Views: 151
Bílému cukru se spousta z nás vyhýbá jako čert kříži. Cukru se přičítá spousta zdravotních komplikací: hyperaktivita, infarkt, rakovina, obezita, tvorba zubních kazů a nakonec i rozvinutí cukrovky. Předcházíme těmto nemocem volbou odlišného cukru?
Označení “bílý jed” se ve spojitosti se sacharózou zavedlo již dávno a stalo se běžným označením cukru. Používají jej zpravidla osoby, které si daly za cíl co nejlepší životosprávu. Jaká podoba cukru je pro naše zdraví ta nejlepší a “zdravá”? Odpověď na tuto otázku vám prozradíme hned na začátku: žádná. A nyní se pojďme podívat, proč tomu tak je.
Cukrové homole pro všechny
Bílý cukr (sacharóza) je jakýmsi “základem” každé kuchyně. Minimalistické hospodyňky, které nemají ve zvyku využívat velké množství koření, mají ve svých kořenkách alespoň cukr, sůl a pepř. Cukr se stal tak běžnou součástí kuchyně, že máme problém jej vynechat; a tak hledáme alternativy, z nichž vlastně žádná není správná.
Pro lepší pocit proto saháme po alternativách bílého cukru, z nichž nejčastější je právě hnědý, třtinový cukr. Označení “třtinový” je v tomto případě trochu zavádějící, neboť třtinový cukr může mít prakticky jakoukoli barvu. Rozdíl mezi hnědým a bílým cukrem je často jen v barvě, s tím rozdílem, že třtinový cukr kvůli svému místu výroby putuje zdaleka, tudíž je zátěží pro životní prostředí.
Hnědá barva je výchozí vlastností jakéhokoli cukru. Bílé barvy se u něj dosahuje právě rafinací. Z toho si lze snadno logicky odvodit, že mezi bílým a hnědým cukrem je pramalý rozdíl. Kromě barvy tedy není vesměs žádný.
Díky melase, která hnědé zpracování cukru obsahuje, můžete ve třtinovém cukru najít stopové množství minerálů. Ke zaznamenání zdravotních benefitů by však bylo potřeba sníst takového cukru několik set gramů denně.
Aby toho nebylo málo, dobarvují někteří výrobci cukr zpětně: karamelizací. Je přepálený cukr zdravější, než nepřepálený? Nikoli. Po jakém cukru sáhnout, pokud chceme, abychom evidovali zdravotní benefity?
Jak sladit zdravě? Nijak
Mlsné jazýčky budu muset zklamat. Zdravá forma slazení prakticky neexistuje. Existují však nižší úrovně pekla.
Nejméně závadný je cukr ovocný (fruktóza). Avšak jak tomu u přírodních látek bývá, nejméně závadný je ve svém původním zdroji. Může za to množství vlákniny, které brání cukru, aby se v plné palbě vstřebal do našeho těla. Čistý ovocný cukr ve velkém množství náš problém s mlsáním nevyřeší.
Je totiž zpracováván játry, jež nemusejí takovou zátěž dlouhodobě zvládat, a nakonec podporuje chuť k jídlu.
Lákat nás může také hroznový cukr (glukóza), který však působí spíše jako dočasný zdroj energie, než jako samostatné sladidlo. Pokud máte pocit, že jste na situaci vyzráli sirupem musíme vás opět usadit: sirupy jsou většinou směsí fruktózy, glukózy a případně sacharózy a dalších látek. Většinou proto obsahuje stejný obsah kalorií, kazí zuby a zvyšuje náš objem úplně stejně jako sacharóza samotná, což nás opět vede ke střídmosti.
Ani jeden aspekt by se však neměl přehánět. Přece jen: autorka tohoto článku během psaní snědla půl skleničky tiramisu.
Kristyna Vaňková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Nejí maso, mluví sprostě a ráda jezdí tramvají. Studuje scenáristiku na FAMU, živí ji psaní pro nadnárodní korporát a ve volném čase se zabývá pozitivním vlivem negativního myšlení.
Ráda by byla nejlepší kámoška s Papežem.
