Bilancováníčko – rok ženy

Už bilancujete nebo ještě stojíte frontu na veku a vlašák? Fronta mě ještě čeká, tak si dovolím trochu zavzpomínat. Troufnu si zaškatulkovat a nazvat tento rok rokem ženy.

A především mnoha žen, které se podívaly hned zkraje roku na svobodu nebo se shledaly se svými blízkými trestanými.

Když tenhle rok odpálila Klausova novoroční amnestie, bylo mi jasné, že následných dvanáct měsíců nebudou procházkou rajskou zahradou, ale spíš vězeňským dvorkem.

Však se dobří holubi začali krátce po propuštění zase vracet.

Dokonce i ptactvo z teplých krajin, které se tam skrývalo před chládkem našich věznic, jehož hrozba amnestií pominula a oni tak mohli opět zahnízdit v našich luzích a hájích. A tak se s námi rozloučil jeden, co to s námi myslel prý dobře, abychom si v tento rok mohli zvolit konečně poprvé, sami jeho nástupce.

Docent Uzel říká, že poprvé to není nikdy ono a že čas vylepší vzpomínky.

Distingovaná elegantní Livie nebyla nahrazena dle očekávání paní Ivanou. Takřka přes noc se na ní upnuly oči celého národa, zahraničních delegací a objektivů novinářů.  Národ se tak zakrátko přivinul k fotogenické a vyvinuté hradní dcerce Kateřině.

Proč ne. Koneckonců bylo na většině lidí znát, že víc než výsledek voleb je překvapilo, že z pana prezidenta může vzejít i něco celkem pěkného a vůbec ne kousavého.

Ale nebylo to letos jenom o milých a rozverných slečnách.

Letošek byl fatální pro dámu s velkým D Jiřinu Jiráskovou. Bude nám hodně chybět. Byla to železná lady českého divadla. To mi připomíná, že i ta prává Iron Lady nás letos opustila.

Rozpolcené názory na její osobu přetrvaly. Bez ohledu na nesmiřitelné tábory, byla to velká a obdivuhodná žena.

Letošek patřil i dvěma Češkám Haně a Antonii, které byly uneseny v Nepálu.

Ticho po pěšině přerušila dvě videa, a když prezident omylem prozradil, že diplomacie nemlčí, ale jedná a vyjednává. Ačkoliv je jejich osud nejistý, naděje zůstává.

Monice Kramné a její dceři zůstala jen naděje na odhalení jejich vraha.

Jejich příběh provázel celé období dovolených a neutichá ani dnes.

Někteří nás opouštějí, jiní přicházejí.

A tak se jedné šťastné mamince letos narodila paterčata.

Dostalo se jí pozornosti i pomoci. Škoda jen, že se národ nedokázal sjednotit, zda mamince a dětem přeje štěstí, zdraví a finanční pomoc, protože paterčata jsou prostě záhul, nebo nepřeje, protože je přeci jen trochu opálená. Jsem bílá jak sýr a paterčata bych nechtěla ani za zlaté prase a kočárek na solární pohon.

Přejme jim jejich štěstí i to, že se následujících dvacet let patrně nikdy nebudou nudit.

Jo jo, některé věci jeden neovlivní.

Oproti tomu bylo úžasné sledovat, jak jeden člověk věci ovlivní.

A světe div se, byla to žena. Paní Nagyová, pardon Nečasová, její dlouhé prsty a její naše rozvědka. No vidíte, jedna zamilovaná prodavačka bez servítek = národ bez vlády a bez iluzí. Musím uznat, že přepisy odposlechů a postupné výslechy svědků letos zcela rozbily mýtus okurkové sezony.

Nejen chomout pana bývalého premiéra rozčeřil stojaté vody horkého léta.

I pantofel geroje Rychtáře a celá řecká odysea byly vděčným tématem nejčtenějších bulvárních plátků.

Musím se přiznat, že kdyby jednou někdo chtěl opravdu na férovku přiznat, jak to tenkrát doopravdy bylo, tak si takové literární dílko s klidem naježím pod stromeček, protože po tunguzském meteoritu je to jedna z největších záhad moderní doby.

Kate porodila George a tak bylo nad čím se rozněžnit a nad čím zapomenout malá lidská zaškobrtnutí.

Zdá se, že štěstí královské rodině vydrží i nadále stejně jako zdraví Alžbětě druhé. Takže malé princátko má spoustu času posílit krční svaly na nošení britské koruny.

Koho se drží štěstí jak lejno podrážky, je Zuzana Hejnová.

Výraz „doběhni pro mléko“ získal ůplně jiný rozměr. Kam se rozběhne, tak vyhraje. Spolu s rychlobruslařskou rachejtlíí Sáblíkovou či tenisovou bohyní Kvitovou tak rozšiřuje řady našich mladých zlatých sportovkyň.

Posledními dny letošního roku hýbou také ženy. 

Demonstrace na podporu zbité ukrajinské novinářky možná pomohou Ukrajině blíž k demokracii. Snad nezapadnou ani hlasy ruských punkerek propuštěných na amnestii.

Trochu nám pověst pošramotil nedělní útok černé vdovy na volgogradském nádraží.

I když nás tento rok semlel na prach a vyplivnul, určitě nám dovolil i díky výše zmíněným si uvědomit, že nejsme vůbec slabým pohlavím, že i my hýbeme dějinami a světem.

 Je jen na nás, zda to bude v pozitivním smyslu slova.

A pokud náhodou nebudete otáčet zeměkoulí nebo vrtět nejvyššími představiteli, chtěla bych vám popřát, abyste, milé Popelky, dokázaly svou ženskost a sílu, která v ní spočívá, využít pro blaho své a svých blízkých po celý následující rok 2014.

A vy, milí Popeláci, nás pozorně sledujte, protože takovou podívanou nikde jinde neuvidíte.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]