Neznám činnost, která by byla větší energetickou nehospodárností, než je balení dárků. Tak já se s tím tady budu vztekat, protože to neumím a lépe mi to jde s motorovou pilou, než s lepicí páskou a něčím tak nebetyčně neforemným, klouzavým, nedržícím a zlomyslným, jako je balicí papír, aby to svou “slávu” prožilo pár minut, než to všichni rozsápou a vyhoděj.
Kdybych nebyla duší tak trochu staromilec, co má rád určitý folklor a rituály, nechala bych si to zabalit.
Jenomže já se snad chci, masochisticky hodiny vztekat, já asi toužím být omotaná lepenkou jako oběť únosu, já chci přicházet o miliony mozkových buněk po tisících a v maximálně krátkém čase.
Týden tady chodím kolem pečlivě rozškatulkovaných dárečků a týden si říkám „zítra“.
Dobře tak zítra je tedy fakt už dneska.
Kdybych pila alkohol, otevřela bych si k tomu flašku a na konci činnosti, bych byla zpuprdlikovaná, jako nějaký státník. Ale nepiju, takže jsem si k tomu otevřela čokoládové bonbony.
To znamená, že si sice s těmi nervy, které kolem toho má takový mamták, jako jsem já, nezadělávám na delirium tremens, ale na tuty na diabetes melitus. Mám neskutečnou spotřebu energetického paliva.
Protože jsem prozíravá, koupila jsem si lepenky dvě a dvakrát víc balícího papíru, protože mám velké procento zmetkovosti. Rozhodně nehodlám počítat, srovnání investice do balení a darů samotných, abych náhodou neměla pokažené Vánoce nějakým rovnítkem.
Ještěže v TV dávají dámy Rizzoli and Isles. Pohled na mrtvoly mě právě teď nabíjí, protože prostě někdo je na tom znatelně hůř.
Navíc mě motivuje, že na tuty dopadnou pachatele, takže bude happy end a já tím víc věřím i v ten svůj.
Uvažuji, co je ještě tak zbytečné.
Snad jen ptát se někoho, kdo právě přišel a stojí mezi dveřmi „ty už jsi doma?“, někoho, kdo se očividně probudil, „ty už jsi vzhůru“ a pak dotaz „to bylo jako na mě?“, když jsou v bytě jen oni dva a nikdo víc.
Doufám, že to alespoň balím do recyklovaného papíru. Protože … těch stromůůůůůůůů. 
Moje babička – a byla to rodinná švanda, která nás lámala v pase – to měla tak, že papír jsme nesměli sápat, ale hezky rozbalit. Babička ho pak, nekecám, čestný pionýrský, pečlivě posbírala, poskládala a uložila do gauče.
Měla ho minimálně na tři roky. 
Nicméně, to neřeší můj problém, to řeší ty lesy. Balit to musela tak jako tak.
Ovšem ona to uměla.
Já snad leda, že bych kupovala každý rok stejné tvary a využila tu jakoby šablonu, která se časem vytlačí.
Ále já se asi zlobím ráda.
Mějte krásné poslední adventní dny, Popelky krásné! 
P.S. Pomóc, jak mám zabalit Jahůdky metrovou koalu??!!! (Johance se pokazil net, tak to klidně mohu prozradit). 
Míša K.
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
