Jarní prázdniny jsou báječnou příležitostí odvézt děti k babičce a vyrazit někam za kulturou. Shodou okolností je momentálně v kině k vidění dlouho očekávaný snímek GHOUL. Když už jsem myslela, že producenti i tvůrci letošní rok kompletně zazdí, jelikož všichni už viděli Padesát odstínů a horkotěžko dostat mnohé zlenivělé diváky podruhé za rok do kina, režisér Petr Jákl se nebál. 

Bát se budete vy.

Začíná to celkem jako již po tolikáté obehraná písnička. Trojice filmařů se vydává na Ukrajinu natočit dokument o hladomoru v třicátých letech. Zcela nečekaně se však zamýšlený příběh propojuje s příběhem zcela jiným.

Vypráví o Andreji Čikatilovi.

Tento rostovský rozparovač, jak se mu často říká, vykonal během dvanácti let přes padesát vražd žen a dětí, přičemž oběti z větší či menší části zkonzumoval.

Andrej Čikatilo je dodnes bolavým místem moderní kriminalistiky.

Historie nezná mnoho případů, kdy by někdo dokázal za sebou nechat tolik obětí a po tak dlouhou dobu unikat odhalení. A unikal jí doslova před očima, aniž by se o to nějak zasloužil.

Dětství neměl zrovna snadné.

Byl často trestán za pomočování, jeho otec byl odsouzen za zradu a bratr prý padl za oběť kanibalismu během hladomoru v letech 1932-33. Z tichého impotentního a introvertního chlapce vyrostl inteligentní muž. Vystudoval literaturu a začal učit.

Oženil se a zplodil dvě děti. Synka a dceru.

Několikrát se však pokusil své studenty zneužívat a tak byl donucen opustit místo učitele. Odstěhoval se a působil jako úředník v továrně. Tady v Šachtě nedaleko Rostova spáchal svou první vraždu. Nepovedené znásilnění vedlo k ubodání malé holčičky. Kupodivu zjistil, že brutální vražda v něm vyvolala sexuální vzrušení větší než samotné znásilnění.

Tehdy byl mezi podezřelými.

Ale znáte to. Čikatilo byl straník, vysokoškolsky vzdělaný a řádně zaměstnaný. I přestože se v jeho druhém domě našly některé celkem zřejmé stopy, policie násilím vymohla přiznání z nevinného Alexandra Kravčenka.

Popravili ho a Čikatilo se jen smál.

Další vraždu spáchal až za tři roky. Od té doby četnost stupňoval. Chodil na místa, kde pobývaly prostitutky a tulačky. Věděl, že k vyvrcholení musí zabít a to také dělal.

Po nálezu šesti mrtvých těl roku 1983 začalo rozsáhlé a velmi intenzivní pátrání.

Až rok poté však bylo nalezeno větší množství těl, která díky sněhu a mrazu dokázala poskytnout dostatek informací ke způsobu smrti i vodítka k pachateli. I přesto Čikatilo dále unikal.

Zohavéná těla žen i dětí nadále přibývala.

Spravedlnost byla blízko, i když na míle daleko….

V roce 1984 byl pro jiné přestupky Čikatilo na krátkou dobu zatčen, odsouzen a na tři měsíce uvězněn. V té době mu také provedli krevní testy. Patrně pochybením laboratoře byl opět jako podezřelý z mnoha vražd vyloučen.

Vyšetřovateli bylo navíc zamítnuta možnost konzultace případu s FBI, protože nebylo možné připustit, že sérioví vrazi jsou i v socialistických zemích.

Mezitím se ve vazbě oběsil další nevinně zatčený a vyslýchaný podezřelý.

Čikatilo byl schopen dosáhnout erekce jen při zabíjení. Proč oběti i pojídal a ohavil se již nedozvíme.

Dopadnout se ho podařilo zcela náhodou.

Po poslední vraždě ho hlídkující policista viděl vycházet z lesa, kde došlo k oné vraždě.  Čikatilo se vymluvil na sběr hub, ale tam se nechodí s nylonovou taškou a v obleku od krve. Kdyby tenkrát chtěl dotyčný strážník vidět obsah tašky, namísto hřibů by spatřil uřezané prsty Světlany Korostikové.

Při soudním procesu se Čikatilo snažil vyvolat dojem blázna a nepříčetné bestie.

14. února 1994 byl popraven.

Příběh Petra Jákla nakousne osud Rostovského řezníka z jiné strany.

Z té tajemné. Vše je natočeno roztřesenou kamerou pro zdání autentických záběrů z kamery mladých dokumentaristů.

Roztřesená kamera chvílemi obtěžuje.

Působí sice velmi sugestivně, ale asi jako mydlit smsku na centrifuze. Vidíte prdlajs a kloudná informace z toho vzejde až po přistání.

Trochu máte pocit, že vykradli záhadu Blair witch.

A ten pocit je celkem intenzivní a stupňuje se. Pod taktovkou americké produkce, se však  podařil na malý český rybník kousek nevídaný.

Základní leit motiv ztrácí na přitažlivosti. Já tyhle rozdováděné partičky amerických hippsterů, co jedou do neznáma bez základních informací, jakože něco točit, nemám moc ráda. Zpravidla se v určitém bodu chytnu při pocitu, že se přestávám bát a hlavním hrdinům začínám přát velmi dlouhou a bolestivou smrt.

Tak tomu bylo i zde.

I přesto snímek dokáže udržet velmi slušné napětí a slabší povahy v půlce odchází z kina.

Tvůrce má právo uchopit příběh, jak je mu libo a režisér a scénárista v jedné osobě se nenechal na tomhle právu nijak krátit. Za sebe mohu jen dodat, že skutečný příběh Andreje Čikatila je sám o sobě kulervoucí a vydal by na slušný seriál nebo čtyřhodinový thriller i bez smyšlenek a fabulací. Čekala jsem trochu víc faktů.

Vlastně hodně faktů s trochou tajemna.

Okořenění démony a duchy je v tomto případě trochu nadbytečné. Klidně bych nechala víc věcí na fantazii diváka, ať se bojí a představuje si, co libo. Často víc vyděsí to, co nevíme, co si jen domýšlíme, než bubák face to face.

Když už máte z potu hrůzy louži mezi lopatkami, není nic lepšího, než tajuplný, otevřený a dvojsmyslný konec. Ten se nekoná, ale i tak nechává snímek rozjitřené fantazii dostatečně volné hřiště.

Jestli se v noci bojíte potmě na záchod, tak po tomhle snímku si rovnou dejte pod postel nočník, nebo zaveďte cévku.

Nejsem měkkejš, ale příště bych si pro změnu dala něco barevného, animovaného a nejlépe o zvířátkách.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]