Views: 19
Pravdou je, že naše zastávka na umísťovací výstavě opuštěných zvířátek a zvířátek v nouzi měl v našich hlavách původně zcela jinou podobu. Jely jsme hledat Žitomíra. Kocourka, který se ztratil v Kersku. Toho jsme nenašly. Ovšem v životě by mě nenapadlo, co všechno takhle nevinná akce přinese …
Vstupné bylo dobrovolné 30,-
První cesta vedla do oddělení opuštěných a nejrůznějšími útulky a azyly zachráněných kočiček.
Bylo jich víc, než by si člověk přál.
I když na druhé straně je moc fajn zjistit, kolik lidí, kolik dobrých duší se tomuto poslání věnuje.
Netušila jsem, že jeden takový azyl, jsem měla donedávna téměř před očima.
Tady jsem taky šla hledat Žita.
Našla jsem místo něho Koukola. (já ho tak hned pojmenovala a mínila jsem se dokonce pro něho vrátit, jen co navštívíme oddělení s pejsky).
Radana našla Citrona, který měl taky původně jiné jméno, ale taky ho hned přejmenovala.
Ema byla nadšená.
Pak se šlo k pejskům.
A tady to teprve začalo a už teď vím, že zdaleka neskončilo.
Pejskové se žlutými šátky byli ti, kteří hledají domov.
Bylo jich hodně a mezi nimi pobíhali psíci, se kterými přišli majitelé, kteří jim poskytli láskyplnou náruč a péči již před časem.
Pochopila jsem, že se tady uzavírají vazby mezi lidmi, mezi těmi, kteří si odsud nového přítele odvedou, a že ony vazby pak nadále trvají.
Potkala jsem a mluvila s paní, která si z azylu pro zubožené chrty odvedla kamarádku, se kterou přišla jen pozdravit přátele, protože jí to prostě přišlo hezké, přijít s fenečkou, která pod její péčí už vykvetla.
V tuhle chvíli, a já se k tomu ještě vrátím, bych chtěla poukázat na fakt, že se mnohdy jedná o psíky s velice podlomeným zdravím, namnoze s trvalými následky, a že vzít do péče takového psíka, není jako koupit si zdravé štěně.
Je to závazek a je to čin hluboce lidský.
Víc než to, je to oběť… je to přesný opak toho, jak nelidsky se umí chovat jiní „lidé“ ke psům, ke zvířatům vůbec.
Tohle byl třeba báječný chlapík, veselý pinďa, který se mi moc líbil.
Kousek od něho to pro mě přestala být veselé.
O množírnách jsem věděla, četla jsem, mám povědomost… nebo jsem si to myslela.
ZDALEKA JSEM NETUŠILA ANI TŘETINU!!!
Dokud jsem na vlastní oči neviděla, co to vlastně v reálu znamená.
Fenky namnoze poloslepé od šera, ve kterém roky žily, bez slunce, bez výběhu, v klecích pomalu metr na metr v počtu klidně šest.
Fenky neustále březí, do vyčerpání rodící…
Tohle je Ema (jmenovkyně Emy dvounohé) … paní Krutišová, (FB stránky) která je jedním (jak se později ukáže) z mnoha dobrých lidí, kteří na vlastní náklady zachraňují a doslova piplají stárnoucí, vystresované čivavy, jí přejmenovala.
Ptala jsem se proč a nemohla jsem se odtrhnout od ohrádky …
„Protože ona byla původně Riky. Ale když jsme jí po tom, co se k nám dostala, řekli tímto jménem, tak se to zvíře strachy počůralo“.
Rozbrečela jsem se.
Další fenečka s luxací kyčelních kloubů.
Další poloslepá…
Tohle je výsledek působení tvora, který si říká „člověk“.
Nyní v péči někoho, kdo JE člověkem a dělá, co může, aby ty následky zmírnil.
Tady si pejska neodnesete hned. Tady to má svá pravidla a není divu.
Zbavit psíky dovezené z množíren kupříkladu svrabu, zajistit okamžitou kastraci, léčit záněty očí, dělohy … to je zajistit veterinární péči třeba dvaceti na smrt vyčerpaným zvířatům a vrátit je do života.
Nedají ho kde komu, kdo se u nich zastaví.
A to je moc dobře.
(Tohle téma je na hodně dlouho a budete ohromeni, jako jsme byly my).
Těžko jsem se s paní Krutišovou i očima čivavek, které se snažily znovu s důvěrou hledět na lidi, loučila. Byla bych tam snad tábořila a jen na ty drobečky mluvila … hladila, chovala…
Neloučila jsem se nadlouho.
Hned včera jsme u paní Krutišové byly u ní doma.
Brzy si budete moci přečíst celý rozhovor, nejen s ní, ale i s dalším člověkem, který má k tomuto neuvěřitelnému a v našem státě těžko potíratelnému, zločinnému chování ke zvířatům co říci.
A nejen rozhovory!!
Myslím, že vám mám co přinést.
Nakonec jsem se od čivavích holčiček odtrhla a hned za mnou jsem spatřila stánek, jehož název jsem viděla moc ráda!!!
Ano, Ječmínkovy zachránci tu byli taky!
Hrnula jsem se k lidem za pultíkem, kteří tu měli několik dalších svěřenců hledajících domov a nový, lepší psí svět a hned jsem hlásila, že Ječmínek se má dobře.
Zjevně netušili, o čem mluvím a mě trochu nedošlo, že už je to šest let, co Ječmínek z Jimlína s naší Míšou odjel a našel své milující dvojnožce.
Když jsem to ale vysvětlila, chytli se a byli moc milí.
Ani jsem si v tom zápalu nevšimla, kde je Radana a Ema.
Byly hned za mnou.
Válely se po zemi s Edíkem, jedním z členů Jimlínského týmu a vypadaly, že bez Edy už neodejdou.
Strávily jsme s Edíkem dlouhou dobu. S Emou si padli do oka, náruče, klína…
„Budeš mít tři psy? V pořádku, proč ne …“
„Ne, to už přece nejde“, pravila, leč velice nejistě.
Když jsme odcházely, plakala Ema, Radana i Edík.
Proběhl Sázavský klášter.
Večer volala Radana.
„Co mám dělat, nemůžu přestat myslet na Edu“
„Vem si ho“.
„To přece nejde“
„No tak nejde no…“
Ema básnila o Edovi ještě na józe.
Včera volala Radana znova.
„Hele není to lepší, je to horší…“
Výsledek?
Zítra jedou pro Edu do Jimlína.
Pojedu taky, protože Jimlín si nedám ujít.
K Molynce z „Ridgebacka v nouzi“, k poloslepé Maxince z útulku a třem útulkovým kočkám přibude zítra Eda.
Emy radost nemusím popisovat.
O Radaně nemluvím…
Její dva synové uvolnili místa v pokojíčku.
Mám ráda takovéhle rodiny. Mám ráda lidi, kteří se jako lidé chovají…
A to, co vám přinesu příští týden, vás myslím uzemní.
P.S. S pejsky jsme se zdržely tak dlouho, že nám někdo vyfoukl jak Koukola, tak i Citronka.
Ovšem … bude Edík pro Radany rodinnou smečku … a … mou postel i život pana Kocoura, Mománka i Dalího brzy obohatí čivaví maminka, která už nikdy nebude muset rodit a už jí nikdy nikdo na světě nezavře do žádné klece v kůlně, bez sluníčka, bez lásky, bez citu.
Budu jí hladit až k vyhlazení … snad u toho jednou přestanu i brečet. 
Snad si ona napraví úsudek o člověku.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
