Tato otázka mě napadla zrovna, když jsem si podávala ruku s naším novým obchodním zástupcem, panem Frajerem. Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy. Jeho pra, pra, pra děda byl asi hodně  velký frajer. Vlastně Frajer. Co vlastně může znamenat moje příjmení, Pánková? Bože! Jsem nějaká bradavice!

Běžela jsem tedy do knihovny, jestli tam náhodou nemají nějakou knihu o příjmeních. Po hodince hledání jsem se musela jít zeptat knihovnice.

Jsem holt talent.

Jakási paní, která zrovna byla na internetu, totiž už divně mlaskala a nervózně mě sledovala, jak běhám od regálu k regálu. Nejspíš jsem asi moc nahlas mrkala.

Vsadím se, že byla na facebooku a dělala, že studuje.

Sebrala jsem knihu, mastila domů, a začetla se.

Dozvěděla jsem se, že českých příjmení je 40 000.

To se mi zdálo docela dost. Ale je to prý tím, že jsou zbavena významu slova a často se od něho liší pravopisem nebo skloňováním.

Například: Janoušek (Janíček, Janota, Janák.)

V 18.Století příjmení nabývalo významu pouze tehdy, když osobní  jméno nestačilo k odlišení osob.

Skupin stejných jmen v kolektivu tak nebylo moc. Opakovalo se jich jen několik. Tito lidé se lišili podobami svého jména anebo povoláním.

Například Jan  -povoláním švec, byl Jan Švec.

Jeho kámoš se stejným křestním jménem, byl zase Šenkýř, takže to byl Jan Šenkýř.

Nejednou byli lidé pojmenováváni i podle povahy.

(Veselý, Hrdý, Skoupý.)

Naše příjmení vznikala od 14. do 18. století. 
Vývoj společnosti totiž vyžadoval přesnou evidenci osob, a tak vznikla příjmení.

Nejčastější české příjmení je Novák. Znamená to nový přistěhovalec, nový soused.

Má ho 1% naší populace.

Je ale zajímavé, že od jména Jakub má příjmení odvozené 1,5 %, a to je vlastně víc, než Novák nebo Novotný.

Začetla jsem se do nejvtipnějších významů příjmení tak srandovních, že jsem se bavila celý večer.

Všichni BABÁCI, SAMCI, PAROUBKOVÉ a jim podobní, čtěte pozorně !

Příjmení  Ksás – znamená  renesanční kalhotky.

Babák – člen rodiny porodní báby,

Baťa – nemehlo ,

Capouch – špinavý člověk,

Mleziva – porodní mléko,

Mrva – hnůj,

Opelka – zbytek těsta,

Paroubek – nadávka sedlákům,

Portlík –  látka na živůtky,

Samec – kořalka nebo rázný člověk,

Uksa – podpažní důlek,

Vyskočil – ten, kdo při hospodské rvačce prolétl oknem.

Pánková- vada na koní noze –  no,no,no!

Jak chcete, kolegové…

Žebrák – mor nebo mrzák (sorry )
Kudláčková – kudrnatý, hubený člověk (jo, děláš mu čest, Yámo!)

Petříčková – (Tys to vychytala, je to prostě od : Petr)

Sýkorová – barevně oblečený člověk, nebo strážník

Podobně jako přídavná jména se stávala příjmeními i podstatná jména, charakterizující člověka, nějakou částí těla.

Pan: Hlava, Nosák, Ouško, Huba, Hnát, Nožička, Bříško.

Dále jsem našla i jména tělesných a duševních vlastností:

Pan: Rozum, Sranda, Skřek, Sten, Nádhera, Špína, Hlad.

Nejvtipnější jména mi přišla :  Mlíčko, Muňka, Oháňka, Pičman, Volopich, Odvar a Péro.

Jsou to německá jména zkomolená do češtiny.

Nikdo si svá jména nevybírá.

Jsem nakonec ráda, že se jmenuji Pánková. (Sice nic moc, ale lepší, než se jmenovat Vadokoňonohá).

Pavla

[sexy_author_bio]