Views: 55
Když jsem uviděla moji nejlepší kamarádku Moniku , kterou znám mimo jiné od dětství, hroutící se v slzách u svatého Václava, bylo mi hned jasné, co se přihodilo… Pohádala se svým přítelem, se kterým se už několik let pravidelně schází a rozchází. Jak by řekla o Tomášovi slavná Bridget Jones: „ Je to vocas bez vocasu“. Vesmírné štěstí z osudové lásky střídaly hysterické výlevy o konci světa, které přicházely v intervalech pár měsíců po dobu dlouhých sedmi let….
Jejich láska začala v brzkém věku již na střední škole. Bylo to jako z červené knihovny.
ON přišel do třídy a uviděl JI, sedět v předposlední lavici u okna.
Dne 1.9.2003 se jim změnil život. Byla to láska na první pohled, ale aby to nebylo tak jednoduché, láska vzplála jen na Tomášově straně. Monika byla zaslepená a jako každá patnáctiletá dívka chtěla poznávat svět a nevěděla, že jedna z nejhezčích věcí na světě jí leží přímo u nohou.
Tomáš jí snášel modré z nebe rok a tři měsíce, ale protože jeho city nebyly opětovány, došla mu trpělivost.
Monika onemocněla a 14 dní nebyla ve škole.
Bylo podzimní odpoledne, když volala své nejlepší kamarádce Lucii a dozvěděla se, že Tomáš už týden randí s jakousi slečnou. Najednou přišel pro ni neznámý pocit. Sevřel se jí žaludek, začalo bušit srdce na maximum a myšlenka na to, že by měla teď o „svého“ Tomáše přijít byla k zbláznění. Protože je ve znamení Střelce, jednala impulzivně.
Čekání bylo nemyslitelné, a tak se rozhodla, že se navzdory virům vydá před školu a překvapí ho.
Šla do nejbližšího zlatnictví a koupila Tomášovi prstýnek, který měl symbolizovat jejich lásku.
Sešli se na lavičce a ona vyjádřila své city. Tomáš tvrdě řekl, že si to musí promyslet a že se ozve. Pár dní na to, byl to mám pocit sobotní večer, přišla zpráva. Právě jsme se vypravovaly na kamarádčiny narozeniny. Nemohla ani dýchat, když uviděla jeho jméno na svém mobilu. Četla nahlas rozklepaným hlasem: „Miluji tě a jsi pro mě ta jediná!“
Asi je vám jasné, že na narozeniny jsme šli už ve třech.
Bylo to jako v pohádce.
Tvořili hezký školní pár a oči měli jen pro sebe. Nikdo na světě pro ně v tu chvíli neexistoval. Pamatuji si, jak mi zaníceně vyprávěla, kterak stáli v Kobylisích a čekali na autobus. Tomáš jí pevně objímal a ona si prý připadala jako v sedmém nebi. Občas se sice pošťuchovali, ale to je v každém vztahu normální…
Po prvních dvou letech se staly hádky jejich běžnou komunikací. Oba jsou hodně dominantní. Střelec a Lev. Křik a slzy střídalo usmiřování, kytice a sliby.
Pamatuji si první rozchod.
Monika zhubla během týdne 9 kilo. Nic nejedla a jen brečela… Život pro ni skončil… Ovšem jen do chvíle než Tomáš přinesl její vysněný prsten a nastavil otevřenou náruč… Chvíli sice říkala, že už se vrátit nemůže, ale láska byla silnější než rozum. A tak byli zase spolu – na chvíli šťastní.
Obrázek: Bondwich.eu
Myslím, že jsem přestala počítat u rozchodu číslo 13.
Loni se Monika rozhodla udělat tlustou čáru za vším a odcestovala do Velké Británie.
Když mi tehdy volala, najednou byla úplně jiná. Jevila se mi svobodně a byla plná energie a síly začít nový život. Na Tomáše si myslet doslova zakázala.
Když uviděla Tomáše, jak stojí naproti ní, nemohla tomu uvěřit.
Letěl za ní přes tisíc kilometrů, jen aby ji mohl spatřit!!
Strávili tam spolu nádherné čtyři dny.
Netrvalo dlouho a Monika se vrátila zpět do Čech a k Tomášovi. Byl jako vyměněný. Najednou už to nebyl ten nedospělý kluk, který neví, co chce. Byl z něho muž, který jí celým srdcem miloval takovou jakou je, plánoval společnou budoucnost, děti, psa, dovolenou… ano, sociální jistoty a lásku až za hrob.
Schválně jsem použila jednotné číslo. Plánoval totiž jen Tomáš. Monika dostala strach.
JISTOTA….je to zvláštní.
Někdo by bez ní nemohl žít, druhý se v ní cítí dušený a další ztratí zájem, když ví, že si partnerem může být jistý. Možná byla ona Tomášova jistota to, co Moniku vyděsilo. Je přece tak mladá a nic nezažila… Opět couvala a Tomáš odešel.
Jak rychle člověk sundá brýle. A tak jsem s tou hromádkou neštěstí zase seděla a utěšovala ji, že bude všechno dobré…
Monika často říkala, že je pro ni Tomáš osudový muž a mám pocit, že i ona pro něho byla osudová. Občas spolu, ale asi někteří lidé být nemohou i přesto, že se milují.
A tak nechme osud, ať rozhodne.
Třeba se jejich cesty ještě někdy setkají. I když, ani nevím, jestli by to bylo dobře, nebo nebylo.
Mám Moniku moc ráda, ale za sebe si nejsem jistá, co by pro ni bylo to lepší řešení.
Každopádně vám, milé čtenářky, přeji, ať najdete svého osudového muže, svojí spřízněnou duši.
A pokud už ho máte vedle sebe, tak mu dejte pusu a pořádně se ho držte!
Veronika
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
- Komerce02.12.2024Kojení doma i na veřejnosti: Jak si ulehčit život díky vhodnému oblečení
- Komerce24.11.2024Porovnání menstruačních kalhotek: Co nabízí český výrobce Ecomodi?
- Tělo09.09.2024Jak menstruační cyklus ovlivňuj váš výkon při tréninku?
- Komerce18.04.2024Deprese není jenom o antidepresivech: Proč je důležité zabývat se podstatou problému