Ranní kávy

K ranní kávě: Když se daří, tak se daří!

0 Shares

… ano, vesele pokračuji v lahodné energii předešlého dne. Není nad to, když se Universum rozhodne, že v zájmu tréningu a taky jako prevenci proti nudě, zajistí člověku přístup k neustálému dění a podnětům. Asi to bude dlouhé, protože včerejšímu dni by byl, co do obsažnosti i román Psohlavci malý…

 

Zase se jeden fakt nenudí.

 

Ráno jsem vyrazila zakoupit husu, abych dodržela tradici.

 

Nikdo mi neřekl, že je to tak velký zvíře. Dvakrát jsem se dívala, jestli to není emu. Nejen co do velikosti, ale taky co do ceny.

 

Napadlo mě, že tohle bude táta jíst ještě v květnu, i když mu pomůže vše, co je kolem, včetně lesní zvěře.

 

No co, půlku uklohním dětem milé přítelkyně Dagawath a bude to. To bude táta a spol jíst jenom do dubna.

 

Bezradně jsem se hrabala ve zmrzlých drůbežích gigantech (ne, chlazená měla metrák a stála 700,-) což neuniklo manažerovi Tesca.

 

Byl velice milý a ochotný. Hrabal se v tom jako bába v koksu, aby vyhověl mému přání a možnostem.

 

Pomáhala jsem mu, neb by mi bylo hloupé jenom přihlížet.

 

„Já vám to najdu, ať nemáte zmrzlé prsty“, pravil chlapsky.

 

Vrátila jsem s vděčným úsměvem, alá nechcete si mě vzít, zpět obézní husu, čímž se stalo, že se sesypaly ty, co si pán dal stranou. Jedna dvacetikilová mu přirazila zmrzlý prst k těm ostatním.

 

Omluvila jsem se.

 

“to níííc nebylo”

 

Trpěl tiše, statečně, jako muž.

 

Našel!!

 

Protože jsem zkraje neměla žeton, ani drobné, ale jen kartu, vzala jsem za vděk košíku na kolečkách.

 

Vecpala jsem tam pštrosí mládě.

 

Ještě mouku na knedlíky, oboje zelí, droždí a tak dále… pak k pečivu, pak hupky do drogérie, která je bohužel na druhé straně, piškoty Mománkovi… a hurá k pokladně.

 

Husa šla první.

 

Pak ten zbytek. Když jsem vyndávala mouku, zdála se mi divná. Bylo jí asi pět deka a stále ubývala.

 

Zvědavě jsem se ohlédla.

 

Ve které to bylo pohádce, jak za sebou hlavní hrdina sypal cosi, aby se pak po cestě zpět neztratil?

 

Všude, naprosto všude po celé rozloze Tesca, tam, kde jsem prošla, byla krásná a úhledná vymoučená cestička. A že jsem toho prošla mnoho.

 

Byla jsem poctivá a zavolala manažera…

 

Opět byl statečný.

 

S výrazem, který si představuji u někoho, komu přejel nohu parní válec, pravil, že se to může stát, že to nic není, ať si vezmu novou mouku.

 

Vzala.

 

25229ZmQ.jpg

 

Při odchodu jsem zaslechla místní rozhlas.

 

„Prosíme úklid na pokladnu 7“…napadlo mě… kdyby jenom na pokladnu.

 

Jestli to bylo všechno???

 


 

Ale vůbec ne!!!

 

Již několik dnů mi na telefonu, který je loni nový a luxusní (pro mě ano) nejde wifi. Prostě se vypíná a nic nikde nenajde. Někde je chyba. Zapla jsem mobilní data a dala si čas na dumání. Možná příliš času, protože jsem vyplácala data.

 

I zavolala jsem na podporu SONY, hned, jak jsem dovlekla husu do domu.

 

Paní byla úžasná. (ta z té podpory Sony)

 

Upozornila mě, že před tím, než dojde k opravě software na dálku, je třeba vše zálohovat, protože telefon se tím dostane do úrovně těsně po koupi.

 

Zálohovala jsem. Dvakrát.

 

Následovalo mnoho kroků, jejichž provedení a složitost mi zahubila najednou tři miliony mozkových buněk, nehledě na to, že to byl strašný nervák.

 

25227NmM.jpg

 

Pak jsem hypnotizovala patnáct minut monitor PC a doufala, že telefon nebudu dále používat již jen jako podložku pod kývající se stůl.

 

Konečně hotovo.

 

„vaše zařízení se nyní restartuje. Upozorňujeme, že restart po opravě může trvat déle, než je obvyklé“.

 

Dobře, beru na vědomí.

 

Když se zapínal 10 deset minut, okousala jsem si nehty.

 

Ufff, zapnul se.

 

Zmizelo všechno.

 

A Wifi … NEJDE.

 

25228Nzk.jpg

 

No, neva mám tu zálohu …

 

Přehrála jsem zálohu.

 

Mimo kontaktů, ty jsem nezálohovala, ty mám přece zálohované na google.

 

Výsledek.

 

Mám zpět fotky, videa i hudbu.

 

NEMÁM ANI JEDEN KONTAKT!!!

 

Nedostanu se k nim. Nepřipojím se na internet, takže ani do gmailu.

 

Data jsem vyčerpala.

 

Sebe taky.

 

No nic, budu se věnovat obnovování aplikací a všeho, co jsem si tam za ten rok pracně udělala, abych si zjednodušila život.

 

Nebo možná ne… stejně musím do servisu a pochybuji, že mi vrátí zpět telefon v jiném režimu, než jako nepopsaný list.

 

Koukala jsem na tohle…

 

 

Jako … není to složité, což? cool

 

Že bych to dala sama?

 

Po těchto dvou dnech dám asi cokoli.

 

Míša K.


Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“ on Facebook
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Hodnocení k článku

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
tibetusmev   protibet 1
0
Would love your thoughts, please comment.x