Views: 88
Konečně jsem se k tomu dostala a upřímně jsem se i na tenhle článek těšila. Proč, to je jasné, protože asi skalním čtenářům nemusím vyprávět, jak moc si libuji ve starých věcech, historii, předcích a tak dále. No, a když jsem byla v Olomouci, (víme všichni proč), ubytoval mě u sebe můj dlouholetý kamarád, Vilda. Vilda, vedle toho, že je strašně studovaný a chytrý a přednáší kde co, provozuje také takový milý skanzen.
VŠECHNY OBRÁZKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT
Ona je to vlastně velká, moc historická usedlost, zařízená přesně tak, jako by z ní naši předkové právě odešli někam na pole a to působí hodně zajímavě.
Vzpomínáte, slibovala jsem vám o tom povědět TADY.
Vyla jsem blahem nad starými, poctivými sádelňáky, opletenými drátem, pekáčky, formami, dížemi i předměty, které mě svou funkcí neskutečně překvapily a nikdy bych to neuhodla.
To bude taky moje hádanka nakonec.
Hrozně mě bavila také Vildova přednáška, pro účastníky exkurze, kteří přijeli zrovna, když jsem tam byla také a Vilda se návštěvníkům ochotně věnoval.
Bylo to nemírně poutavé!
Vlastně, pokud se budete někdy kolem Olomouce pohybovat, určitě se tam podívejte.
Bohužel vedle pán během výkladu usilovně řezal pilou, takže jsem si vzpomněla okamžitě na „Na samotě u lesa“ a čekala, kdy někdo řekne, „někdy nám to musíte říct ještě jednou“.
Neřekl, a tak jsem to řekla sama.
„To je zajímavý, každý to chce vždycky slyšet znova“. No, pochopili všichni.
Všechno pomalu, co tam vidíte je autentické, dokonce i zdivo je dělané tak, jako dřív, a to hlavně díky místní hlíně, která má takové složení, že se z ní uplácá cihla a ta pak uschne a je tvrdá tak, že některé kusy zdí, například u téhle stodoly, jsou stále původní.
Mimo jiné, Vilda má pomocnici, brigádnici, kterou když jsem viděla, bylo mi z ní příjemně.
Dívka ve vlajících šatech, s blonďatým, pleteným copem, bosa, skloněná nad záhonkem zeleniny, která se náhle zvedne a jde nakrmit prase, byla tak neuvěřitelně kompatibilní s tím prostředím, tak tam patřila, že jsem chvíli přemýšlela, jestli není kompars v rámci té exkurze.
Ale nebyla.
Prostě to tak má, když jsem se s ní bavila, přímo jsme si notovaly. Pravila, že chodí bosa nejraději, že jí to dělá dobře, prostě najdete člověka, co vám sedne a ještě se na něho moc pěkně kouká.
Udělala jsem asi milion fotek, nejen oveček, které tam mají, králíčků a koz, ale taky tadyhle kamaráda, se kterým jsem v družném rozhovoru strávila hodně dlouhých chvil.
Zajímavé že, jak má prase krásné, až skoro lidské oči, že?
Bylo mi tam dobře a hodně jsem se přiučila, protože jsem měla super průvodce.
Dobrý, co? 
A teď ta hádanka:
Co myslíte, že je tohle? A jak je to cca staré?
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
