Vánoce jsou svátky klidu a pohody. A také jídla. Jídlo je všude, kam se podíváte. I ti, kteří celý den vyhlíží zlatého pašíka se zahnutými zuby, zazdí většinou celodenní půst pořádným odškodněním. Zpravidla v podobě bramborového salátu s majonézou a kaprem v trojobalu. A jako dezert chlebíčky se salátem. Nesmíme zapomínat ani na cukroví a uďobávky. Takové ty malé úlovky, které vlastně ani nestojí za řeč.

V tomhle je přeborník můj manžel.

Tuhle ochutná lžící nebo dvě salátu, protože musel diagnostikovat, jestli jsem ho dobře ochutila. Pak se vrátí pro třetí, protože bylo nutno mísu zarovnat.  Kolečko zopakuje při další cestě kolem. Samozřejmě že náhodné cestě kolem.

Sýrovou mísu bylo pro změnu nutno degustovat, protože některé druhý sýrů nešlo pouhým pohledem dostatečně identifikovat. Přeci jen  by se mohlo stát, že některé kousky jsou jen atrapami, nebo že mi v obchodě prodali něco, co se jako sýr jen maskuje.

A jednohubky se nevešly na talíř, tak je zachránil a snědl, aby nespadly, až je budu dávat na stůl. No charita hadr.

Syn by strašně rád  zahlédl alespoň štětinu ze zlatého prasátka.

Již několik let se snaží na Štědrý den hladovět.

U snídaně s námi alespoň sedí u stolu a vydírá  pohledem: „ Jak můžete, když já nemohu.“

Před polednem se z vyděrače stává vyjednavač: „A kde jsi to četla s tím zlatým prasátkem? No já jen jestli se počítá ovoce nebo rohlík, když je suchej.“

U oběda si už s námi většinou dá, protože si vzpomene, že kamarád říkal, že prase je výmysl. Po očku sleduje, zda mu hypotézu potvrdím. Ne, nechám ho v nejistotě a naliju mu rybí polévku.

Nejmenší synek na to všechno jen hledí a chodí každých pět minut koukat pod stromeček, jestli se náhodou Ježíšek nespletl a nepřišel o půl dne dřív. Pokud je na stromku kolekce, po jeho návštěvách už nebývá. S krátkými dny a brzkým šerem není můj zrak zrovna sokolí, čehož si je synek vědom.

Vyžere čokoládovou kouli a nechá na háčku houpat prázdný staniol.

Ví, že na to přijdu, až mě bude honit mlsná a v honbě za cukrem sama po kouli sáhnu. Asi to udělám jako babička. Ta věšela na stromeček jenom takové ty čokoládové bonbony s bílou náplní uvnitř. Ty totiž nejedl nikdo, a tak je na Tři krále i s ozdobami uklidila vždy zpět do krabice i s ozdobami. Za rok je zase jen pověsila.

Dvacet let s jednou kolekcí.

Samotnou kapitolou jsou návštěvy. V každé rodině se peče jiné cukroví a chystají se jiné dobroty. Zvlášť děti rády ochutnají vše, co se na stole vyskytne.

„Ne, Jiříčku, nejez tohle cukroví, je s krémem, a to ti nechutná.“

„Ale jen ho nech, ať si dá, vždyť jsou Vánoce,“ kontruje babička, kterou o svátcích obklopuje aura mírumilovnosti a všelásky.

Za chvíli mi na podšálku přistane nakousnuté cukroví.: „Já ti nechám, abys také ochutnala.“

„Tobě to nechutná viď,“ trvám na zcela zbytečném přiznání, i když je mi situace jasná.

Přeci jen jsou již děti velké a jsem radši, když ohlodané cukroví odkládají na můj podšálek.

Kdysi se takhle Tomášek zakousl do marcipánového hříbku.

Ukousl mu hlavičku, znejistěl, chvíli ji převaloval v pusince a přemýšlel.  Pak ji v nestřežené chvíli zase vyndal, přilepil ke zbytku a vrátil na podnos s cukrovím. Tyhle hříbky miluje babička a bohužel tenhle ocumlaný vylosovala právě ona, když se usadila na gauč ke kávě.

Co na Vánoce milujeme celá rodina je exotické ovoce. V obchodech je ho neuvěřitelný výběr. Občas bohužel v pofiderní kvalitě, ale i tak mlsáme nejraději všechny ty roztodivné plody.

Největší neznámou je po těch letech stále ještě kokos.

Každý rok si slibuji, že do příštích Vánoc zakoupím sadu profi nářadí a otevřu kokosový ořech konečně s důstojností. Namísto toho jsem rok co rok ráda, že najdu v lékárničce balíček náplastí s polštářkem.

Z Vánočních oslav jsem již dávno vypustila vaječný koňak. Skutečně nevím, s kterým jídlem ho zkombinovat, abych se necítila, jako kdybych spolkla plato vajec. Z alkoholu si ale neodpustíme dobré víno popřípadě sekt. Jen tak ho pomalu uskráváme u stolu. Degustačně povalujeme každý doušek na patře, zatímco nás děti upřímně nenávidí.

Moc dobře ví, že dokud není dojedeno a dopito, nejde se ke stromečku.

Ať už budete mít na talíři kapra, řízek nebo lunchmeat, rozhodně si neskažte jídlem na Štědrý den žaludek.

S dobrým jídlem jsou sváteční dny určitě slavnostnější, ale všeho moc škodí.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]