Pánové se chytnou za koule, dámy pomyslí na křečové žíly, ale nebojte, s chirurgií tenhle výraz vůbec nesouvisí a všechno zůstane na svém místě. Možná až příliš. 

V podstatě jde o otálení a to chorobné.

V rámci hesla: Co můžeš odložit na zítřek, odlož na pozítří.

Krom toho, jak moc to asi může naštvat vašeho šéfa nebo manžela, kupodivu nejvíc trpí prokrastinující sám. Odkládané úkoly se na sebe nabalují, jejich naléhavost roste a celý ten balvan se pěkně zvětšuje jak kulička brouka hovnivála.

Jenže ten z ní má alespoň užitek, oběť otálení jen stres a psychosomatické potíže.

Říkám oběť, protože donedávna byl takový člověk považován za lempla nebo lenocha. Dnes už je prokrastinace regulérní diagnózou.

Však také lehčí či závažnější formou trpí většina dospělé populace.

To ale asi neříkám žádnou novinku. Stačilo jen ke konci března juknout na finanční úřad. Ono je na daňové přiznání totiž čas „jenom“ tři měsíce.

To se mi to kafrá že, ale nebojte.

V pátek jsem zoufale přeryla kancelář, abych našla velkou obálku, do které nacpu své přiznání, protože mi bylo stydno, že jsem se s tou svoji kladnou nulou nedokázala dostavit třeba v lednu.

Kór, když tam chodím pracovně zhruba tak dvakrát do měsíce.

Tomu předcházelo, že jsem v deset večer hledala kolonku, kam mám napsat, kolik jsem už daní zaplatila. A čím déle jsem hledala, tím méně jsem nacházela. Nakonec jsem s pláčem zavolala tchýni, která jako cifršpion s mnohaletou praxí věděla v polospánku u televize i číslo okénka a stránky, kde ho najdu.

Zrovna teď sedím u kompu a píšu tenhle elaborát o prokrastinaci, i když jsem mohla stáhnout a vyplnit prohlášení na sociálku a pojišťovnu.

Na pojišťovnu mám poslední termín zítra.

Ale proč si ještě nepočíst na facebooku, nebo projedu maily a zjistím, co dnes dělá zlobivá Iveta B.

Nicméně nad námi odborníci nelámou hůl.

Tvrdí, že i z tohohle pekla je cesta ven. Hlavně nic neodkládat na příští rok, kvartál, den…

Odkládání povinností je zlozvyk, který si pěkně dlouho pěstujeme a krmíme do obludných rozměrů.

Když nabude pořádně, dokáže nám zkomplikovat kariéru i rodinný život. Prvotní příčinou je obava, že nějaký úkol nezvládneme, stres z práce na poslední chvíli a nakonec naše vrozená nerozhodnost.

Není možné očekávat, že s tímto zlozvykem praštíme, jak s posledním cigárem a bude to.

Naopak si ještě přiložíme, když první zběsilý pokus nevyjde a nás trápí pocit selhání. V horším případě se přidá i penále z berňáku. Je to jako novoroční hubnutí.

Druhého ledna čuchnete k ovaru a jste v háji.

Úspěch vyžaduje soustředění, plán a jasné cíle. 

Stanovte si denní režim.

Sepište seznam úkolů a jejich prioritu. 

Je dobré si uvědomit, co se stane, pokud úkol odložíme, ale nepřehánět.

Silně kontraproduktivní bude, pokud se vyděsíte jak králik před brokovnicí nějakou nesmyslnou sankcí. Je dobré si uvědomit, že žádný úředník vám hlavu neuřízne a za střeva vás pro výstrahu nad bránu úřadu také pravděpodobně nepověsí.

Neslibujte si jen tresty za nesplnění, ale i odměny za úspěšné dokončení úkolu.

Pro jistotu mi ještě držte palce.

Udělala jsem první krok a příslušné formuláře odeslala na svůj mail do práce.

Hned ráno se na to vrhnu.

A kdyby ne….

Najdete mne viset pro výstrahu před palácem VZP. 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]