Společnost

Funus

0 Shares

Víte, co to je dress code a jak se příhodně obléct pro konkrétní příležitost? Osobně si myslím, že mé vědomosti ohledně oblékání jsou na tom poměrně dobře a šatník také. I když si neodpustím ranní rituál před otevřenou skříní na téma: Já prostě nemám co na sebe. Manžel se tváří, že neslyší, nebo že už odjel do práce a tělo zapomněl na gauči. 

Ale přiznám bez mučení, že mám několik kousků, ve kterých jsem schopná strávit celé léto. Kdyby mi z nich po čase nelezlo to, co by ženě mého věku již vykukovat na veřejnosti fakt nemělo, tak v nich toužím být uložena i do rakve. 

 

Čas od času se stane, že jsem nucena se zúčastnit v předepsaném oděvu, předepsané délky či barvy. A pak dojde na má slova: „Já říkala, že nemám, co na sebe.“

 

Z mysli mi patrně nikdy nezmizí poslední pohřeb, kterého jsem se zúčastnila. Dlužno podotknout, že se ten pohled vypálil do sítnice mnohým z přítomných.

 

Byl naprosto nádherný říjnový den a toho jsem hodlala využít.

 

Mým vpravdě slovanským tvarům se hodlaly podvolit z černé části mého šatníku pouze jedny šaty. Příroda si konečně zvykla na mé faldy a hodlá k nim být blahosklonná jako v době kyprých pohanských bohyní. Slunný den k šatům zkrátka vybízel.

 

Přeci jen říjen je říjen a zase takové palermo nebylo.

 

26210YjA.jpg

 

Chyběly mi silonky. Normálně je totiž nenávidím, takže se u mne doma nevyskytují. Nicméně jsem nepovažovala za problém narychlo před cestou zaskočit do obchodu a jedny pořídit. Na velikonoce na barvení vajec se koneckonců šiknou. Z mizerného výběru černých silonek jsem popadla jedny. Slibovaly sice vzorek, ale to se u hladkých šatů snadno překoná. V té rychlosti jsem podlehla dojmu, že jde o silonky s jakýmsi kosočtverečným vzorkem. Po vybalení jsem ovšem měla v ruce jen ten vzorek, výplň chyběla. Já si koupila síťovky.

 

Čas na nákupy nebyl, tak jsem je v rychlosti natáhla na nohy a před kostelem vyhlížela hustý dav, ve kterém bych se skryla.

 

Účast byla vskutku hojná.

 

Jenže jsme přijeli na poslední chvíli, takže na nás vyšla místa v první lavici. Čekala jsem povytažené obočí páně faráře a jeho káravý pohled. Povytažené měl jen kněžské roucho a hladinku alkoholu v krvi. Takže jsme byli rádi, že si na třetí pokus vzpomněl, jakže se to vlastně zesnulá jmenovala. Úleva, že trefil jméno i správný kostel, mu rozvázala jazyk a já byla na chvíli ráda, že pozornost přítomných se stočila farářovým směrem.

 

Mše skončila, pomocníci s rakví a velebníček vyběhli z kostela. Tam v záplavě slunečných paprsků očekávali, že se smuteční průvod obřadně seřadí za nimi a odebere se směrem na hřbitov.

 

Že jediná věřící je babička v rakvi, to mohl farář pochopit už v kostele, kdyby nebyl nalitý.

 

Nikdo mu zásadně neodpovídal, natož aby někdo tušil, kdy vstát a kdy důstojně pokleknout. Ale že zůstane s tou rakví venku sám…to fakt nečekal.

 

Několikrát jsem se do kostela nachomýtla a to mi dovolilo vytušit, na co tam venku s rakví čekají. Ve snaze zachránit situaci, jsem tedy rázně vykročila a dramatickým pohledem vyzvala ostatní, aby se přesunuli ven. Vyšlo to…až na ty síťované punčochy.

 

Takže to vypadalo, že pohřbíváme prvního milovníka a poslední šlapka jde první za rakví.  

 

26211MTA.jpeg

 

Alespoň jednu chvíli mi manžel věřil, že fakt nemám co na sebe.

 

ToraToraTora


Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“ on Facebook
Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.

Hodnocení k článku

Komentáře -Napsat soukromou zprávu můžete jako přihlášení vpravo v části: Soukromé zprávy.

  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
Upozornit na
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com