Proč mlčí Eva Braun?

Ať se podívám kamkoli, všude čtu o nepochopitelném chování matky Míši Muzikářové. O jejím navenek bohorovném klidu, o nehledání, o nulových emocích… lidová tvořivost díky tomuto postoji přišla na satanismus a kdo ví, co ještě všechno. Podle mého a snad to třeba k něčemu pomůže, je to jednoduché. Stačí si to otočit do jejího modelu života a hlavně ideologické „příslušnosti“. Napadlo vůbec někoho, že ta paní je „nácek“?

Tedy krom toho, že o tom všichni mluví.

Nevím, do jaké míry je skupina, do které se Eva hlásí organizovaná, jak moc to myslí vážně a zda jde o „hospodské nácky“, nebo skutečné neofašisty.

Řekneme, že jde o takový hybrid.

To proto, že pokud by to fakt tak bylo, tak Eva se po vzoru německých Mutter vzorně doma stará, vaří pere a plodí nové, rasově čisté jedince.

Pokud není žoldák.

Jako takový pak ona plní poslání a o její dítě se stará chůva.

Povinnost, loajalita, věrnost skupině a filozofii je nadřazena všemu ostatnímu.

Projevy emocí jsou projevem slabosti.

Jakkoli hospodští, jakkoli jde tady asi spíše o paskvil skutečného nacismu (fašismus je pak jaksi radikální model a není to totéž) jistě se Eva v rámci skupiny něco naučila.

Zjevně, a je to logické po rovině jejich logiky, je pro ni skupina, fakt, že do ní patří, jistě důležitější, než všechno kolem.

Zdroj: Facebook.com

Ne důležitější, než dítě, ale ona v rámci toho, čemu věří, (hypoteticky, snažím se vysvětlit, proč se možná tak chová, což nutně nemusí, říkám nemusí, znamenat, že je nevinná) nebude želet a plakat do médií a pro okolí, protože takto se nacistka prostě nechová.

Nehledě na to, že nacista víceméně okolím pohrdá, nebo rozhodně jeho částí, neb jeho posláním je očistit národ, pozvednout morálku, obnovit a zachovat řád.

Serva ordinem, et ordo servabit te.

Zachovej řád, řád zachová tebe.

Upřímně se přiznám, že se tím řídím také, a to prosím nácek nejsem.

Je to totiž historicky mnohem starší, převzali to mnozí, včetně nacistů, pravdou zůstává, že kupříkladu vojákům ve všech válkách, trosečníkům a vůbec v krizových situacích to byl přístup velice efektivní, aby se člověk nezbláznil, zachoval sám sebe a myslel pragmaticky.

Tento článek nemá obhajovat ani Evu, ani nacismus … pochopit neznamená souhlasit. Znamená jen a pouze zkusit vysvětlit.

Připusťme, že jsou organizovaní, a že určité stanovy, vnitřní zákony a systém mají. Tedy ti, ke kterým Eva patří.

Pak je jedinou oporou, kterou ona uznává její vlastní skupina, v rámci které se odehrává všechno, co je pro ni důležité.

Pak je nemyslitelné, aby dávala rozhovory, aby byla vůbec veřejně kontaktní.

Pakliže tomu věří a ona tomu asi věří, tak se podle toho chová. Tady je otázka, jestli není papežštější než Papež, ale budiž.

Konformita jakou předvádí, odpovídá tomu, k čemu se hlásí.

Nacista by měl být silný, věrný, neotřesitelný, zásadový … zaťatý, statečný. (to není obdiv, to je jejich vlastní model).

Nic, co se upeče uvnitř, by se nemělo dostat ven.

Psali jsme si o nacistech, psali jsme si o té ideologii, psali jsme na Popelkách i o tom, jak to uvnitř měli, tak čemu se divíme?

Jejich hodnoty jsou jinde, směřují jinam a nacista je disciplinovaný.

Práce je glorifikována, dělník pozvednut a pracovní morálka je zákonem.

Není snad Eva vzorná dělnice??

Kdyby hypoteticky skutečně ta skupina k „něčemu byla“, umím si představit, jak asi reagovala, když si Eva našla postiženého partnera. Kdo trochu nahlédl do dějepisu, dojde alespoň k hypotéze, proč vztah nevydržel.

Možná si Eva umí představit, na rozdíl od babičky, život bez dcery.

Rozhodně si ho ale neumí představit bez své skupiny, což dokladuje!

Tohle my „mudlové“ budeme jen stěží chápat, rozhodně s tím nebudeme souhlasit, nebudeme se s tím ztotožňovat a bude nám to připadat absolutně nepřijatelné.

Budiž.

Čistě hypoteticky, ale s přihlédnutím k tomu, co vím o neonacistech a pár jich znám. (znova, nejsem členem).

Pakliže by se uvnitř skupiny, kde se vaří interně, objevila jistota, která by poukazovala na možného pachatele, dokážu si (fungují – li ti lidé tak, jak „mají“) dovodit, že takový člověk nepřežije. A bez cizího zavinění, které by bylo jakkoli zjevné, spáchá sebevraždu.

Nic by se nedělo veřejně.

Jediné, co bychom, mohli pozorovat na ženě, která je členem, je úleva, pocit zadostiučinění, oddech.

A dál by se věnovala svému poslání, které tady je nade vše.

Nad emoce, nad rány osudu, nad rodinu, kterou je dávno někdo jiný.

Myšlenka nadřazenosti je velice lákavá a zdaleka není jen myšlenkou nacistickou.

Je značně přitažlivé myslet si, že jsem něco víc, než druhý a je to obvyklé, je to všude, nejen mezi nacisty.

Obzvláště působivé je to pro jedince, kteří mají vnitřní pocit, že sami za sebe ve společnosti neuspějí, že nedostačují, že potřebují ochranu nějaké komunity, idálně “nebezpečné a mocné”.

Ono je jedno, jestli je to Árijec, nebo kdokoli jiný.

Židé mají dojem, že jsou lepší, vyvolení.

Muslimové mají dojem, že jsou vyvolení.

Ano, i Křesťané.

A neonacisté jakbysmet.

V přírodě funguje přirozený výběr a díky němu nedegeneruje, díky tomu funguje, protože slabí, narušení, vývojově poškození jedinci nepřežijí.

Je ovšem velice nerozumné stavět se do role přírody samotné, protože tady se zapomíná, že všichni jsme její součástí a jen ona má právo Veta.

Snadno člověk sklouzne k tomu, že se pak snaží vymýtit to, co pokládá za zlo.

Problém je v tom, že přesně tohle si myslí i ta druhá strana.

P.S. Pokud byl Ota S. pachatelem, je docela možné, že se nepřiznal v dopise, jak bychom si přáli. A nevyloučila bych, že onen tlak, který neustál, nebyl a priori tlak široké veřejnosti, médií, policie.

Bylo by, jeho pohledem, mnohem efektivnější, zůstat navždy v roli oběti, než vystavit rodinu následkům přiznání.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]