ak jsem tuhle četla zde na Popelkách o tom, jak milou ToruToruToru vyloženě baví uklízet a fintit obydlí na advent a na Vánoce. Proto jsem si z ní vzala dobrý příklad a vzala to tady v chaloupce z gruntu ke gruntu.

TTT , fakt, díky 

Netušíš, cos udělala, protože jsem já, nebohá  z Tebe nadšená, taky něco udělala…

Mimo jiné jsem ve středu navštívila svou milovanou bývalou paní tchýničku, maminku mého dávného přítele, s kterým jsme se rozešli jaksi v dobrém a tak se i drahně let po té s jejich rodinou nadále stýkám. Jeho maminku obzvlášť mám velmi ráda.

Obě máme podobné záliby a obě jsme staromilky, vaříme, pečeme a uklízíme dle rad babiček, aj.

No a například máme obě ve svých obývacích pokojích pořádné peršany

Není nad ruční čištění takového koberce.

Paní tchýnička bývalá mi u kávičky a u domácího vdolečku s vlastnoručními jablečnými povidly vykládala o nějakém výborném čistícím čpavkovém prostředku na koberce… a kde ho sehnala a co to umí za zázrak s tím peršanem.

Ano, hned od ní jsem běžela do drogerie a zakoupila lahev téhož a těšila jsem se, (těšila jsem se !!!) jak doma polezu ve čtvrtek po kolenou a budu kartáčovat „peržánovej tébich“ až bude jak nový.

Nedbala jsem zápachu čpavku a otlačených kolen s bonusem pálící rozpraskané pokožky na rukách, jsem drbala koberec.

Čistilo to perfektně!

Než koberec vyschl… tuhle i tamhle jsem měnila záclonky, samozřejmě prané s práškem do pečiva, aby byly extra bílé… odsmejčila jsem pavučinky nad schodištěm… odšmikala suché listy na kytkách… tamhle luxnout, tuhle utřít prach … a už i přištelovat na zábradlí vánoční girlandy a mašličky. A u malého Kentánčete, než se vrátí ze školy honem nazdobit okna …

Až jsem došla v tom uklízecím zápalu do přízemí.

I zde měnit firhaňky, nafintit vánoční tajtrdliky a skřítky a losíky a všechno hezky provánocovat a nablýskat, ať to mám skoro jako ToraToraTora.

Akorát si nejsem jistá, zda má ToraToraTora doma ústřední topení nebo ohýnek v krbu.

Mám totiž ohýnek v krbu a horkým vzduchem vytápím celý dům.

Denně zatápím a denně musím samozřejmě vymetat popel. Doteď jsem to dělala smetáčkem a lopatkou a popel v plechovém kbelíku stydnul na verandě venku.

Po vymetání popela a zatopení – vždy musím pozametat kolem krbu a v kuchyni a na chodbě, kam dosedá lehoučký prach z popela.

V kuchyni je bílá podlaha.

Také jídelní část .. a také pracovní koutek s PC … a mnoho serepetiček mému oku potřebných , ke kterým teď přibyly vánoční, potřebné oku Kentánčete.

Protože bydlíme samy dvě samičky v chaloupce a protože samozřejmě mám, asi jako každý, spoustu finančních závazků, dosud jsem nepodlehla moderní vymoženosti zvané vysavač popela a prostě stále vymetám a pak zametám … a oprašuji serepetičky.

Síla zvyku.

Odkládala jsem dlouho koupi relativně drahého vysavače na popel z krbu.

Čtvrteční den jsem tedy s maximální snahou věnovala gruntování a byla jsem spokojená s výsledkem.

Vánoce klepou na branku.

Klidně si přijďte, milé svátky – já mám naklizeno!

V pátek ráno jsem odvezla Kentánče do ústavu mladých štechtičen a šlechticů, kde se v 1.C učí psát, číst, počítat, cvičit a prvoukovat.

Namalovala jsem si páteční polovolné dopoledne na siestu, vychajdu s pejskem k řece, trošku lenošení a po tom gruntování.

Po cestě domů jsem se stavila v obchodě „jen pro pečivo“.

Bez košíku. Na otočku.

