Zvířátka pana Krbce

Možná si pamatujete na kouzelný večerníček Zvířátka pana Krbce, který nezapomenutelně namluvil Josef Abrhám a namaloval Vladimír Renčín. Patří k mým nejoblíbenějším a vůbec se nestydím si jeho díly pouštět na youtube, aniž bych se maskovala dětmi nebo to jakkoliv sváděla na ně. A pak se jednoho dne ocitnu na hradě Točník a mám pocit, jako bych proskočila obrazovkou právě do jednoho z dílů tohohle večerníčku.

Naše dovolenkové putování po Křivoklátsku a kolem Berounky nás zavedlo na dvojici hradů Žebrák a Točník.

Nikde jinde nenajdete dva hrady stát tak blízko u sebe, jako právě Žebrák a Točník.

Jen pro pořádek:

VŠECHNY OBRÁZKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT

Žebrák je ta starší níže položená zřícenina, Točník je ta zachovalá nahoře na kopci. A nehledejme v tom žádnou čertovinu. Žebrák byl vystavěn v polovině 13. století.

Na konci toho čtrnáctého vyhořel tak, že si tehdy král Václav IV. snadno spočítal, že vyjde levněji postavit hrad nový než opravovat ten starý.

Nicméně k částečné opravě došlo a hrad úspěšně čelil i husitům.

Přesto se pozornost, šlechta i král přesunuli na Točník, který jako první z českých hradů upřednostnil pohodlí před obrannou funkcí.

Mohl si to dovolit.

Koneckonců na obranu měl dole pod kopcem Žebrák.

Točník získal své jméno po kopci, na kterém stojí.

Ten je obtáčen potokem. Ačkoliv jde o vycházku nenáročnou, troufám si říct i pro seniory a vozíčkáře, děti měly od rána obličeje protažené tak, jako bych po nich nechtěla prohlídku hradu, ale minimálně jeho rekonstrukci.

Já zamilovaně stoupala vstříc gotické zřícenině pohádkové krásy, zatímco mne děti probodávaly pohledem, házely kotačky a troufám si říct, že jsem zaslechla i nějaké vulgarity na mou adresu.

Už už jsem si chystala pádné argumenty o edukativním smyslu naší cesty, o jejich neúctě k historii a trochu toho citového vydírání, když nás zaskočila zvířena.

Celý jihovýchodní svah, kolem kterého se obtáčí hradní cesta, je oplocen.

Ve výběhu se prohání celkem početné stádo ovcí a koz.

Copak ovce, ale mlsné kozy s kopýtky jak horolezecké mačky přiváděly návštěvníky v úžas. Zatímco ovce spásaly klidně trávu nebo přežvykovaly ve stínu stromů, kozy se zásadně pohybovaly po střechách stájí a krmelců.

Děti nadšeně hýkaly a cesta k hradu rychle ubíhala.

Před hradním příkopem nás však čekalo překvapení větší.

Už jsem zvyklá na hradní atrakce všelijaké a ne všechny povedené. Přetahovaná o návštěvníka vede správu hradu kolikrát k zoufalým činům. Takže když na mne děti začaly hulákat, že je v lese vycpané prase, pokrčila jsem rameny a aby daly pokoj, šla jsem se podívat.

Jo, vycpané, dokud nezachrochtalo.

V předhradí naprosto bezostyšně vyspávalo pekingské prase.

Patrně místní maskot a vděčný příjemce svačin návštěvníků. Jeho zavalité tělo zachrochtalo a dalo se do pohybu. Namáhavě obešlo všechny užaslé turisty, pojedlo něco ze zbytků svačin, nechalo se podrbat, pak si samo podrbalo zadek o borovici a zase ulehlo ke spravedlivému spánku.

To už se objevily kočky.

Tři nádherné šelmy, které na svém kožíšku nesly snad všechny barvy, které kočičí DNA umožňuje. Na svých štíhlých nožkách v pěstěném kožíšku se nesly jak hradní dámy.

Jedna nesla v tlamičce i sýkorku.

Piknik jí přerušil syn, ke kterému se přišla otulit. Zatímco se tulila, kočičí svačina narovnala křídla a vzala kramle. Vznešenost před návštěvníky vyměnily za chování nevěstky z podhradí a s vypočítavostí sobě vlastní se nechaly hladit a tulit a milostivě nastavovaly bradičky a bříška, abychom nepochybovali, jak to mají rády.

Než jsme si prohlédli hrad, dovalilo se prasátko na první nádvoří na svačinku. 

Jak houstl dav příchozích návštěvníků, stáhly se i kočky blíž k nádvoří, kde nerušeně chytaly sluníčko do kožíšku ležíc na hradbách jak zdechliny.

Každý hrad má nějakou legendu, zazděnou jeptišku nebo bludného rytíře.

Hrad Točník je pohádkovým hradem, kde se mnoho filmů i pohádek natáčelo. Za všechny jmenujme třeba Ve jménu, krále, O Perlové panně, Bathory, Kytice.

A aby toho nebylo málo, jeho hradní příkop obývají pohádkoví medvědi.

Tedy vlastně večerníčkoví.

Slavní brtníci Agáta a Martin z večerníčků Václava Chaloupky.

Ale zpět k legendám.

Hradní příkop vedle medvědího výběhu má i své tajemné jezírko. Je celé zelené brčálem a na jeho hladině plují tři bílé kachničky.

Ve slovanských legendách bývají bílí ptáci přisuzování zhmotněným nevinným duším zavražděných. V pohádkách bývají zakletými princeznami.

I zde prý bývaly dušemi vězňů z místní hladomorny.

Duše se prý převtělovaly do podivných ryb tohoto jezírka nebo kachniček na jeho hladině. Rok po smrti krále Václava IV., prý zmizely.

Kdo je zakletý v třech kachničkách, které brázdí hladinu brčálníku dnes, nevím.

Zkuste je osvobodit.

Ale nespadněte do jezírka.

Některé legendy praví, že nemá dno.

A kdo je spíš na vědy než pohádky, určitě ocení skalnatý výčnělek nad jezírkem, kde se oboru znalému člověku odkrývá unikátní setkání proteokambia s ordovikem.

Až doplesáte nad šutry, určitě si hrad prohlédněte.

V historii českého království hrál významnou roli a byl oblíbeným sídlem Václava IV.

Dnes je stejně jako Žebrák státním hradem.

Určitě sebou vytáhněte děti nebo vnoučata na rodinný výlet. Kdy se Vám to podaří, že můžete skočit rovnýma nohama do večerníčku. A až se vrátíte, řekněte, že jste si nevzpomněli na zvířátka kastelána Krbce.

Jediný, kdo chyběl, je strašidlo Ruprecht.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]

fotografie: autorka