Návštěvy: 159
Pamatuji si, jak Tomáš netrpělivě čekal, až se tahle výpravná, středověká hitovka českých tvůrců počítačových her dokončí, a jak se na to těšil. Sledoval pořady, kde se o tom mluvilo, a byly ukázky a nemohl se už dočkat. Pořád o tom mluvil. Když se hra dokončila, ihned to zkusil. Následně jsme sledovali tu úchvatnou grafiku a výpravu jako fakt ve filmu…
Zatoužila jsem si taky zahrát, ačkoli mi tyhle věci nejdou.
V Doom mě vždycky zabijou, nebo se někde utopím v čemsi zeleném a vlastně jediné, co jsem kdy zvládla, byl tetris a vrchol mé PC herní kariery byl princ z Persie.
Zkrátím to…
Nebaví mě to!
Koho by to taky bavilo, když se v celé té parádě nedostane dál, než k debilnímu Kunešovi, který je hned na samém začátku.
Za ním mě pošle můj skvělý tatínek pro vymožení dluhu. Namísto platby, mě ale Kuneš pokaždý seřeže jako psa, i když zkusím všechny navrhované varianty jednání a ještě je drzej.
Poslední možnost, protože holt jsem taková, kterou jsem volila, bylo násilí, ač středověk není o vysvětlování typu, „hele Kuneši, tak dej alespoň půlku“, což byla naopak první moje zvolená cesta.
Špatně.
Zmlátil mě do bezvědomí.
Ve hře mám fakt skvělou a hezkou maminku, která vždycky vyhodnotí, že jsem bolestín, ačkoli se od Kuneše plazím domů po čtyřech a se 2% života na displeji.
Vida, že mi chybí energie, vymydlila jsem všechny herní body, kde se dalo něco sníst.
Z pilnosti jsem po čtvrtém výprasku už chtěla sežrat i kožený opasek pověšený nad kamny, abych měla víc energie. Ale s touto možností, přece jenom vývojáři nepočítali.
Kuneše jsem se pokusila všelijak i obejít, obelstít, odlákat, ukecat, zkusila jsem oslovovat lidi ve vsi, aby mi někdo poradil (ta hra je interaktivní, takže člověk může leccos), ale buď se se mnou nikdo nebavil, nebo mi nabídl hlávku zelí, nebo chtěl, abych hrála kostky.
Hle! Našla jsem si ale kámoše, který mi nabídl, že mě naučí se bít.
To mi přišlo jako dobrý vklad a chodila jsem k němu do kurzu mlácení a kopání. Na displeji se mi pak objevila schopnost navíc a já věřila, že tohle je cesta, jak se dostat, alespoň ze startovní pozice, vymoci dluh z Kuneše a jít na ten nákup.
Omyl.
Zmaloval mě jako velikonoční vejce i přesto, že jsem pomocí shift a šipek máchala rukama a nohama jako šílenec.
Když jsem se plazila domů, pro „pochvalu“ od maminky, jejíž proslov už umím nazpaměť česky i anglicky, došlo mi, jak tahle hra v člověku bourá morální kodex.
To když jsem se nazítří pokusila Kuneše už i okrást.
Nevyšlo to.
Zmlátil mě.
Pokusy hrát dál jsem zabalila, když jsem večer před usnutím došla k rozhodnutí, že prostě Kunešovi vypálím barák a zaškrtím všechny slepice a možná i znásilním ženu.
Je to vcelku škoda, že si nezajezdím na koni a nepodívám se ve hře dál, protože fakt to vypadá dobře a má to hezké recenze.
Jenže.
Bez zdolání Kuneše, vymožení dluhu a nakoupení na trhu pro svého otce to prostě nejde.
Nu což … vrátím se k sokobanu a k tomu jablíčku, co chramstá barevné kuličky v labyrintu teček. To by mi ještě tak šlo.
V každém případě je to ale asi hra vymakaná, má to hezkou grafiku a bezpočet možností, které jsem ani neodhalila, protože … protože Kuneš.
Hajzl jeden.
Doufám, že mu někdo jiný nakope tu jeho virtuální řiť.
Tím končí můj smělý pokus o Kingdom come.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
