Když jsme se věnovali bobulím, které častokrát zdobí naše zahrady a parky, slíbili jsme si, že se k nim ještě vrátíme, protože zástupkyň naší krásné flory, které ale nemusí být kompatibilní se zažíváním nenechavých batolat, je víc, než se do prvního článku vešlo. (Pokračování textu…)
Už jste si někdy položili otázku, které ze dvou, řečí dnešních lékařů, zel je zlem menším? Tedy když sladit, tak zda cukrem třtinovým, nebo řepným? Možná už jste, stejně jako já dávno za tím, a už jste si dávno vybrali. No pokud ne, tady jsou rozdíly. (Pokračování textu…)
Ano, ano, tohle je čtení určené zvláště rodičům neposedných prcků medových, kteří s takovou oblibou ochutnávají kde co. I my jsme to dělávali. Vzpomínám, kterak jsme s kamarádkou zabrány do hry na opice hopkaly v křoví, vydávaly nelidské zvuky, drápaly se po kmenech a v rámci autencity pojídaly na „slídláku“ žluté hrozny květů. (Pokračování textu…)
Bylo to celé strašně rychlé a intenzívní. Měla jste pocit, že on je součást vaší duše, a že vám ho seslalo samo nebe. Věděl přesně, co říct, abyste byla blahem bez sebe. O sexu s tímto postelovým bohem ani nemluvě. Ve společnosti vašich přátel a rodiny se choval nenuceně, šarmantně, je vtipný, zábavný, vždycky ochoten poradit, je chytrý… (Pokračování textu…)
Budiž pochváleno léto i s jeho turbulerntním červnem. Člověk se alespoň nenudí, když se třikrát za den něco stane, změní, převrátí jako fusekle, a když se za den stane tolik věcí, co jindy nepoběhne za rok. Alespoň půjdeme do července zocelení. (Pokračování textu…)
Aktuálně se nestíhám věnovat pomalu ničenu jinému, než je malá Jahoda. A je to činnost nadmíru zábavná, skoro bych řekla, že to je něco jako smysl života. Člověk velice ochotně vstane s kuropěním, a ač je kovanou sovou, od sedmi, kdy by byl za normálních okolností v hlubokém bezvědomí, leze po čtyřech, štěká, mňouká a vůbec vyluzuje psychedelické zvuky, obrací obličej naruby, jen aby se ten prcek smál, což by tedy udělal i zbytek světa, kdyby to viděl. (Pokračování textu…)
Takový pes u domu má spoustu výhod. Může být hlídací, tulící, nebo prostě jen zahradní povaleč, taková jiná forma chlupatého zahradního povaleče. Jenže takové zvíře potřebuje veterináře, granule a když nastane sezóna a vám vykvete chlouba záhonu, chlupáč se konečně zvedne a v zběsilém honu za krtkem přeryje celou zahrádku. (Pokračování textu…)
Není to klasická soutěž, jenom taková páteční hádačka pro radost toho, kdo to první napíše odpověď do diskuze. Je to květinka velice známá, velice silná a velice magická. A to nejen jaksi klasicky, ale je magická také pro vědu, která prozatím objevila přes sto nejrůznějších látek, v této krásce obsažených, z nichž každá má na organismus svůj vlastní, silný vliv. (Pokračování textu…)
To je pro každého něco jiného. Pro jednoho to jsou hektolitry vody a od jara do podzimu nedá plastovou láhev z ruky. Pro někoho je to celodenní půst a večer osm piv. Taky způsob. Já s pitným režimem bojuji a zpravidla se dá říct, že pár vyhraných bitev rozhodně znamená prohranou válku. (Pokračování textu…)
Jasně, že vám něco ukážu, co se mi zalíbilo, ale ještě před tím, vám něco povím. Protože si myslím, že to musíme vědět! Já totiž tenhle dar přírody chovám v hluboké úctě. Mám hodně věcí z bambusu. A že mám na výběr! (Pokračování textu…)
Vím, že na astronomické léto si ještě trochu počkáme. Při pohledu na teploměr mi ale jistě dáte zapravdu, že tohle krásné roční období je neoddiskutovatelně tady. Léto pro mne není datum v kalendáři. Léto je pro mne soubor pojmů a vjemů, které si zkrátka musím každý rok užít, abych měla pocit, že to léto zkrátka stálo za to. Vysoké teploty a nebe bez mráčku mi dávají prostor začít dřív. Abych to všechno stihla. (Pokračování textu…)
Určitě tuhle zajímavou rostlinku znáte už z dětství. Takový je to rozkošný lampionek, uvnitř kterého je kulička. Krom toho, že je to plod malebný a líbivý, je také enormně zdravý, což věděli už peruánští Indiáni. Physalis pokládali za lůno Bohyně Quilju, Bohyně Měsíce, manželky Boha Inti, který byl bohem Slunce a štěstí. (Pokračování textu…)
Nevím jak vy, ale já jsem od dítěte s pitím prostě nepřítel. Alespoň jsem si to dodnes myslela. Pokaždé jsem totiž průběžně dostávala vynadáno, od nějakého lékaře. Ten byl většinou v hysterickém oblouku a div, že mě nevyfackoval z ordinace za to, že tam lezu s nízkým tlakem, když své tělo trvale týrám žízní. Je mi to trapné, ale prostě nemám žízeň. (Pokračování textu…)
Tohle je moc krásná a prastará tradice, na kterou se zapomíná. A to je fakt veliká škoda. Dovolte mi připomenout jeden z malebných, dávných zvyků, u něhož vůbec nezáleží na tom, zda je jeden rok nebo 2019 let po Kristu. (Pokračování textu…)
Nechápu, že tolik vědců a záhadologů zajímá například bermudský trojúhelník. Jasně, ztratilo se tam pár lodí, několik námořníků, občas se vlnách mihnou řasami porostlá ráhna Bludného Holanďana, ale to je tak všechno. Nebo Stonehenge. Co to je? Pár kamenů, co tu poházeli mimozemšťani. Možná tu chtěli postavit bar, možná startovací rampu nebo vilu pro premiéra. (Pokračování textu…)
Když pojme člověk člověka za přítele, je to vždycky proto, že ty dva něco spojuje. Jaká je to síla, mít kolem sebe padesát tisíc přátel!? Děkuji vám! Umíte si ale představit, jaké to je, být jednotlivcem a pracovat s vědomím, s faktem, že těch padesát tisíc přátel, jsou mými nepřáteli? Myslíte, že si na to lze zvyknout? (Pokračování textu…)
