Michaela Burdová vydává jednu knihu za druhou. Její tvorba má řadu fanoušků a možná jste to i vy – pokud máte rádi fantasy. Podivuhodný je však věk – nedávno oslavila 23. narozeniny a v době vydání její první knihy, trilogie Poselství Jednorožců, jí bylo 19 let. Její blog jsem v té době sledovala a byla mi – příkladem. A tak jsem ráda, že se jí můžu po letech podívat do zákulisí, pod její psací pero, klávesnici a také malířský štětec. Na jaře totiž vyjde její nová kniha, která bude ozdobena i jejími vlastními ilustracemi.

Jak vůbec vzniká takový fantasy příběh, jsou konstrukčně a dějově poměrně složité. Míváte nějakou osnovu?

Je to těžké a já se stále snažím učit, zrovna teď se cvičím na jedné velmi šikovné cvičebnici tvůrčího psaní J Vždycky si ale dělám dopředu osnovy, celý příběh si rozvrhnu a všechno sepíšu a potom si rozděluji kapitoly a snažím se podle toho postupovat. Nejdůležitější a zároveň nejhorší jsou potom konečné korektury, kdy si příběh po sobě musím číst hned několikrát. Často se mi potom stává, že narazím na spoustu nesrovnalostí nebo chyb a vše musím předělat, člověk se pak do všeho zamotává, ale nejdůležitější je se zase zdárně vymotat 

Jaké byly reakce okolí, rodičů, kamarádů, když jste vydala první knihu?

Rodina i přátelé byli nadšení, podporovali mě od samého začátku a já jim nikdy nepřestanu být vděčná! Jsou mojí největší oporou! S okolím už to bohužel tak radostné nebylo, ve škole se celkově nikdo nezajímal, jak spolužáci, tak bohužel ani učitelé. Příjemnější ohlas jsem zaznamenala až později, bydlím v malém městečku, lidé se začali najednou zajímat a ptát a všechno to bylo hodně zvláštní. Ale mám z toho všeho radost, i když zpočátku pro mě bylo těžké si zvyknout, odmalička jsem byla spíš introvert a najednou jsem měla jezdit po besedách a mluvit před celou třídou dětí! Ale dneska si to užívám…

A když jste vydala teď například tu poslední, sebrala pár ocenění, měla knížku v zahraničí, prostě když už je zřejmé, že jste si to místo pod knižním sluncem vydobyla?

Zase tolik se toho nezměnilo, rodina mě podporuje stále, stejně tak kamarádi a přítel, lidé okolo se pořád ptají a zajímají, rozrostl se mi okruh čtenářů… Občas se o mně objeví nějaká ta malá zmínka, ale největší změna asi nastala u mě samotné. Teď už vím, jak je literární svět těžký, jak náročné až skoro nemožné je se prosadit, jak tvrdá umí být kritika a jak těžké je snažit se být stále lepší. Ale všechno to stojí za to a já se snažím pracovat na sobě každý den, aby mé knížky dělaly radost nejen mně, ale i nadále mým čtenářům.

Kde vás napadají nejlepší nápady do knih?

To je různé, asi kdekoli, někdy to přijde nečekaně, třeba na dovolené, v kině nebo ráno po probuzení, jindy se celé týdny snažím na něco přijít a marně.

Máte ráda psy, podporujete opuštěné pejsky…máte nějakého doma?

Nejradši bych měla doma celý útulek! J Ale zatím máme doma dva pejsky, jezevčíka Bobinu, to už je taková naše babička, a špice Jessíka, to je zas náš domácí peciválek. Měli jsme ještě kolii Edíka, ale před pár měsíci nás opustil. Pořád mám ale pocit, že je tady se mnou. Toužím po štěňátku – akita inu nebo aljašský malamut. Jednou bych chtěla mít alespoň pět pejsků!

Bibliografie Michaely Burdové (zdroj: wikipedie)

Poselství jednorožců

• Strážci dobra, Fragment 2008
• Zrádné hory Dragor, Fragment 2008
• Záchrana Lilandgarie, Fragment 2009

 Křišťály moci

• Zrada temného elfa, Fragment 2010
• Hněv Pána ohně, Fragment 11. 3. 2011
• Věž zkázy, Fragment 2011
• Minotaurus, Fragment 13.3.2012

Rozpracované dílo

 – Cesta k bohyni elfů

Foto: Michaela Burdová, Fragment
Renata

[sexy_author_bio]