Hlavně se nenechat otrávit

Venku je jako v prádelně nebo spíš jak ve vietnamské džungli. Nesnesitelná vedra vystřídaly bouřky s přívalovými dešti, ochladilo se pouze minimálně a opět nás čeká vzestup teplot s možností bouřek. Kdo má v plánu v nejbližších dnech dovolenou v tuzemsku, asi ho to nepotěší. Fanatičtí houbaři však už teď leští holinky. Rostou. Fakt.

Druhořadé růžovky a vrásčité babky, houbařská znouzectnost, konečně překonaly v množství pravé hřiby, kozáci, křeměňáci, zkrátka houbí elita.

Dokud jsem byla mladá blbá a bezdětná sebrala jsem fakt ledacos.

Pud sebezáchovy mi přebujel až s narozením dětí, jelikož i přesto, jak mne občas štvou a neuklízí po sobě, bych jim nepřála nic zlého. A že otrava houbami patří k těm způsobům smrti, který bychom neměli přát ani nejhoršímu nepříteli.

Není otrava jako otrava a houbičky mají pestrou škálu způsobů, jak nám smaženici pořádně znepříjemnit.

Zaujalo mne, že některé jedovaté houby sbíráme a bez skrupulí konzumujeme.

Například takový hřib kovář nebo koloděj jsou jedule k pohledání. Přesto takový úlovek považuji za luxusní a z lesa ho nesu jak svátost oltářní.

Stejně tak václavky.

Guláš z jejich kloboučků považuji za nebeskou manu. Výše zmiňované houby jsou skutečně jedovaté, ovšem jejich toxin se řadí mezi takzvaně termolabilní. Takže var po dobu přibližně deseti minut udělá z jedule lahůdku.

Okrajově sem patří i ucháče.

Kdo je sbírá, měl by skutečně vzít jen mladé plodnice. Jak houba stárne, začíná na ní i kuchyňská úprava být krátká.

Zbývá však dostatek hub, které ani mráz ani var nezbaví toxinů do stravitelné podoby.

Například takové vláknice, helmovky, strmělky ale i muchomůrka červená obsahují asi nejznámější jed muscairin.

Jestli vás na zahradě či terase obtěžují mouchy, zkuste na mističku položit klobouk muchomůrky, zalijte ho pivem a koukejte na ten mejdan.

Za pár hodin bude miska plná malých černých těl mrtvých much.

Zabíjí spolehlivě.

Průběh otravy není vůbec nic příjemného.

Kromě obvyklých křečí v břiše a průjmu se dostaví již krátce po požití i zarudnutí v obličeji, zvýší se slinění a to dost značně. Mohou se přidat dýchací potíže a rozhodit srdeční rytmus. Tyto otravy nebývají smrtelné, trvají však až tři dny.

Muchomůrku si můžete lehce splést s růžovkou, pokud přehlédnete „kalich smrti“. Jinak většina hub obsahujících muskarin nevypadá jako něco, co se běžně sbírá.

Například takový hnojník působí zajímavě.

V mládí jde o jedlou houbu, jenže málokdo odhadne, kdy už jedlá být přestává. Nevadí, ještě pořád se nic neděje, dokud nepožijete alkohol. Toxin koprin je pro naše tělo nebezpečný právě jen v kombinaci s alkoholem. V takovém případě má antabusové účinky.

Tedy zvracení, průjmy a dušnost.

To trvá cca dvě hodinky. Jed ovšem v těle přetrvává až tři dny a kdykoliv se postižený chopí sklenky, příznaky se opět vrátí.

Prim ovšem hrají mochomůrky.

Pravidelně způsobují nejvíce smrtelných otrav a jsou pěkně zákeřné. Příznaky pocítí postižený až deset hodin po požití.

Průjem, zvracení a křeče trvají zhruba den.

Pak přichází úleva. Dočasná. Amatoxin si v klídku počká, a když si dotyčný myslí, že má vyhráno, zdecimuje mu ledviny a játra. Paradoxně se otrava léčí jiným jedem a to atropinem. Rulík zlomocný, tedy atropa beladona, patřil ve středověku k velmi oblíbeným kosmetickým prostředkům, který si dámy kapaly do očí, aby měly zúžené zorničky dle tehdejšího ideálu krásy.

To kolikrát namísto k sňatku vedlo k slepotě.

Jinak byl oblíbený mezi traviči a potenciálními dědici pro svou vysokou spolehlivost.

 I houby umí vyrobit atropin.

Nejznámější je asi muchomůrka tygrovaná.

Nevím, zda se některá vědecká studie zabývala seriozně podáváním muchomůrky tygrované coby protijedu při otravě muchomůrkou červenou. Ne, asi ne. Pokud ji tedy nepožijete coby antidotum, ale jen jako řízek, mykoatropin zaútočí na vaši srdeční činnost.

Pokud máte potíže se srdíčkem nebo těch muchomůrek bude víc, asi to vaše pumpa nevydrží.

Muchomůrka citronová a některé druhy lysohlávek zaútočí sice na srdce, ale zato s pestrou škálou sluchových a zrakových halucinací.

Přítomny jsou i závratě, malátnost a hrozí tak sekundárně úraz, pokud včas nepadnete do něčeho měkkého.

Nejkrutější jsou závojenky, kuřátka, některé čirůvky, holubinky či slzivky.

Kruté, ale neškodné.

I když budete myslet, že určitě umíráte, možná polezete po zdi a křeče vás zkroutí jak blesk žížalu, neumřete.

Po pozření pavučince si nebudete naopak vůbec myslet, že umíráte.

Dokonce si pochutnáte, umyjete po sobě nádobí, půjdete spát, budete chodit do práce, možná odjedete na dovolenou a pak…za týden, za dva, za tři….vás budou pobolívat záda. Možná se dostaví malá nevolnost, která rychle odezní.

A pak prostě selžou ledviny a vy umřete.

Jedy mne fascinovaly vždy.

Jako vášnivou houbařku mne fascinují i mykotoxiny. Jejich působení je pestré, fantazie bezbřehá a účinky jak z detektivky Agathy Christie.

Houby jsou fascinující i proto, že vám pořádně znepříjemní život a vůbec nemusí být jedovaté.

Tyto sekundární otravy nejčastěji vznikají konzumací hub plesnivých nebo zapařených, mnohokrát ohřívaných a špatně skladovaných.

Když je nespotřebujete hned čerstvé, může se v nich vytvořit jeden z nejúčinnějších jedů: botulotoxin.

Většinou ale chybu ve skladování poznáte pouze žaludečními obtížemi. Otravu botulotoxinem byste totiž poznali pouze ze své pitevní zprávy.

Nejlepší je houby zkonzumovat do dvou dnů od sběru a to za předpokladu, že jste je uložili do chladničky nebo do sklepa bezodkladně. Jo a chodit do lesa s košíkem není lufťácké ani snobské, je to praktické.

Jedině tak se totiž houby nezapaří.

Igelitku fakt nebrat.

I přesto množství otrav, o kterém slýchám každoročně z televize a rádia, potkávám pořád ještě mnoho houbařů v lese s igelitkou nebo bezstarostně sbírat cokoliv, co má třeň a klobouk.

Občas mne i někdo z nich zastaví a ptá se, jestli náhodou nevím, cože to vlastně v tom košíku či tescotašce mají.

Houbařská sezona akceleruje, výhled počasí slibuje pestrou a bohatou úrodu.

Vemte holinky, košíky a především respekt před houbami a jejich horším já.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]