Skoro přesně po roce se na tomto místě vidíme u velké předpovědi na celý rok. Za námi zůstává, asi mohu směle říci, jeden z nejnáročnějších roků, které si globálně pamatujeme. Ale taky jeden z nejzádnějších. Rok, který nám hodně vzal, ale také dal. Ano, nic není jenom černé a jenom bílé. Byl to rok, jehož číselná podoba na sto procent vstoupí do historie, do učebnic, do naší paměti čímsi, co jsme vlastně nezažili. A rok následující má úplně stejné ambice a tváří se obdobně důležitě, byť z jiného úhlu. Tarotově je to rok poslední. Pokud si pamatujete a já rozhodně ano, loni jsem na tomto místě v předpovědi na 2020 tápala a jmenovala bezpočet možností, které dvacítka, tedy Aeon přinese… (Pokračování textu…)

Jakoby si děti nejvýživnější zlobení schovávaly celý rok, abychom si to co nejvíce užily my, maminky, které se mezi kapry, chlebíčky, salátem, úklidem a všemi důležitými přípravami pohybujeme tak rychle, že se občas zahlédneme zezadu. Protože naplácat dneska dítku i přes to, že právě stojí mladšímu sourozenci na zádech, omotáno závěsem z obýváku a v ruce s torzem stolní lampy a vříská cosi, jako vítězný válečný chorál, zatímco sourozenec vříská zcela přirozeně, jednoduše nelze…je přece Štědrý den… (Pokračování textu…)

Ale vůbec nejsem morbidní s ohledem na situaci. Jsem jen důsledná a držím náš vánoční folklor. A ani tentokrát nezapomenu! Ještě nejsme v té pravé rozněžnělé náladě, ale spíše v sarkastické, způsobené vyčerpáním a hledáním druhého konce lepenky. A tak nám horory v podobě vskutku působivých štědrovečerních pověr, jako vystřižených z přání “šťastných a veselých” jistě vadit nebudou. Nehledě k tomu, že ke křesťanským Vánocům, které jsme přijali za své, prostě patří. (Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Jako malá holka jsem ho milovala a myslím, že mi to vlastně zůstalo. Je to nejnádhernější podoba Ježíška, kterou jsem viděla a nenadchne jen dítě, ale každého. Proč se dívat jen na Jeho utrpení a s tím si ho spojovat? Proč si vkládat do hlavy Jeho podobu jen na kříži, samá krev a bolest? Ani Jemu samotnému by se to jistě nelíbilo. Vždyť umí být tak krásný! A pokud chceme dát této dobré osobnosti podobu, třeba pro naše děti v období Vánoc, tak proboha … copak neznáme Jezulátko? No vidíte, navzdory faktu, že je naše, známe ho my, Češi o mnoho méně, než cizinci. A to je fakt škoda. (Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Každý rok nabádám v tento den hlavně k rozumu a připomínám, co mnohým rodičům, byť je jich čím dál méně, stále nedochází. Jak moc traumatizující může reakce mnohého dítěte dnes večer být, jak jsou mnozí rodiče doslova sadisticky nadšení, když jejich dítě, co se klepe jako huspenina a pláče, přerývaným hlasem doluje z hlavinky v pudu sebezáchovy nějakou básničku … (Pokračování textu…)