Detail příspěvku: Kdy jste naposledy lyžovali?

Kdy jste naposledy lyžovali?

autor: | Bře 15, 2012 | Cestování | 0 komentářů

Návštěvy: 19

S nostalgií a skelným okem jsem dnes zavzpomínala, že i já jsem se dříve věnovala alespoň jednomu sportu. Alespoň jednomu, když na všechno ostatní jsem levá, ba přímo sebelikvidační. Upustila jsem z čistého pudu sebezáchovy od :

Plavání, neb při mém stylu působím jednak směšně, trochu jako yorkshirský teriér se závažím na předních nohách, a navíc jdu stejně po dvaceti metrech ke dnu.

 

Plážového volejbalu, který byť jsem zkusila, stál mou mozkovnu otřes po obětavém skoku a dopadu přesně na tyč od síťky.

 

Kolečkových bruslí, kdy jsem ve snaze zmíněný vynález zabrzdit, skončila namotaná na plotě mezi břečťanem a cedulkou 1397 a s vykloubeným ramenem.

 

Cyklistiky, po té co mi utržená nohavice vsunutá do řetězu způsobila bolestivé loučení s několika decimetry kůže na zádech, utrženou podrážku a šok.

 

Zimního bruslení – omrzliny třetího stupně a průjem po sedmi chlebech s hořčicí.

 

V lyžování jsem se ale našla už v pěti letech a vydržela ještě v době, když byla na světě Pavlínka.

 

Jezdili jsme na podnikovou chatu PVT.

Tady jsem začínala jako operátorka a později se propracovala na personalistku. Chata se nacházela ve Stříbrné v krásné části Krušných hor. Bylo tu nádherně. Správce se jmenoval Pulec. Jeho vizitka je v ranní kávě.

 

4502NGQ.jpg

Za chatou, snad 100 metrů, byla soukromá sjezdovka.

 

Kdo z vás si pamatuje lyžařské vleky s kotvou, kterou si člověk musel vozit s sebou dolů?

 

Pamatujete na lyžaře opásané špagátem, kterým se u zadku bimbalo kus dřeva?

 

Zažili jste to?

 

Tak a teď si ještě představte někoho, kdo vypadá jako podvyživený šindel, a v momentě, když si kolem sebe omotá ono lano, prakticky není schopen se pohnout, nehledě na to, že dřevo se mu bimbá někde pod koleny.

 

Takto se jezdí těžko i když to člověk umí.

Po pár zkušebních pádech a po té, co se mi kus dřeva s železnou pravidelností po dosednutí zapíchával do kostrče, což tedy excelentně bolí, jsem vyhodnotila, že takto to nepůjde.

 

I zapracovala jsem na sobě a svém parádním stylu a naučila se sjezdovat bez hůlek.

Naprosto profesionálně jsem pak jezdila dolů, vypracovanými obloučky a smotanou kotvu jsem s elegancí bohyně Krušných hor držela v ruce.

 

4505OTF.png

A teď ten vlek

Jistě, dnes jsou vleky vesměs pomalu vypolstrované, lyžaři si pohodlně sedí a ve vzduchu jim vysí nablýskané značkové sky s prvotřídním bezpečnostním vázáním.

 

Jenže, já začínala coby dítě s kandahárem a šněrovacíma lyžákama na lyžích, které kdo nenamaže neodjede. Navíc neměly kované hrany.

 

4504MGU.jpg

Dalo se to.

 

Když mi Ježíšek nadělil přezkáče a vázání Marker, radostí jsem málem omdlela.

S přezkáčema, to jsou věci! Jeden se může zaklonit klidně pomalu na zem a nespadne. To se to budou dělat vlny!

A dělaly.

 

Vleky a zvláště ty na místech, pouze pro hosty horských chat, ovšem vzdorovaly pokroku a byly stále o kotvě.

 

4503NjY.bmp

 

Navíc kovové lano zdaleka není všude ve stejné výšce, a v místech, kde je výš, je třeba, aby člověk něco vážil a lano tělem prověsil.

 

V opačném případě vypadal jako já.

Při jízdě kolem lesa jsem pokaždé visela ve vzduchu zoufale se držíc lana, které bylo nutné ještě tahat k sobě, aby se nevyvléklo, a člověk potupně nepadl z vleku. To je opak nutno ještě plazmo urychleně opustit dráhu, aby nespadl ten za ním.

 

Ne, není to na záběr do módního časopisu.

Jsem ovšem srdnatá a statečná, a tak jsem se naučila i profesionálně viset. Kolegové se mohli potrhat smíchy, když jel někdo za mnou a já se u lesa, před jeho zraky, vznesla do výšky.

 

Nohy se mi bimbaly ve vzduchu, prkénko se zařízlo do zadku. Špagát do předku.

Působivé.

 

Došlo i na běžky

 

Také na běžkách se dá užít sousta dobrodružství a zábavy.

Zvláště, když člověk špatně namaže. To se pak na běžkách vskutku hezky proběhne. S masivními boulemi nalepenými na spodku skluznice, vinou volby nevhodného vosku, spolehlivě běžíte jak do kopce, tak i z kopce. Každá vaše noha váží šestnáct kilo.

 

To se ovšem může stát každému.

 

Je to už hodně dlouho a já se dnes zamyslela na tím, jestli se lyžování zapomíná, či ne. Každý rok si slibuji, že se o tom přesvědčím.

 

Tak snad ten příští?

 

 

Michaela


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna ubývá Co to znamená?
a nachází se ve ŠTÍRU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Soňa, jakkoli to tak nevypadá, má matku v Řecku. Ta se jmenovala Sophia a to znamenalo „moudrá”. Kdybychom chtěli hledat ještě matku matky, museli bychom do hindštiny, kde Sophiaa znamenalo „zlatá“. Ať tak či tak, Soňa je jméno s pořádnými kořeny. V ČR žije v tuto chvíli 19810 žen tohoto jména.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Máte nějaký důvod pokládat pátek 13. za nešťastný? Stalo se vám tento den něco zlého?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 378
  • 415
  • 18 071
  • 369 163
  • 2 399 359
  • 3 792
  • 28
  • 1 846
0 Shares
Share
Tweet