Warning: Undefined array key "is_rate_editable" in /www/popelky.cz/popelky.cz/wp-content/plugins/wpdiscuz/class.WpdiscuzCore.php on line 1303

BEST OF POPELKY – Nejsem děvka, jen děvečka…

autor: | Pro 29, 2014 | Společnost | 0 komentářů

Views: 44

Je to první příběh z těch, které jsem vám slíbila v prvním článku “Slečny neprodávám”. Před mým zánovním diktafonem se pak vytřídalo několik slečen, jejichž těla jsou ….na prodej.

 

Příběh první…

 

„Narodila jsem se v Moravskoslezském kraji v roce 1991 do neúplné rodiny. Otec se s mamkou seznámil, když prý studoval na nedaleké škole. Mamka je Romka a otec je Vietnamec. Proto mám ty exotické rysy, jaké mám. Pravého otce jsem nikdy neviděla. Matka si po porodu vzala muže, co mě vychovával do 10 let”.

 

Mé dětství ? Jak bych to řekla?

 

Od malinka jsem sledovala, jak opilý otec řeže mojí matku. Ta si pak vztek a lítost vylévala na mě. No a tak se mi asi nikdo nebude divit, že se ze mě stal tak trochu rebel. Na truc jsem dělala pravé opaky toho, co mi někdo nakázal. Odříkaného chleba největší krajíc.

 

A že ty krajíce byly (smích).

 

No, po deseti letech se rozvedli a pro změnu začala pít mamka.

 

Další super období. Vzala si jiného muže, se kterým má další dvě dcery. Dnes je sestrám 3 a 10 let. Opravdu jsem milovala opilecké stavy matky a jejího nového partnera, když na nás byli zlí a protivní.

Dost jsme se hádaly.

 

To asi bylo příčinou mých útěků z domova, provokativního chování a častých románků. Spávala jsem třeba 14 dnů po kamarádech. Když jsem se pak vrátila domů, ani to nekomentovali.

 

Možná si toho ani nevšimli.

 

Čím jsem byla starší, tím více se naše hádky s mamkou stupňovaly. Došlo to až do takové situace, že na mě křičela, že jsem jenom sprostá coura. “Jo, to ano”, pousměje se Irena.

 

Já si ale stejně myslím, že měla jenom vztek, že už je starší, musí být doma se sestrami a nemůže chodit, kam chce a kdy chce jako já. Nakonec to doma dopadlo tak, že když jsme se opět hádaly a mamka mi řekla ať vypadnu, tak jsem se opravdu sbalila a šla.

 

Asi 14 dnů jsem pak pracovala na jednom privátu.

 

divka zezadu

 

Děvka? Spíš děvečka!

 

“Byl to byt, kde jsem byla sama a chlapi se tam na mě střídali jako na běžícím pásu. To bylo hrozné. Spala jsem pár hodin denně. Jedla v pěti minutových přestávkách. O výplatě bych snad ani nemluvila. To už jsem si nepřipadala ani jako děvka. Spíš „děvečka“, vypráví Irena, kupodivu s pořád stejným, vlídným úsměvem.

 

„Brzy jsem se tam na to vykašlala a šla jsem dělat do clubu, kde jsem teď.

Tady je to úplně jiné, než kde jsem byla. Tady je to fajn. Mám tu i pár kamarádek. Nedá se to srovnávat s kamarády, co jsem měla v rodném městě, ale aspoň někoho mám. 

 

Víte, nemám ze sebe dobrý pocit, že dělám zrovna tohle. Je to ale rychlý a snadný výdělek, i když za velkou cenu. Není to lehké, hlavně psychicky. Když po mě zákazníci chtějí nějakou romantiku, no to prostě nemůžu.

 

Je to paradox, že jsem tu denně v objetí tolika mužů, ale to pravé objetí od někoho, kdo by mě měl fakt rád, to to není a to mi chybí.

 

Někdy mám skutečně chuť na všechno se vykašlat, utíkat někam hodně daleko a rychle zapomenout. Jenže nějak nemůžu. Snad mi chybí odvaha, snad …nevím.

 

Skáču v mém životě z bláta do louže a přemýšlím, kdy už tomu bude konec.

 

Těším se na den, kdy budu moci hodit všechno do koše. Ty kostýmky, přetvářku… A za celou touhle minulostí udělat tlustou čáru, vdát se a mít děti. Dát jim a manželovi co nejvíce. Zahrnout je láskou dát jim všechny ty věci a city, které jsem já neměla, nebo je neměla komu dát“.

 

Irena se nepřestává usmívat.

 

„Prosím, zkuste o mě nemít tak špatné mínění. Někdy je prostě člověk v tak divné situaci, že nemá na výběr jinou cestu, než tuhle. Nejsem na to hrdá, ale mám z čeho žít. Jsem součást nějakého kolektivu. Nejsem sama.

Není dobré, být sám”. 

 

Irena odchází se stejně milým úsměvem, se kterým přišla.

 

A já tu sedím ještě dobrou hodinu, koukám do blba, a přemýšlím nad tím, jak málo si občas vážím toho, nebo těch, co mám.

 

Míša (Finč)


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v KOZOROHU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Marina či Marína k nám přišlo z latiny. Matkou je mu slovo „mare”, což znamená „moře”. Jméno se pak vykládá jako „námořnice”, protože existuje i mužská verze Marinus, což je „mořeplavec” či „námořník“. V ČR je aktuálně Marin pomálu. Jen 151.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Světový den duševního zdraví.
Světový den proti trestu smrti.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Ponechali byste název pásky proti smrti pro reflexní prvky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 133
  • 313
  • 17 033
  • 298 678
  • 2 532 111
  • 3 804
  • 28
  • 1 863
0 Shares
Share
Tweet