No, rozhodla jsem se, že budu příští rok inovovat. Udělám šišku, jako je ta chlebová, akorát z vánočkového těsta, a do té vyznačím radýlkem proužky. Pak to upeču. Nechápu totiž, proč se s tím pokaždé zaplétám, čtyři – tři – a dva copánky, když je to pak stejně placatý. 

Ale to nevadí, každý rok je to sice placatý, zato je to moc dobrý.

Nutně také musím každoročně spálit první plech s cukrovím. Nějak už mám dojem, že kdyby se to nestalo, bylo by to určitě špatné znamení.

Spálila jsem první plech a zplacatila obě vánočky, ačkoli jsem je špejlemi protkala tak, že vypadaly jako dikobrazové.

A je mi to fuck!

To nejdůležitější, a to je také moje přání vám, není tvar vánoček, množství druhů cukroví, množství a hodnota dárků, ani kolik kýblů salátu se letos urodí…

…je to láska, úsměv, pozornost, společné krásné chvíle, klid, pohoda a teplo domova.

A to všechno jsou pocity  – JSOU ZADARMO A PŘECE JSOU TY NEJDRAŽŠÍ.

Děkuji vám, naše čtenářky a čtenáři – jménem všech, kdo magazín Popelky pro vás tvoří, za už sedmé Vánoce, které jste s námi.

Děkuji za vaši přízeň, děkuji, že jste a přeji vám všem…

ŠŤASTNÉ A VESELÉ!!!

Michaela Kudláčková

A

redakce

[sexy_author_bio]