Views: 41
Někdy je to o tom, že člověk něco jde hledat, a když to nenajde, je v zásadě spokojený. Ráda bych rozptýlila představy, že jsme se na místě posilnili čajem a v pěti minutách nato, jsme se ztratili a již nenalezli. Černý scénář, kterak se skupinka vypatlaných jedinců bezcílně potulovala ústeckými hvozdy, aby mnozí zapadli do závějí, jiní do děr, a další bídně umrzli, se na pravdě nezakládá…
(začnu zlehka, skončím ztěžka)
Pravda je, že nás dopoledne zdrželi novináři a reportéři snad i ze CNN, 
což nás na jedné straně rozladilo, na straně druhé jsme si říkali, že alespoň jdeme společnosti příkladem, jakožto tací, co nesedí na zadnici u netu a u zpráv, a s lahváčem v teple nečekají, jaký nový drb se dneska objeví, aby ho mohli sejmout … – „Máňo, pojď se podívat, co píšou … a vem s sebou ten párek…“
No mýlili jsme se, ale co už naděláme.
Posilněni čajem, jsme se v počtu 34 dohodli, že se rozestoupíme co pět metrů v řadě tak, že si každý bude hlídat svého souseda a takto půjdeme vpřed s tím, že hledáme cokoli, co by mohlo policii zajímat, co by pomohlo, a s tím, že když nic nenajdeme, také dobře, alespoň se bude vědět, kde není co najít.
VŠECHNY OBRÁZKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT
To se potvrdilo.
A také je pravda, že jsme záhy zjistili, že držet si pět metrů odstup v zarostlém terénu a v kopci, který má sklon a místy i povrch jako vodní klouzačka, je nadlidský výkon.
Cvičený psík pana Františka objevil leccos, i kance, kterého nechal disciplínovaně běžet kolem nás, ale stopu nenašel. Podle jeho majitele, je doba 14 dnů na hranici, ale zkusil to a to bylo hezké. U jednoho zavaleného otvoru zaváhal, tak jsme se s ním tam zdrželi, ale nakonec jsme po dohodě s Františkem šli dál.
To znamená, že je také pravda, že na místo druhého srazu jsme dorazili po skupinkách.
Leč dorazili.
S klacky za ušima, promrzlí, mokří, s vykotlanými kotníky a bodláky v hlavách, ale téměř všichni.
Jedna skupinka však meškala.
Protože jsme měli telefony brzy jsme zjistili, kde oněch zhruba pět statečných vězí.
Nedaleko rybníka totiž objevili v uzavřené jímce, opatřené skruží batoh, který byl celý mokrý a byl tmavě růžový s modrým lemováním.
Vydali jsme se za nimi, protože nám sdělili, že k tomuto nálezu pro jistotu volají policii.
Nikdo na tu výšku nedokázal totiž posoudit, zda se jedná o promočený Mišky batoh, nebo ne.
Společně jsme počkali na kriminalisty, kteří se dostavili v počtu dva v civilu, batoh vylovili, počastovali nás shovívavými úsměvy, nález odvezli a my pokračovali, směrem dolů po druhé straně.
Byli jsme také na místě, kde si Míša se svou starší kamarádkou, která s námi byla, chodila hrát, a kde si postavily bunkr.
Ona dívka také vyprávěla, že tři dny před Michalčiným zmizením s ní komunikovala, a že Míša se jí jevila veselá, spokojená, a že projevila zájem, kde by se dostala ke koním, které má ráda.
Poradila jí nedaleký statek a odkázala jí i jmenovitě na paní, která koníky vlastní.
Znovu zopakovala, že Míša neměla v úmyslu nikam utíkat. (pozn. Míša má blízký vztah ke zvířatům, má i králíčka, který je teď v péči její mámy).
Bunkr, který si dívky postavily, jsme už nenašli.
Sešli jsme dolů k autům a k čaji a dohodli se, že se teď půjdeme někam najíst, abychom pak pokračovali starými rozpadlými domy, kterých je v okolí celá řada.
Do šesti aut jsme naskládali i ty, kdo byli pěšky.
Útočištěm se nám stal salonek restaurace U kováře.
Obsluha sice zprvu vyděšená, neb jsme vypadali jako hladový ruský zájezd, ale potom milá a rychlá.
Pokračovali jsme po dohodě u oněch rozpadlých budov, ze kterých šel fakt strach tím víc, čím víc se šeřilo.
NENAŠLI JSME NIC, a přece jsme našli hodně.
Našli jsme se totiž navzájem.
Za sebe …
…našla jsem lidi, kteří jsou přesně těmi, kterými se snažím ve svém životě obklopovat.
Lidské bytosti, které jsou po rovině základních lidských hodnot navzájem kompatibilní.
Lidi, kterým není lhostejný osud druhých do té míry, že jsou ochotni něco v rámci soucitu a potřeby pomoci i osobně udělat.
