Chtěla jsem vám to povědět při dnešním úplňku ne proto, abych vás dostala do deprese, ale protože … prostě protože je dobré se zamyslet a o tomhle úplňku to půjde dobře. A půjde to hloubkově. A taky jsem si říkala, že než vlastně na ten papír třeba napíšete všechny svoje touhy a přání, než si poskládáte, co je tak důležité, že o to požádáte Anděly, tak podvědomě tohle uvědomění nezaškodí…

Člověk je nesmírně zajímavá věc.

Na téhle planetě výjimečná.

Jen člověk pláče z radosti, jen člověk se miluje, protože miluje, jen člověk je schopen obětovat vědomě vlastní život i z jiného důvodu, než je mládě, nebo pud sebezáchovy.

Jen člověk je schopen v žalu z vlastního života odejít.

Jsme tím jedineční.

Jenom člověk je schopen nenávisti, jen člověk vraždí z vilnosti, jen člověk zná závist, faleš, bezohlednost, sobectví, lež a zášť.

Jsme tím jedineční.

Jen člověk je schopen víry, touhy, jen člověk zná vize, obrazotvornost, humor a jen člověk dokáže proměnit vlastní sen ve skutečnost. Vytvářet krásu, oduševnělost, mravní zásady, ušlechtilost.

Jsme úchvatní!

Jenom lidská matka vnímá příchod nového života jako zázrak, jen lidská matka po porodu pláče štěstím, jen lidská matka se cítí být stále matkou i tehdy, když už je její mládě dospělé.

Jsme jediní žijící tvorové na téhle planetě, kteří mají tolik zásadních odlišností od ostatních tvorů, a přece jsme stejní.

Stejní v životě.

Mám na mysli základní podstatu bytí.

Stejně, jako všemu živému dala nám příroda dar života v té základní formě. A že to je dar.

Lidské vědomí je ale schopno nepředstavitelných zázraků a mnohé ještě čekají na objevení.

Přesto nemáme žádnou protekci, co se týče dočasnosti existence fyzického těla, času vyměřeného nám pro pobyt v současném těle a jako k jiným živým tvorům, byla k nám příroda v tomhle stejně spravedlivá.

Můžeme ve své odlišnosti ale vnímat život podstatně bohatším způsobem, než kterýkoli jiný druh. 

Jen lidskou bytost dojímá krása, kterou umí vnímat i vytvářet pro druhé díky daru fantazie.

Jenom lidská bytost je díky rozumu a intelektu schopna zachraňovat a krášlit životy.

Jen člověk je díky stejnému schopen životy ničit.

Jenom člověk zná hrdost a sebeúctu.

Jenom člověk je schopen zemřít pro pravdu.

Jenom člověk je schopen zabíjet pro lež.

Jsou dvě věci, po kterých na rozdíl od jiných živých tvorů, lidská bytost touží nejvíc.

Je to majetek a láska.

Jen člověk je schopen si pro obojí zničit vlastní existenci.

Po celý život se člověk snaží nahromadit co nejvíce hmoty.

Dosáhnout co nejvyššího společenského postavení.

Mít co nejvíce peněz.

Mít co největší prestiž.

Co nejkrásnější dům.

Dokonalé auto.

Dokonalý vzhled.

Co nejmodernější vybavení.

Co nejnovější techniku.

Je to životně důležité bohatství!

Často důležitější, než bohatství vnímání krásy okamžiku, než hrdost, důstojnost, čest, pravda, soucit, slušnost, empatie, sounáležitost, shovívavost, odpuštění i láska.

Sedřený a bez emocí v krásném domě s garáží, super prací, prestiží a vozem poslední značky, s bankovním kontem … dojde člověk k přesvědčení, že tohle všechno mu už nikdo nemůže vzít.

Je bohatý.

Dokud nepřijde láska, aby jí ochotně všechno odevzdal, a pak ji nenáviděl za to, že mu to vzala.

Dokud nepřijde smrt, která nic z toho nechce.

Přišli jsme nemajetní a naše existence nevážila víc, než něco málo přes tři kila.

Popel z člověka na konci jedné jeho existence váží něco málo přes tři kila.

Ať už využijeme v životě jakékoli ze svých darů, schopností, umu, jedinečností … ať už v něm upřednostníme cokoli z toho, co můžeme, ať už během života nabudeme cokoli, ať už to má jakoukoli váhu, cenu, hodnotu…

…ať už zasvětíme svůj život jakékoli prioritě, ať už si žebříček hodnot poskládáme jakkoli a využijeme k dosažení toho, co pokládáme za bohatství cokoli…

Se čtyřmi kilogramy hmoty jsme do života přišli.

A jenom tolik si z života odneseme.

Bez výjimky.

Všechny ostatní lidské hodnoty, dary a bohatství zvážit nelze.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]