Views: 157
My ženy jsme sochány, opěvovány, milovány umělci všech směrů. Naše tváře a křivky krášlí i církevní díla, naše boky opěvují Krista na barokních obrazech. Jsme múzami, bohyněmi, světicemi, matkami, manželkami, milenkami. Jsme zhmotněním lásky, milosrdenství.
Označují nás jako své drahé polovičky, své slabší polovičky. Když obdivuji všechny ty němé tváře z obrazů soch, rytin a fresek, nelze než milovat všechny podoby ženy.
Napadlo vás už někdy, jak rozdílně působí všechny ty, co se obětovaly pro víru či lásku oproti těm, které pro ni bojovaly, podváděly, nebo vraždily?
Panenka Marie je sice zásadní postavou a s jejím neposkvrněným početím nelze jinak, než se na obrazech tvářit nevinně. O to radši mám Salome, která tančila pro hlavu Jana Křtitele. Světce sťali pro její svůdné boky, pošetilé přání a rozmar. V tanci sedmi závojů s každým krokem ztrácela i získávala samu sebe.
Milovala i zrazovala, bavila se i trpěla.
Salome ztělesnila žádostivost ženy, její naléhavost, proradnost, nestálost, i schopnost obětovat cokoliv pro nicotnost, pokud je hodna její pozornosti. Lze toho využít, zneužít. Lze jí pro to zatratit i milovat.
Dobře, nechme už fráterníky jejich věrouce.
Vezměme to z druhé strany, pohledem nespoutaných uměleckých ambicí. Shakespearovu Julii jsem nikdy nevzala na milost. Zaslepena láskou podporovala v hloupém nápadu svého Romea. Kdyby zůstali u sonet pod balkonem, mohli se dočkat vnoučat. Jasně, že Ofélie nebyla také žádné terno. Zešílela a pak se nešťastnou náhodou utopila.
Ale co taková Lady Macbeth.
Skotská královna. Dominantní intrikánka, která si muže podmanila svou ženskostí a šarmem. Byla femme fatale. Měla v sobě to, co se nikde neučí, co v sobě mají ženy, které vládnou mužům, světu a jsou krkem, který otáčí hlavou v mužském světě. Umí propojit chladnokrevnou taktiku vlastní její silnější polovičce, stejně jako intuici a věštby čarodějnic tak symbolické právě pro ženy.
Nejen v mnoha divadelních a filmových verzích, ale i na obrazech je Lady Macbeth potěšením oka. Esence ženskosti a ďábel v očích svádí pozornost a jitří fantazii.
Trochu to odlehčíme.
Spoustu let, co běželi Smoulové mě rozčilovala Šmoulinka. Jediná ženská mezi stovkou modrejch chlapů a ona se nezmůže na nic víc než pitomoučký výraz, poučování a postoj ála Victoria Beckham.
Přitom s nimi mohla orat taťkou Šmoulou počínaje. To už by sice nebylo pro děti. Už do mala jsem ale její roli považovala za jaksi vykloubenou z ramen a neautentickou. Proti tomu mi vesnice modrých mužíků bydlející v muchomůrkách připadala naprosto v pohodě.
Ani taková Sněhurka z toho nevyšla lépe.
Skončí v lese, v rakvi a nakonec se vdá. Ale proč jsou všichni tak krutí k té zlé královně? No a co, že si vzala vdovce s nezletilou dcerou. Co je proboha špatného na tom, že chce být i v pokročilém věku nejkrásnější na světě. A že mluví se zrcadlem? Kdo z vás nepronese ráno v koupelně na dresu svého odrazu nad umyvadlem něco vulgárního? Kdyby nežila v pohádce, dělala by dneska placenou reklamu nějaké klinice estetické chirurgie a koukala by na nás z každého billboardu kolem silnice. Její jméno by bylo na lehkých jogurtech, odtučněných kaších a měla by vlastní značku oblečení. A nikdo by si nepamatoval, jak se jmenuje ta, co jí měl myslivec břídil vykuchat v lese a předhodit zvěři.
Když zapomeneme na všechny ty umělce a jejich múzy. Když přestaneme vzdychat nad božskými ikonami a nedostižnými idoly, zůstane nám ta naše vlastní realita.
Můžeme si stokrát namlouvat, že jako Popelka budeme oddaně sloužit, abychom jednou našly štěstí ve třech oříšcích. Koneckonců…proto nám odmala četli pohádky.
Obětujeme se jako svatá Lucie za vznešené hodnoty a budeme doufat v blahořečení. Nutno podotknout, že Lucinka, stejně jako mnohé další, se toho dožily, ale paradoxně až po své smrti.
Pokud se ho chceme dočkat v produktivním věku, nezbude nám, než zlobit, žít a nezapomínat na to, co dělá ženy ženami.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás
Nahrávání ...
