kolik skutečně zpracuji, prakticky nevařím do zásoby v obavě, že už to druhý den nebude nikdo chtít, přestože si principielně dávám na talíř jen tolik, kolik jsem schopna sníst, přesto se tomu člověk nevyhne.
A tak bych chtěla mít alespoň třeba prasátko, nebo slepice.
Rozhodně by mi bylo líp, kdybych nedojedené zbytky dala nějakému živému tvorovi, který se jimi nasytí.
Protože, snad nebudu působit přecitlivěle, ale, prostě pokaždé, když vyhazuji jídlo, vidím ty oči…
Nezměníme to, ale můžeme změnit alespoň trochu sebe.
Přístup.
Může nám to přeci alespoň nebýt jedno.
Můžeme cítit vděk. Pokoru. Úctu. Účast.
Mít dostatek není hřích.
Plýtvat nadbytkem je ale špatně.
A to JE o nás.
Co se bude muset stát vně, potažmo v nás, abychom si uvědomili, že nemít hlad, znamená netrpět. A že jídlo je předpoklad k přežití. A že někdo jiný tak šťastný není.
Myslím, že chovat se slušně a vděkem k jídlu, znamená i být slušný a jistě i pozornější k něm, kdo ho nemají.
Přeji krásné a milé podnělí.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
