Views: 18

Nebo možná sednu a každému vyrobím nějakou hezkou skládačku, namaluji obrázek, vystříhnu srdíčko. Pokud se tedy nezmátořím z návštěvy nákupního gigantu na Černém mostě, který jsem zvolila v rámci Tomových narozenin.

Plna nadšení a elánu jsem vyrazila v sobotu.

Už na sjezdu z dálnice k nákupní zóně mi mělo dojít, že to bude horor.

Jakýsi stresuplný řidič mě div neodstřelil za svodidla, když možná trpěl fobií, že nenajde v podzemních garážích čítajících asi pět pater v dolů a ještě plochu zvící velikosti letiště, místo na parkování.

Zaparkovala jsem a ledva jsem vylezla z auta, byla jsem sražena vozíkem jakési starší paní.

Buď si mě nevšimla, ani když do mě nabourala, nebo jí to bylo jedno, nebo bojí a to spíš.

Na eskalátory byla fronta.

V Globusu jsem měla možnost volby. Buď budu přejíždět lidi a nemilosrdně jim kolečky tvarovat koleje na zádech, nebo někde strategicky zaparkuju a budu potřebné regály obíhat.

Zvolila jsem to druhé.

Hodinu jsem pak hledala ten strategicky umístěný vozíček.

U pokladny byla dvojitá fronta.

Vzhledem k tomu, že jsem byla omlácená jako píšťala, dostala jsem asi dvacetkrát vynadáno, ani nevím za co, a moje nohy byly tolikrát pošlapány, že jsem vypadala jako potapěč, bylo mi celkem jedno, jak se fronta u pokladny formuje.

Vedle faktu, že nepostupovala.

K mému překvapení jsem o dvacet minut později zaplatila a před očima se mi dělaly mžitky.

Přes ně jsem spatřila stánek s domácími bio produkty z farmy v Orlických horách.

To dám, protože to chci.

Rusky mluvící paní obhospodařující produkty českých krav a ovcí, mi vnutila vedle domácího másla i tlačenku. Z původního množství dva plátky, bylo záhy půl kila. Šikovná.

Bylo mi to jedno.

Musela jsem ještě koupit dárek.

Obešla jsem několik pánů bijících se o poslední sekačku v akci a obdržela štulec u elektrického nářadí.

Chtěla jsem najít prodavače, abych se zeptala, zdali je tahle věc pro mou mužskou polovici vhodná, ale byl dobře schovaný, odhodlaný neopustit úkryt do zavíračky.

Pomohla jsem si sama. Zdali dobře, se ukáže.

V HMku jsem měla v úmyslu zakoupit ještě košili.

Tom ji potřebuje a já jeho letošní narozeniny pojala prakticky.

Doufala jsem, že v oddělení pro pány, se nebudou lidi vrstvit na sebe jako na šunkovém dortu, ale vypadalo to tam jako u dam.

Jenom tam byl jiný smrad.

Už mi ani nevadilo, že mám mezi lopatkami vražené ramínko od pubescenta za mnou.

Následovala cesta pro dort, který Johanka objednala v ovocném světozoru, ale já ho měla vyzvednout.

Věděla, co dělá, když mě o to požádala.

Ovocný světozor nebyl pro nával vidět.

Během stání ve frontě mi otekla noha. Druhá pak po té, co nečekaně zacouvala vytrvalá paní přede mnou, která svou lásku ke sladkému léty vybrousila v podobu i váhu obří kokosky.

Vyzvedla jsem dort.

Dlužno říci, že Johanka objednala přepychový. Pajdala jsem k autu pevně rozhodnuta, že jsem tu letos byla naposledy.

Nějak jsem v tom dumání nebo letargii přehlédla vánoční stromeček.

Probraly mě umělé jehličky v obou očích a vřískot „no to snad není možný“!!!

Kupodivu to nebyla žádná prodavačka, ani ochranka, ale nějaký hysterický tatínek, který vlekl umatlané dítě, se stromkem neměl pranic společného, jenom byl asi nepříčetný z toho, že ho sem jeho žena vytáhla, ale na ní si zchladit žáhu nedovolil, protože jestli tam někde byla, byla jistě v takovém stavu, že by ho vzala mraženou svatomartinskou husou a on by umřel.

Nadával celou dobu, co jsem vracela žárovičky na tu zelenou věc.

Ale povedlo se, přežila jsem!

Vrtačka je prý super, košile Tomovi padne a dort je luxusně dobrý.

Beru si kus dortu do postele, spolu s pěti chlebíčky, co jsme s Johankou uklohnily.

Vánoční dárky pojedu letos nakupovat do Sadské k Číňanovi!!

Míša K.

[sexy_author_bio]