Vzhledem rozhodnutí přestěhovat sídlo manželovy firmy do rodinného domku na nás padla spousta povinností, které v bezpečí nájemních prostor zkrátka neřešíte. Pod vlivem reklam a všeobecné bitvy o zákazníka jsme i mi zatoužili si vybrat toho nejlepšího a nejlevnějšího dodavatele energií pro dům. 

Když jsme překonali prvotní obtíže způsobené předchozím nájemníkem, kterému byly pro velký úspěch a neplacení veškeré energie odepřeny, měřáky odstřiženy a zaplombovány, nastala mela.

Ti největší hráči na trhu zřejmě platí své zaměstnance nedostatečně, jelikož někteří z nich si přivydělávají tím, že dohazují kontakty na klienty, kteří se pídí po dodavateli konkurenci. Takže zavoláte do jedné firmy a hned druhý den se ozvou sami další tři, že mají tu nejlepší a nejbáječnější nabídku, o jaké jste kdy slyšeli.

Dejme tomu.

Pro začátek jsme si nechtěli situaci komplikovat, bylo potřeba co nejrychleji rozjet rekonstrukci. Sbíječku nebo vrtačku zkrátka nepoužijete, pokud nemáte v zásuvkách šťávu a plynový kotel neotestujete jinak, než že do něj prostě naženete plyn a ohřejete radiátor.

Nebo neohřejete.

Ber, kde ber, ty dráty a trubky někomu zkrátka patří, takže nejkratší cesta vede k majiteli distribuční sítě. A když už sedíme v těch měkkých křesílkách zákaznického centra, tak by nám mohla ta milá slečna kromě plyšového maskota nabídnout třeba i nějaký cenový nástřel, kdybychom nechtěli jen plyn, ale třeba i elektřinu nebo domácí vajíčka.

Všimla jsem si totiž, že dneska všichni prodávají všechno.

Hned druhý den nám volali z call centra. Slečně manžel zhruba vysvětlil, o co jde, a ona slíbila, že se u nás zastaví příští týden obchodník a nastřelí nám jejich ekonomickou představu.

Pán skutečně dorazil.

V rámci hesla „čas jsou peníze“, mi vrazil do ruky lejstro se slovy:“ Tady mi podepište smlouvu.“

Asi je trochu hrrr. „Děkuji, smlouvu si přečteme a stačí, když vám ji podepsanou zašleme poštou nebo musíme na pobočku?“

„No to ne, já vám ji tady nenechám, nesmím. Jenom to podepište a nemusíte nikam.“

„Podívejte, s paní jsme byli domluveni, že nám dodáte cenovou nabídku, my ji porovnáme s konkurencí a pak se rozhodneme. Jde o tisíce korun ročně a tak nemůžete čekat, že tady mezi futry podepíši něco, co jsem ani nečetla a budu dalších několik let platit částku, s kterou nesouhlasím.“

„Vždyť si to můžete přečíst. Když mi to podepíšete, tak vám to tady nechám a můžete si to přečíst.“

Tahle debata opravdu nikam nevedla.

Pochopila jsem z několika dalších vět, že pán je jenom kurýr a vozí jen papíry. Politovala jsem ho, protože dohoda s telefonistkou skutečně zněla jinak. A určitě bylo zmíněno, že si nepřejeme nic fixovat na dva roky a více.

A jediné, co jsem v nadpisu smlouvy stihla zahlédnout, byl výraz „fix“.

A tak vzal telefon a vytočil společnost. Někomu vysvětlil, že odmítám být chápavá a projevit součinnost a pak mi přehodil mobil do ruky, nechť si to vyslechnu od slečny sama. Vyslechla jsem si jí, ona mne.

Ne, opravdu si nechci přečíst smlouvu až po jejím podpisu a když se řekne nabídka, myslím tím nabídku nikoliv hlaveň ke spánku. Navíc byly veškeré dokumenty psány lehce podměrečným písmem v barvě světle šedé na bílém papíře.

Měla jsem je problém rozluštit i já natož manžel s vleklým zánětem očního nervu, který večer po celodenní únavě už nevidí ani na hanbaté časopisy.

Proč mi není schopná zaslat nabídku, nebo smlouvu k přečtení mailem jsem se nedozvěděla.

Prý se jim ty smlouvy nevrací a tak jsou škodní. To neberu jako argument, protože to nedává smysl. Poslání mailu je zadarmiko, a pokud se jim vrací smlouvy, protože je posílají po vyděračích, tak tomu tedy říkám obchodní strategie. Pán si sbalil smlouvu, rozloučili jsme se a odešel.

Druhý den se elektrárna ozvala znovu. Již jsem vychladla a tak jsme si s dotyčným vysvětlili, že máme za to, že nám mají co nabídnout, rádi bychom si jejich nabídku prostudovali a dotyčný slíbil, že nám vypracuje individuální plán, který nám zašle.

Tři dny na to mi volal vrátný, že dole stojí kurýr a nechť si zajdu převzít poštu.

Vypadalo to slibně, protože pán přivezl ceník, smluvní podmínky a spoustu informací. Prý mi je dá, když podepíšu smlouvu…

Co to je za tatarstán?

„Já ale podepíši smlouvu, až budu vědět, co v ní vlastně stojí.Takže si jí s manželem prostudujeme a pak jí případně podepíšeme.“

„To není smlouva, to je jen dodatek“

„To je přeci jedno, tenhle podpis mne bude stát peníze a tak chci mít jistotu, jestli mne to opravdu musí stát tolik.“

Vytrhl mi dokumenty z ruky. 

“Tak nashle,“ a odkráčel z budovy. Odpoledne volali z elektrárny. Pán asi žaloval. Já nežalovala. Já mluvila jasně, stručně, hrubě a velmi – velmi nekompromisně.

Holt budeme mít plyn z plynárny a elektřinu z elektrárny a vajíčka od babičky jako za starých dobrých časů.

Doufám, že až se to u čezu dozvědí, nepošlou ruskojazyčně hovořící jedince s kubíkem betonu a nabídkou, kterou nelze odmítnout.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]