Views: 19
Jsem překvapená, v souvislosti s dnešním výročím, jak každý politik, osobnost a podobně, které jsem měla možnost vyslechnout během včerejšího dne v rozhlase, nebo v televizi, byl panečku kolem 17.11. 1989 angažovaný, „správňácký“ a aktivní…
Nevím, nechci osloveným sahat do svědomí, ale je to zajímavé.
Já si totiž z té doby pamatuji velkou spoustu lidí, kteří byli pokakaní až za ušima a pomalu se báli i dýchat, aby nedýchali nějak protistátně.
Pamatuji i noviny, které se bály a noviny, kde mělo vedení mnohem více odvahy a redaktoři dostali mnohem více prostoru.
Díky tomu dodnes některé noviny odmítám kupovat.
A také mi někteří lidé přijdou dnes doslova jako ti generálové po bitvě.
Ale tak to nebylo.
Ani já nebyla už 17.11. na Národní Třídě ani na Václaváku ani jinde, protože mi to jednoduše máma zakázala, protože jsem byla v osmém měsíci s Míšou.
Tudíž se zcela upřímně přiznávám, že jsem fandila, ač aktivně, ale tentokrát už z domova.
Do té doby jsem byla v každém h*vně za kvedlačku i proti doporučení známých, kteří se, jak říkám fakt báli.
Na Národní třídu šel tehdy můj manžel a já mu děsně záviděla.
V srpnu mě zachránil z Václaváku hodný řadový policista, který mě zavčasu odvedl ze stánku z buřty, kam mě dobrotivý stánkař schoval, když mi před tím od srdce vynadal.
Tehdy jsem byla „jen“ v pátém měsíci.
Seřval mě i ten policajt, ale stejně mu moc děkuju.
Bez něho by mě sebrali, seřezali a vyhodili asi dvacet kilometrů za Prahou, jako všechny, kteří v sítu, které „plexiskláci“ vytvořili tím, že šli jako rojnice od ČKD a od Václava, uvízli.
Uzavřeli i okolní ulice, takže kdo neutekl před tím, už neutekl.
Právě z postranní ulice se ten policajt sebral a došel pro mě, protože viděl stánkaře, jak mě vcucnul.
Dostala jsem doma vynadáno, že nejsem normální, ačkoli moje máma ještě roky před tím každé komančské výročí pouštěla Kryla na celou ulici a schválně otevírala okna.
Chápu, že se pak už bála o mě.
Prostě na té hlavní akci jsem chyběla, zato jsem 14.12. již do svobodné vlasti porodila zdravé dítě – svobodné a nekomunistické.
Je ale fakt, že se to mlelo už rok před tím a jedna nepovolená demonstrace střídala druhou.
Tam jsem prosím nechyběla 
Vzpomínám, že při porodu Pavlíny, která se narodila 2.8.88, a kdy jsem 21.8. už pochodovala na Václavák, vyprávěla doktorům vtip, jak nějaký chovatel nemá problém, když chce zabít králíka, protože jim dává jména jako Jakeš, Štrougal, Biľak… pan doktor se děsně smál.
Byla to zvláštní atmosféra a člověk hodně odhadl lidi. Bylo jasné, kdo dělá, že neslyší, kdo slyší a nereaguje, a kdo se tak nepokakal a otevřeně souhlasí.
Pak doktor Kos z Bulovky se zjevně nepokakal.
A sestřičky také ne…
Nevím jak těch asi patnáct mediků, co jsem je u porodu měla, a co mi byli úplně jedno, ale vypadali v pohodě.
V prosinci 89 už to bylo ještě víc jinačí a bylo to strašně pěkné.
Osobně na celou tu dobu, na celé ty roky 88 a 89 často a ráda vzpomínám.
A víte proč?
Ne proto, že člověk dostal na budku každou chvíli, ale proto, že na sebe lidi byli zvláštně hodní. Byli kontaktní a hovorní.
Zastavovali se a debatovali na ulici, v tramvaji, všude….
Asi už nikdy nezažiju, abych jela tramvají, někdo nastoupil a pozdravil a všichni ho také pozdravili.
Neuvěřitelné a krásné to bylo!!
V zásadě ke dnešku, respektive k době před 25 lety mohu říci jen tolik, že jsem nesmírně šťastná a taky hodně pyšná, že jsem tu dobu měla tu čest zažít.
Byla jsem u toho, když se moje země stala svobodnou zemí, byla jsem přítomna těm okamžikům, které dodnes vnímám s mrazením v zádech.
Následně na Letné už jsem totiž byla i s kočárkem.
NIKDY NA TO NEZAPOMENU – NA TO SE ZAPOMENOUT NEDÁ A MYSLÍM, ŽE SE TO NEDÁ ANI ZNOVU ZAŽÍT.
Moc ráda bych věděla, jestli je mezi vámi někdo, kdo tam 17.11. 1989 byl.
Přeji své zemi dnes všechno nejlepší k svátku, který je moc a moc cenný!!!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
