Views: 15
Tak na téhle knížce mě zaujal především ten česnek na titulní straně. Jakou ten, proboha, může hrát roli v knize, která má podtitul „Andělé se málokdy ohlašují předem“? Předmluva slibuje, že nás naučí vidět a cítit neuvěřitelné množství náhod, které vedou náš život k lepším zítřkům. Chvilek, kdy nám andělé dávají znamení.
A tak začnu ukázkou, kde se moje česneková záhada rozluštila. A tehdy jsem pochopila i krásu vaření…. Gastronomie je totiž úžasným duchovním učivem. Práce s hmotou, vděčností a pokorou…
„Většina lidí tvrdí, že nejlepší je krájet česnek na tenké plátky, v domnění, že tak vydá nejvíc chuti. Nevědí však, že česnek má jednu velice zvláštní vlastnost: když ho rozřežeš, začne se ihned hojit, podobně jako tvůj prst. Ten si chce uchovat svou krev, česnek si chce ponechat svou šťávu. Když krájíš česnek pomalu a opatrně, uzamkne svou šťávu uvnitř. Ukážu ti lepší způsob.“
Oddělil další dva stroužky a pořádně do nich praštil plochou stranou nože, až je úplně rozdrtil. „Takhle už se nemůže zacelit a podívej, šťáva je venku a je opravdu cítit.“
Z mého výrazu poznal, že mezi zážitkem s Michele a způsobem, jak správně připravovat česnek, nenacházím spojitost.
„Chci říct,“ pokračoval, „že život se nemá pomalu rozpitvávat… Má se do něj pořádně praštit. Jenom tak z něj vytryskne šťáva, která dodá chuť všemu, čeho se dotkneš. Snaha ovládat situaci a lidi kolem nás pramení ze strachu. Z myšlenky, která říká: Nedávej příliš mnoho, jinak nezůstane dost pro tebe. Taková uvažování zastaví proud života, ještě než vůbec začne plynout. Proto se musíš strachu zbavit a nechat šťávu vytéct do světa tak jako tenhle česnek.“
A tak Roger, majitel hotelu a excelentní kuchař, prašti do Jamese F. Twymana, autora knihy, a rozšrotoval mu jeho staré strachy napadrť. James je sbírá. Muž, který zůstal v tom malém hotýlku opuštěn ženou, kterou si myslel, že miloval a kterou třeba už konečně na prahu padesátky, považoval za tu poslední a pravou.
Ale tak se nestalo a ta pověstná poslední kapka nebyla ani příliš dramatická. Dramatické bylo to, co se začalo dít poté. Někdy nám opravdu život přináší do života lidi, kteří nás ovlivňují jako „andělé“… Neohlašují se předem, s tím souhlasím. A jejich práce pro nás může být i velmi bolestivá.
Láska, emoce a česnek
Někdy je totiž to drcení tou jedinou účinnou cestou ven. Příběh má zvláštní stoupavou tendenci si vás připoutat. Jakkoliv by mohl někomu zkraje připadat příliš obyčejný, s postupujícími stránkami vám to nedá… a doslova vás přišpendlí, mozek, srdce, mysl. Přemýšlela jsem, čím to je – snad tím, že ten příběh je vlastně vcelku obyčejný a s trochou štěstí se může stát každému z nás? Snad tím, že autor a hlavní hrdina příběhu není dvacetiletý mladík, který má vše před sebou? Snad pro tu naději, že nikdy není na nic pozdě, ani na lásku? Snad pro tu zcela jasně vystupující poselství, že prožitím utrpením opravdu docházíme moudrosti? Tedy, pokud chceme?
Fascinující mix střízlivých emocí, které nás dovádí k vnitřnímu klidu, nádherný příběh lásky, která je tak tichá a o to hlubší a pořád to vaření, pořád ten skvělý Roger, šéfkuchař, který nejen o životě ví, ale také umí z obyčejných ingrediencí vytvořit něco úžasného, protože přidává přísadu nejdůležitější – lásku.
Dokonalé propojení hmotného světa a světa duchovního. V jídle, v požitku, v zážitku.
Tohle je kniha, která určitě zaujme svým netradičním zpracováním tématu, které se už může zdát ohrané a notoricky známé. Ale z tohoto úhlu pohledu jsem ho ještě nezažila. A moc se mi to líbilo.
Kniha byla pokřtěna v minulých dnech v Luxoru na Václavském náměstí, kmotrou se stala herečka Chantal Poullain…
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com
Foto z křtu: Agentura ISIFA
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.