Na té otočce k pokladnám, s pytlíkem rohlíků v jedné ruce a klíči od auta v druhé ruce, mi padl zrak na zcela fantastickou věc vyskládanou do pyramidy v oddělení Non food.

 Vysavač!

 Vysavač popela!

Elektrický vysavač popela z krbu!

Značkový elektrický vysavač popela z krbu!

Tak a teď naježím si k Ježíšku!

Dárky opravdické a praktické nedostávám. Dceruška mi je maluje obrázky a vyrábí z modelíny, což dárky jsou, ale takové ty láskové, nejkrásnější.

A tak tedy skutečné dárky nosí Ježíšek samozřejmě jen jí.

Letos jí, panu Božskému a pejskům… a tak já to v tomto roce změním… naježím si dárek sama, obětuji skoro tisícikorunu a naježím si, aaaaaaaaaaach!!!

V duchu jsem viděla konec smetáčkování a oprašování a svou bílou podlahu – bílou bez smetíčka a že za 3-4 minutky bude hotovo a čisto a bílo.

Ano ano, Kenťo, pojď, pojď, kup si mne… volal elektrický značkový vysavač popela z krbu …

Rohlíky na malíček levačky, klíče na malíček pravačky, objala jsem s radostí obří krabici, umístila na poprsí…zaplatila a nesla do auta.

Mám dárek od Ježíška!! 

Doma si obvykle po návratu dávám kávičku a mrknu na zprávy online a zatápím až po obědě.

Ale tentokrát ne ne. Ne ne ne.

VYSAJI POPEL a zatopím hned, ať vidím ten tah dokonale vysátého topiště a tu bílou podlahu… a klidně si sem vezmu pejska…protože teď už naprosto neroznese popel na tlapkách všude.

Pejsek ale pro jistotu zůstal na terase venku, aby se nevylekal zvuku vysavače.

Tak honem vybalit ten zázrak z krabice, kuku do návodu, aha, nic zvláštního, víko s motorem a filtrem (omyvatelným – jak svělé!!) se zaklapne klapacími klipsy k plechovému sběrači.

Hadice sem, zástrčka do zásuvky a fffffffffffffffffffffffffffffrrrrrrrrrrrrrrrrrr, vysávám !!!

Vysávám a vysávám a tedy mizne to na to šup a jak dokonale!

Ohnutá ke krbu, výborně vyluxovanému za pár minut hotovo „na smetíčko“ vysáto .. se narovnám, abych ten skvělý přístroj vypnula.

Vypínač jsem ale neviděla.

Neviděla jsem ani vysavač.

Ani kuchyň.

Kdybych si v tu chvíli zpívala Nonstop, já chci žít nonstop, byla bych jak na diskotéce v 80.-90. letech.

Oblaka prachu zvířeného ke stropu.

Diskotéková mlha.

Moc. Moc mlhy.

Bylo ticho.

Tak jsem si tiše beze slov sedla a počkala, až si sedne ke mně i prach.

Vybrala jsem si elektrický značkový vysavač popela z krbu, kterému netěsnilo víko k nádobě.

Moje bílá podlaha byla šedočerná, serepetičky …zas  …  zaprášené, sporák, myčka, lustr, kytky, záclony … a já … všichni jsme byli v jednom odstínu, já tedy trochu taky do zelena.

Achjo. Ještě, že mám vydrbaný peršan a už tu vánoční výzdobu. Ještě, že mám taky smeták, smetáček a lopatičku.

Tak všechno sundatelné a pratelné šlo do pračky, serepetičky, které mohou do myčky, putovaly tam, zbytek poctivě ručně, hadr, kbelíček, lopatička, smetáček.

Odčernila jsem všechno a zbývala už jen podlaha… a jak tak už druhý den lítám po chaloupce na tom svém oblíbeném a velmi používaném smetáku…najednou křach a zlomila se mi násada.

Výborně. 

Odčernila jsem tedy už definitivně i sebe, odjela pro dítě do školy a po cestě jsem si koupila lepší dárek k Ježíšku.

Nový smeták a k němu smetáček a lopatku.

Nikdy vás neopustím a nevyměním, milí zametací kamarádi, vánočně slibuji

Hezký Advent čtenářkám a čtenářům a TořeTořeToře jmenovitě …. přeje

Quentinová z Montargis 

[sexy_author_bio]