Views: 1469
Nejznámější a nejpoužívanější chladná zbraň v historii lidstva, účinný nástroj na zabíjení a také nepostradatelná součást výzbroje každého hrdiny – ano, řeč je o meči. Ve své době se stal symbolem statečnosti, válek a dokonce i společenského postavení. Rozhodoval důležité bitvy, korunoval nové monarchy a někdy také sloužil jako známka smíru. Některé meče tvořily samotné dějiny, jiné se zase nesmazatelně vryly do paměti díky legendám a eposům. Které z nich by určitě neměly uniknout vaší pozornosti?
Joyeuse
Franský král a první císař Svaté říše římské, Karel Veliký, je jistě jedním z největších panovníků historie. Vlastnil slavný a známý meč, který nesl název Joyeuse (radostný). Jeho původ se datuje do 9. století, i když mnozí historikové předpokládají, že je mnohem mladší. Joyeuse sloužil jako korunovační meč francouzských králů – poprvé byl použit v roce 1270 při korunovaci Filipa III. a naposledy v roce 1824, kdy se králem stal Karel X.
Podle legend existovaly tři bratrské meče – Joyeuse, Durandal a Curtana. V královských příbězích jsou popisovány jako meče neuvěřitelně silné a obdařené magickými schopnostmi. Joyeuse například mohl zažehnout samotné slunce a zaslepit tak nepřátele v boji. O tom, jak k němu Karel Veliký přišel, se legendy různí. Některé prameny uvádějí, že byl vykován slavným kovářem Galasem a jeho výroba zabrala tři roky, jiné zase tvrdí, že meč dostal jako svatební dar od své nevěsty Galieny. Tajemství jeho moci spočívalo v jílci. Právě zde se totiž měly nacházet svaté ostatky, které meči propůjčovaly magické vlastnosti. Joyeuse se zachoval do dnešní doby, ke spatření je v expozici Louvru.
Meč Joyeuse, Louvre
Curtana
Curtana, neboli meč milosrdenství, je jeden z pěti britských korunovačních mečů. Pochází z 11. století a traduje se, že tato slavná zbraň kdysi patřila Edwardovi Vyznavači, jednomu z posledních anglosaských králů. Jméno Curtana vychází z latiny a znamená krátký. Meč má ocelovou čepel, která je vykládaná mědí, a má drátěnou rukojeť. Pochva je pokryta sametem a má vyšívané ornamenty zlatou nití. Zajímavý je také hrot čepele. I když v minulosti byl špičatý, nyní je tupý a čtvercový.
Samotný meč je opředen mnohými legendami. Podle jedné, která pochází z básně “Chevalerie d’Ogier de Danemarche” ze 13. století, je Curtana meč statečného rytíře Ogiera Dánského, který byl rytířem Karla Velikého. Zmínku o něm najdeme i v Písni o Rolandovi, kde se Ogier výrazně zapisuje do dějin ve válce se Saracény. Další legenda spojuje meč s Tristanem, který byl zamilován do irské princezny Isoldy, ale jejich lásce nebylo přáno. Zkazky se tradují také kolem zlomené čepele. Podle starého příběhu ji poškodil anděl, aby tak zabránil krveprolití. V současnosti lze historickou repliku tohoto impozantního meče spatřit ve Velké Británii, kde je součástí korunovačních klenotů.
Meč Curtana, replika
Durandal
Jedním z velkých hrdinů starých evropských příběhů byl také Roland – paladin ve službách Karla Velikého. Ačkoliv o Rolandovi jakožto historické osobě neexistuje mnoho zmínek, hraje důležitou roli v mnoha legendách a středověkých příbězích. Jeho nejznámější dobrodružství jsou popsána na stránkách eposu Píseň o Rolandovi. Zde se také objevuje jeho magický meč Durandal, který dokázal jedním švihem rozpůlit balvan.
