Hydra a její nekonečné, zlé hlavy

Nejednou už jsme slyšeli, že někdo vypadá jako Hydra. Ale jak si máme takovou figuru představit? A ví to ten, kdo to říká? Často je tohle označení také přiblížením nejen ošklivosti, ale rovnou má vyvolat představu děsivou, nezničitelnou. Známe termíny jako „hydra války“ třeba. No hezká není, stejně, jako válka…

Její maminka je napůl žena a napůl had a jmenuje se Echidna. Tatínek je obr Týfón a má sto hlav, takže vlastně musí vypadat třeba jako odkvetlá pampeliška, ale méně pěkná.

Spojení genetického materiálu tohoto páru, pak samozřejmě nemohlo vytvořit nijak pohledné potomstvo.

Echidna a Týfón mají pět dětí a o všech si napíšeme.

Chiméru

Kerbera

Sfinx

Orthose

A Hydru

Ani jedno dítko není synonymem něčeho extra pěkného a tedy ani Hydra.

Je to obluda s hadím tělem po mamce a devíti dračími hlavami po tátovi.

Hydra žije, nebo spíše žila v bažinách a jejím koníčkem bylo ničit, bořit, demolovat, děsit, žrát a zabíjet.

Sama se zabít prakticky nedala, protože nejen že jedna její hlava byla téměř nesmrtelná, ale i ty ostatní, když se usekly, tak místo každé z nich Hydře narostly hned dvě.

To už bylo lepší raději nic nesekat, žít ve strachu a čekat na nějakého hrdinu, který něco vymyslí, co bude na Hydru fungovat.

A takový se našel.

Héraklés.

Ten totiž likvidaci Hydry dostal jako jeden z úkolů, které mu jakožto hrdinovi s nadlidskými schopnostmi uložil král Eurystheus.

Héraklés na to šel strategicky a boj s příšerou zahájil tím, že za lernskými bažinami, kde Hydra bydlela, zapálil les.

Tím odřízl Hydře ústupovou cestu.

V plamenech si potom Héraklés rozžhavil šípy a zaútočil.

Hydra se strašně rozzuřila a na Hérakla se vrhla. Po chvíli bojové vřavy, vytrhl Héraklés ze země hořící strom a upálil Hydře hlavu tak, že se na jejím místě už nová nemohla vytvořit, protože Hydří kůže je hodně pevná a taví se.

Tak postupoval Héraklés i s ostatními hlavami, včetně té nesmrtelné.

Ohořelé zbytky hydřího těla Héraklés dílem zakopal hluboko do země a dílem rozsekal.

Z její žluči si potom zakalil šípy. Rány jimi způsobené byly pak nezhojitelné.

Ono to zní tak, jakože by jednomu bylo Hydry skoro líto, ale v podstatě je Hydra synonymem ničící síly, která zabíjí a boří jen ze samé podstaty věci. Je synonymem marnosti a nemožnosti zbavit se zla a zmaru ve své ryzí podobě.

Ano, Hydra je součástí lidové slovesnosti i lidské společnosti, a ačkoli je jako mýtická bytost mrtvá, její dědictví vidíme stále a častěji, než bychom si přáli.

V podobě marného zápasu se zlem, v podobě oněch dorůstajících hlav a přesnou analogií je nám moment, kdy zlo zplodí nové zlo.

Kdyby to tak Héráklés věděl.

Hydra měla, jak už jsem psala ještě čtyři sourozence.

Příště přijde Chiméra.

Už bylo:

Fůrie

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]