Dovolte mi volně navázat na článek o existenci karmy, který vyšel včera. Nechtěla jsem všechno scuknout do jednoho, přestože následující myšlenka s tématem ze včera vlastně souvisí. Máte někdy pocit, že vlastně hodně věcí v lidském životě, dění kolem a návaznosti i osudy jednotlivců či celých států a tak dále, jsou někým nebo něčím dobře kontrolovány? Že v závažných věcech, existuje jakýsi plán, ze kterého se nelze odchýlit? 

Jistě, že máme možnost si tvořit svou budoucnost, svou karmu a máme i možnost volby.

Protože kdyby se úplně každá drobnost řídila pouze plánem, pak bychom se vlastně nemuseli vůbec o nic snažit a mohli bychom sedět na zadku a čekat, co s námi má někdo tam nahoře za úmysly. To ne.

Mám ale za to, že existují věci, které se měnit nedají.

Prostě protože jsou pro budoucnost, třeba v jedné rovině z milionu různých dalších, napojených na sebe navzájem, natolik důležité, že kdyby se nestaly, narušilo by se něho důležitého, nějaký plán, jehož princip nemůžeme a nejsme schopni pojmout.

Je to asi tak stejné, jako nejsme z jedné konkrétní stanice tramvaje, schopni vidět celou spleť kolejí, výhybky a obě depa. Celou trať. Všechny tratě všech tramvají, které se prolínají v přesných bodech, kde jízdní řády a všechno je nastavené tak, aby se nikde, pokud možno nesrazily.

My to nevidíme, pokud nejsme třeba v letadle, ale ono všechno existuje.

Víte, o čem mluvím?

O zásadních věcech, událostech, o celých dějinách, které se musely odvíjet tak, jak se odvíjely, protože dneska jsme tady a v této fázi vývoje a pokud by se dějiny tvořily jinak, bylo všechno jinak.

Někdo by se nenarodil, protože by někdo nezemřel, něco by se někam neposunulo, protože by to nic nepostrčilo a tak dále.

Mluvím například ( a bude to hnusný ode mě) o druhé světové válce, o Hirošimě a Nagasaki, o Hitlerovi, ale i teď o válečném tažení Rusů na Ukrajinu.

Já vím, že druhá světová válka znamenala smrt pro miliony lidí,

Víme všichni, jak obrovské utrpení to bylo pro ty, kteří zahynuli v koncentračních táborech, kolik matek na všech stranách oplakalo své syny… a to všechno „díky“ jednomu jedinému člověku.

Člověku, který se podle tohoto plánu, měl narodit, měl tohle způsobit a měl cosi, co se nám dost těžko (z oné stanice tramvaje chápe) také dokončit.

A dokud se tak nestalo, tak kdosi, nebo cosi dokonce poskytlo tomuto člověku velice silnou ochranu.

Tak silnou, že přežil 11 atentátů na svou osobu a nakonec zemřel vlastní rukou, když pohledem shora, splnil, co měl.

Víme, kolik utrpení a bolesti způsobilo svržení atomových bomb na Japonsko.

Jak obrovský šok to byl nejen pro Japonce, ale pro celý svět a také pro ty, kdo ji sami svrhli.

Kdyby se ale tohle, co jsem shora jmenovala ( a je to jen zlomek) nestalo, věděli bychom vůbec, co je to holocaust, kult posobnosti, podlehnutí jediné ideologii, ztráta vlastního názoru a stádovost, které stály tolik životů?

Věděli bychom, co to znamená použití zbraně hromadného ničení?

Posunuli bychom se?

Člověk nemusí nutně vždycky vědět, co přesně chce.

Měl by ale dojít alespoň k tomu, co nechce.

Z pohledu na onu tramvajovou trať je bohužel všechno to utrpení, pro cosi, co je nad námi, nepodstatné.

Co je podstatné, je konečný efekt.

A ten je v těchto případech přesně takový, jaký má být.

Duchovní vývoj lidstva, posunutí vědomí, krok k uvědomění, očista společnosti, redukce počtu obyvatel na planetě…

Říkejme tomu, jak chceme a mysleme si třeba, že je to od Boha, ať už je jím či tím kdokoli a cokoli, zlé, nelítostné.

Ale podle mého názoru Boží plán, nikdy nemůže být ani dobrý ani zlý.

Protože v kontextu s oním efektem, který je globálnější, než jsme schopni pojmout, neexistuje dobro, nebo zlo.

Existuje jen rovnováha.

A posun se uskuteční spolu s tím, že nebude narušena.

Jsme součástí božího plánu stejně, jako všichni živočichové na téhle planetě. A z Jeho pohledu nejsme ničím důležitějším, než jakýkoli jiný druh života.

A udržet rovnováhu na Zemi ve vesmíru a vůbec v celém onom veškerenstvu, ke kterému patříme, a kde jsme jen zrnkem písku, musí být velká fuška.

Každý člověk má svůj vlastní názor a filozofii, skrz kterou nahlíží na svět.

Já věřím v Boží plán, byť nejsem úplně přesvědčena, že Bůh je to, čím je zván náboženstvím.

Je to něco.

Všudypřítomná dokonalá inteligence, která je vším a ničím, ale nad ní už neexistuje vyšší.

To je asi Bůh.

Nemyslím, že se lze k němu modlit.

To můžeme k Andělům, kteří nám mnohé v rámci nenarušení rovnováhy mohou zpříjemnit.

Ale ani Oni nemohou narušit Boží plán.

Bůh nemá cit, ani emoce.

Ani nemůže, protože TO ve skutečnosti není v pravém slova smyslu bytost.

Názor nechám na vás.

Zítra odlehčím…bude astrologie a znamení a jací jsme rodiče…

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]