Ty, kteří se nebojí hnout zadkem, pro samou podstatu věci, které říkáme empatie.
Rozešli jsme se po páté hodině s dobrým pocitem, a nerozešli jsme se nadobro.
Zůstali jsme přáteli a jsme ve spojení.
Děkuji, že jsem vás všechny poznala!
S Vandou jsme potom jely vrátit babičce Michalky věc, kterou nám půjčila pro Františkova psíka.
Na to setkání jsem se na jedné straně moc těšila, na straně druhé jsem se bála.
Zbytečně.
Stačila mi chvíle s Míšinou babičkou v divadelní kavárně a viděla jsem svou babičku.
Poznala jsem nesmírně příjemnou, kultivovanou paní, velice zdrcenou, a přesto milou, přátelskou a slušnou.
Na první pohled a poslech, bylo patrné, jak moc vnučku miluje, jak jí ztráta zasáhla, jak je bezradná a smutná.
Míši babička vložila do vnučky veškerý emoční a duševní kapitál. S jejím zmizením zmizelo očividně devadesát procent životní náplně téhle ženy.
Chodila s Míšou do divadla, kde pracuje, a kde před tím působila jako baletka, učila ji, vedla ke kulturnímu vzdělání, vnímala její talenty a nadání a jakmile je rozpoznala, aktivně se snažila je rozvíjet.
Vyprávěla, že si povšimla, jak Míša krásně fotí a kontaktovala známého fotografa, který Míši snímky viděl a ocenil.
Domluvila s ním proto, že se Míše bude v tomhle směru věnovat.
Věděla z našeho dotazování o každém Míšině kroku, tedy o tom, který jí Michalka pověděla, nebo který sama aktivně rozpoznala.
Michalka byla v divadle jako doma.
K babičce to má, jak jsme zjistily, vlastně přes ulici, tedy by tam kdykoli došla i poslepu.
Babička rovněž dle jejích slov neví nic o tom, že by se Michalka trápila, že byla smutná, jakkoli deprimovaná.
Vylíčila jí jako bezproblémové děvčátko, nadané, poslušné, hodné, veselé a vstřícné.
Ačkoli Míša současného přítele mamky nemá ráda, babička se vyjádřila, že ho přes to poslouchala. Většinou se ale Míša v době, kdy měl maminčin přítel přijít, což bylo nejčastěji o víkendu, odebrala prostě k ní. Nebyl v tom vzdor, spíše, jak jsem pochopila, ústup.
Přiznala, že ani ona sama onoho pána moc ráda nemá, nejen pro poněkud povrchní přístup, odlišné priority, zvláštní názory a celkovou charakterovou chudobu, ale také dodala, že dceři do jejích známostí nemluví.
Neplete se do jejího soukromí … přesto objektivně uznala, že je to člověk velice zručný, a že jeho handicap mu nepřekáží.
Nedůvěřuje mu. Své dceři ano.
V zásadě člověk pochopí, že babičce šlo především o Michalku, její vývoj a její správný směr.
S Michalčinou babičkou bych se ochotně vídala každý den, protože je mi velice blízká. Doteď přemýšlím nad tím, že i přes zjevný smutek, beznaděj, prázdno a bolest si tato paní zachovává určitý půvab, vznešenost a šarm.
Shodla bych se s ní v nedůvěře stran maminčina přítele. Zarazily mě opovržlivé reakce na Michalky fotografie, které babičku očividně mrzely, a asi bych na jejím místě také ráda viděla po boku dcery jiného člověka.
Chápu ale její rozumný postoj, akceptovat rozhodnutí dcery.
P.S.
Nedej Bůh, aby měl tento člověk něco společného destrukcí zvířat, v inkriminované době se pohyboval u vody, aby měl cosi s kotvou, přístavy a podobně a se sedmičkou ….
Protože to ostatní, jako jsou potíže se zákonem, strach z něčeho, omezené řízení a asociální postoje by sedělo.
Ovšem zdůrazňuji, že to může sedět na leckoho a spekulovat se mi v tomto případě, za této situace nechce.
Pokud se Míša nenajde, půjdeme znovu, ať se to někomu líbí, nebo ne.
Ještě zbývá mnoho míst, která by se měla vyloučit.
Nebyli jsme kolem toho Severotisku, kde je potok, ještě bych se vrátila ke koupališti, k Labi a všude, kde je voda, i kdyby jen jako symbol. (to jsou ty moje ryby, kotvy a tak, vždyť víte …) Třeba je někde nějaké vodítko, které se hodí.
I přes nepěknost s oznámením věřím, že máme kvalitní kriminalisty, s dobrou intuicí, a že pracují.
Jen prostě myslím, že spolupracující veřejnost, které není lhostejný osud druhých, je dobré znamení a ochota je vždycky lepší, než opak.
Nesmírně bych si přála, aby se dívenka objevila někde v pořádku.
Moc bych to přála všem, kterým Míša tolik schází.
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