Nadpřirozené vlastnosti této zbraně byly údajně způsobené relikviemi svatých, které byly do meče vkuty. Epos se zmiňuje jmenovitě o zubu svatého Petra, vlasech svatého Denise nebo o kousku róby, kterou nosila samotná svatá Marie. Legendy praví, že meč Rolandovi daroval boží anděl, aby s ním mohl konat vůli boží. To se také stalo, když se paladin významnou měrou zapojil do bitvy o Roncevaux, kde svůj velký boj svedlo křesťanství a muslimství. Zde však také utržil smrtelná zranění a než jim zcela podlehl, snažil se Durandal zničit o skálu, aby nepadl do rukou nepřátel. Protože však meč nešlo zničit, vrhl ho Roland z útesu. Zajímavostí je, že po stovky let byl v útesu nad kaplí Notre Dame de Rocamadour ve Francii spatřován meč zabodnutý ve skále. Místní mniši tvrdí, že jde právě o legendární Durandal.
Údajný meč Durandal vražen ve skále
Meč Williama Wallace
Skotský statkář, který se stal klíčovou postavou skotských válek o nezávislost a získal status národního hrdiny – to je William Wallace. Roku 1297 skotský odboj pod jeho vedením vyhrál v bitvě u Stirlingu a Wallace tak získal titul Ochránce Skotska, který mu zůstal až do fatální porážky v bitvě u Falkirku. O několik let později byl dopaden a králem Eduardem I. popraven jako vlastizrádce. Tento příběh byl mnohokrát zpracován, asi nejznámější adaptací je film Statečné srdce, kde hlavního hrdinu ztvárnil Mel Gibson.
Stejně jako všichni významní představitelé historie, i William Wallace měl meč, kterému se přisuzovaly magické vlastnosti. Samotná obouruční zbraň byla dlouhá 163 cm a tradovalo se, že pochva i pás byly zhotoveny z kůže anglického velitele Hugha Cressinghama. Meč Williama Wallace se v mírně pozměněné podobě dochoval do dnešní doby a je vystaven v muzeu National Monument ve Stirlingu.
Skotský meč Williama Wallace, replika
Excalibur
Král Artuš a jeho meč Excalibur patří k pověstím a mýtům, o kterých slyšel zajisté každý. Legenda začíná, když Sasové osidlují Britské ostrovy a dostávají se do konfliktů s původním keltským obyvatelstvem. Historikové se stále nemohou shodnout, zda je Artuš skutečný či se jedná pouze o legendu. Mnohé archeologické nálezy však potvrzují rychlou saskou expanzi, která se po pár letech náhle zastavuje. Jediným logickým vysvětlením je tak silný vůdce, který protivníky zcela vytlačil.
V boji měl Artušovi pomáhat kouzelný meč Excalibur. Podle starých velšských bájí byla jeho čepel zdobená dvěma zlatými hady a při vytažení z pochvy šlehala skutečný oheň, který oslepoval nepřátele. Meč byl darem od Jezerní panny a měl symbolizovat vládu posvěcenou bohy. Jiné příběhy však vypráví jinou verzi. V nich je Excalibur pevně zabodnut do skály a pouze muž hodný být králem celé Anglie jej může vytáhnout. Artušovi se to podaří za pomoci čaroděje Merlina. Zda Excalibur skutečně existoval nebo se jedná pouze o legendu, je dodnes předmětem dohadů. Faktem však zůstává, že žádné historické prameny o něm neuvádějí byť jedinou zmínku.
Bájný meč Excalibur, replika
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
- Tělo09.09.2024Jak menstruační cyklus ovlivňuj váš výkon při tréninku?
- Komerce18.04.2024Deprese není jenom o antidepresivech: Proč je důležité zabývat se podstatou problému
- Móda03.04.2024Historie parfémů: Od Mezopotámie přes maďarskou královnu a první kolínskou až po Chanel
- Komerce13.02.2024Technické zajištění akcí: Pronájem kvalitní audiovizuální techniky